Zeptejte se různých učitelů jak a podle čeho známkují cizince ve škole a odpoví vám, že sami vlastně pořádně neví co a jak a ať se radši zeptáte někoho jiného. Věčné otázky: „Jak a z čeho mám cizince známkovat, když neumí skoro česky?“ „Co mám do té kolonky u českého jazyka či u dějepisu při vyplňování vysvědčení napsat?“ si pokládá asi většina učitelů a učitelek, které se vzděláváním cizinců začínají. Nejsem žádný odborník a cizince učím teprve 2 roky, ale dovolím si Vám zde nadhodit jedno řešení: „Řiďte se svým vlastním rozumem a citem.“Cizinec z pohledu učitelů:
Setkala jsem se s různými přístupy učitelů k žákům – cizincům. Jedni učitelé se k vzdělávání cizinců postaví čelem a berou to jako osobní výzvu. Dobrá motivace je, když sama sebe přesvědčíte o tom, že „když ho naučím česky, budu si moc říct, že jsem fakt dobrá a já jsem pomohla tomu cizinci, aby se snadněji zapojil mezi ostatní.“ U mě tahle vlastní vnitřní motivace funguje a žene mě dál, i když se mě občas taky zmocní pocit, že to, co dělám, nemá cenu.
Druzí učitelé situaci cizinců nijak moc neřeší. Stačí jim, když to dítě nezlobí, neruší v hodině, příjemně se usmívá, sedí a nic po učiteli nechce. Je to ale řešení? Škola má povinnost poskytnout všem žákům vzdělání. Na jaké úrovni bude tedy vzdělání žáka – cizince, který nám nerozumí a my se nijak nesnažíme, aby nám rozuměl a nepomáháme mu? Těchto učitelů, kteří cizince neřeší a do slovního hodnocení napíší, že žák neumí, nerozumí, nesnaží se a nezapojuje se, je poměrně dost.
Třetí typ učitelů cizince ve třídě výslovně odmítá. Důvodů může být mnoho. Je to moc práce, problémů, a nebo je to otázka xenofobie. Pravda je, že s tímto učitelem jsem se nikdy nesetkala, ale i tací jsou.
Poznání žáka – cizince a seznámení se s ním:
Stejně jako každé české dítě je jiné, tak i každý cizinec se diametrálně liší od jiných. Nelze tedy ke všem přistupovat stejně. Platí tedy, že stejně jako jakékoli jiné dítě, musíte brát i každého cizince jako osobnost a individualitu a musíte být k němu vnímaví a citliví na podněty, které k vám žák vysílá. Cizinec musí poznat, že vám může věřit a nemusí mít obavy. Berte v úvahu fakt, že přichází do naprosto jiného prostředí v jiné zemi, kde všichni mluví jinou řečí než on a často jsou učitelé i děti ve škole jiné barvy pleti. Máme jiné zvyky, jíme jiná jídla atp. Představte si sami sebe v jejich situaci. Proto je důležité, abychom se do jejich situace uměli vžít a maximálně jim vyšli vstříc. Takové to „oťukávání“ nebude trvat jeden den, ani týden, ale nesmí se spěchat. Začátek všeho je důvěra.
Jak jsem se již zmiňovala v předchozím článku, je důležité celou třídu na příchod žáka – cizince řádně připravit. Děti by měly vědět, odkud jejich nový kamarád pochází, jak se v jeho původní zemi žije. Měly by znát jeho jméno (aby pak nedocházelo k nevhodným situacím, kdy budou děti např. omylem jméno komolit). Hlavně je důležité si s dětmi popovídat o tom, že ač má cizinec např. jinou barvu pleti, mluví jinou řečí, má jiné zvyky a vůbec ve všem vypadá jinak, je to pořád stejné dítě, jako jsou ony samy. Cizinec ve třídě není přínosem pouze pro učitele samotného, ale i pro ostatní děti. Každodenní setkávání se s dětmi – cizinci, ukáže „našim“ dětem, že s nimi mohou být velcí kamarádi. Dobré je, když rozdáte dětem „funkce“. Nějaké spolehlivé dítě se stane cizincovým „patronem“, jiné děti ho provedou po škole a budou mu dělat takové „kamarády na cestách“ atp.
Po příchodu žáka – cizince do třídy by se nemělo ale nic výrazně měnit. Neměli bychom měnit zaběhnuté stereotypy a zvyky třídy. Děti by neměli cizince vnímat jako nějakého V.I.P. spolužáka a na druhé straně cizinec by se také neměl cítit jako na piedestalu. Všechny děti by měly vědět, že je s nimi zacházeno stejně.
Měli bychom se také vyvarovat porovnávání „našeho“ a „cizincova“ světa. Příklady jako: „My tady v Čechách slavíme Vánoce tak a tak. Jak vy tam u vás slavíte Vánoce?“ nejsou opravdu vodné. Lépe je neparcelovat svět na státy, ale brát každé dítě jako originál. Nerozdělovat děti na Čechy a jiné, ale popovídat si o tom, že v každé domácnosti se Vánoce slaví trošku jinak.
Individuální vzdělávací plán:
Velmi důležitým odrazovým můstkem pro hodnocení žáka – cizince je sestavení vhodného a dítěti na míru šitého individuálního vzdělávacího plánu. Tomuto předchází zjištění rychlosti žákových pokroků, rychlosti práce a schopnosti vstřebávat nové informace. Cíle a učivo stanovené v IVP b měly být plně dodrženy, a proto je potřeba nejprve si promyslet, kolik toho žák za rok zvládne. Po půl roce je možné IVP přepsat a stanovené učivo buď ubrat či rozšířit.
Moji žáci – cizinci navštěvují sice 4. třídu, ale IVP mají nastavené víceméně na učivo 2. třídy. Nemůžu je učit shodu podmětu s přísudkem, když neznají tvrdé a měkké souhlásky. IVP je nastaveno tak, aby cizinci učivo v přiměřeném tempu zvládli. Opět nečekejte, že vše půjde jednoduše a hned. O to větší ale budete mít radost, když se bude cizinec zapojovat do běžné vyučovací hodiny s tím, co už jste ho naučili.
Zapojení cizinců do běžné výuky – modelové situace:
I když cizinec neumí moc česky, není dobré ho z běžné vyučovací hodiny moc vyčleňovat. I přesto, že má připravenou jinou práci – v souladu s jeho IVP, může se v hodině aktivně na výuce podílet.
Modelová situace č. 1: Na tabuli jsou napsané věty a v nich jsou vynechaná i, y. Cizinec větu vždy přečte a řekne ještě jednou slovo, které se má doplnit. Jiné vyvolané dítě písmeno odůvodní a cizinec ho tam doplní.
Modelová situace č. 2: Děti mají zadané věty a mají je nějakým způsobem měnit (např. převádět podmět a přísudek do množného čísla), cizinec může věty opisovat, hlídá si interpunkční znaménka, může slova rovnými čarami rozdělovat na slabiky, podtrhávat měkké a tvrdé slabiky, vyhledávat samohlásky apod.
Modelová situace č. 3: Psaní diktátu – nikde není řečeno, že cizinec nemůže psát diktáty. Jen ať je píše – ale opět úroveň diktovaného textu musí být v souladu s IVP. Věty pro cizince vybíráme jak podle obtížnosti slov, tak podle dosavadní slovní zásoby cizince. Používáme slova, která již cizinec dobře zná, aby i věděl, co píše. Např.: „Maminka vaří jídlo.“ „Tatínek má nové auto.“ „Doma máme kočku a psa.“ atp. V mé třídě máme např. diktáty nastaveny tak, že jednu větu píší všechny české děti, druhou nepíší děti s SPU a třetí věta je jen pro žáky – cizince.
Modelová situace č. 4: V přírodovědě se děti učí o lesní zvěři podrobněji. Cizinec má před sebou obrázek lesního zvířete a k obrázku přidává kartičky s názvy částí těla zvířete. Rozděluje zvířata na skupinky podle toho, kde žijí, čím se živí, podle počtu nohou atp. Může také vytvářet zvířecí rodiny (samec, samice a mládě).
Modelová situace č. 5: Povolání, zaměstnání. Cizinec spojuje obrázky postav znázorňujících nějaké povolání s větami vyjadřujícími činnost. Např.: obrázek lékaře a věty: „Léčí nemoci.“ „Předepisuje prášky.“ „Měří teplotu.“ „Pracuje v nemocnici.“ atp.
Jak a podle čeho tedy žáky – cizince hodnotit?
Vycházíme-li z řádně vytvořeného IVP, hodnotíme žáka podle dosažených cílů, které jsme v IVP stanovili. V praxi v mé třídě to např. znamená, že když dostane žák – cizinec cvičení na doplnění interpunkčních znamének a má vše dobře, dostane jedničku. Je to regulérní známka, ač žák navštěvuje 4. třídu. Nehodnotíme ho totiž z učiva 4. třídy, ale hodnotíme ho podle jeho IVP. Ten samý případ je i s diktáty (viz modelová situace č. 3). Dostane-li cizinec ze svého diktátu např. dvojku, nemusíme se bát zapsat ji do žákovské knížky, vždyť opět neznámkujeme učivo 4. třídy, ale cíl stanovený v IVP. Znamená to tedy, že cizinec může mít v žákovské knížce krásné známky a přitom nemusí zatím znát vyjmenovaná slova, tvary podstatných jmen apod.
Není ale nezbytně nutné dělat cizinci IVP na všechny předměty. Když vynecháme předměty jako jsou výchovy, nemusíme dělat IVP tam, kde usoudíme, že to není potřeba. Například v počtech jsou cizinci většinou na podobné úrovni jako české děti, protože čísla jsou všude stejná. Některé složitější početní operace je potřeba jim podrobněji ukázat a znázornit, aby je pochopili, ale z mé zkušenosti se v matematice cizinci chytnou poměrně rychle.
Slovní hodnocení či klasické známky?
Má odpověď na tuto otázku zda psát slovní hodnocení či známkovat je: „Jak kde a jak u čeho.“ Opět vycházíme z IVP. U předmětů, jako jsou český jazyk, vlastivěda, přírodověda, dějepis apod. se přikláním ke slovnímu hodnocení. Všechny výchovy, cizí jazyk a matematika mohou být hodnoceny známkami. Ale i toto je relativní a záleží opravdu na individualitě každého žáka – cizince.
Možnost slovního hodnocení musí být podchyceno v IVP i od rodičů podepsanou žádostí. Slovní hodnocení vám dává větší možnosti rozepsání se o žákových kvalitách, pokrocích a úspěších či neúspěších. Vesměs by mělo být pozitivně laděné, a i když se žákovi v průběhu roku moc nedařilo, hodnocení by mělo vždy začínat a končit pozitivně a povzbudivě.
Psaní slovního hodnocení je kapitola sama pro sebe. Mělo by vycházet z cílů stanovených v IVP – co se povedlo, co méně, v čem se žák výrazně zlepšil, za co ho můžeme pochválit, na čem by měl ještě pořádně pracovat apod. Hodnocení typu: „Neumí, nezná, nerozumí, nezapojuje se,“ je zcela zbytečné a naprosto k ničemu. Hodnocení by mělo být motivací pro další práci a k dalšímu snažení.
Není to žádná věda, jenom prostě učte:
Cizí žáčci jsou úplně stejní jako české děti, není proto potřeba se jich a jejich vzdělávání nikterak bát. Všem, co se do tohoto procesu pustí, patří můj velký obdiv a ještě větší dík. Chce to jen nebát se, že něco zkazíte – nic zkazit nemůžete. Skočte do problematiky vzdělávání žáků – cizinců rovnýma nohama a hlavně se nenechte odradit možnými počátečními neúspěchy. Nic nejde hladce a jednoduše, ale vaše snaha cizím žákům pomoci se vám určitě vrátí.
Držím proto palce všem, co se na tuto dlouhou cestu vydají a nevzdají to. Vždyť od toho jsme přece učitelé, abychom jak ty naše české děti, tak ty cizí žáčky něčemu naučili.
Mgr. Anna Flanderková
ZŠ Na Valech, Poděbrady
