Hodně se hovoří a píše o nutnosti individuálního přístupu k žákům. Otázkou ale je, jak toho docílit.
Jaké diagnostické nástroje může učitel použít? (http://www.ferovaskola.cz/blog/monika-tannenbergerova-58/diagnosticke-schopnosti-ucitelu-jsou-stale-potrebnejsi-224.html) Dobrým nástrojem je právě Myers-Briggs Type Indicator (MBTI) – nástroj pro určení typu člověka.
Používám ho již deset let a musím říci, že mi hodně pomohl v mé práci učitele a to dvojím způsobem. Přiměl mne k tomu, abych se pečlivěji sledoval a prováděl sebereflexi. Zároveň mi dal určitá kritéria, pomocí nichž mohu sledovat žáky (a samozřejmě i dospělé) a všímat si podstatných skutečností, které vymezují jejich chování. Vynikající na tom je, že se zde nehodnotí daný typ. Každý typ má svou specifickou hodnotu, ale upozorňuje se na odlišnosti.
Když jsem pracoval s tímto nástrojem a pomáhal jedné kolegyni vymezit si její typ, reagovala upřímným výkřikem: „To jsem si dosud nikdy neuvědomila, že to mohou mít někteří lidé jinak.“
Literatury k MBTI je u nás již dost. Ať jsou to práce M. Čakrta, Avila, Kroegera nebo Keirseyho. Stále ale chyběla práce, která by nám pomohla aplikovat typologii na děti a mládež. Nyní se objevila: je to kniha Šárky Mikové a Jiřiny Stang, Typologie osobnosti u dětí. Využití ve výchově a vzdělávání. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-587-5
Obě autorky jsou k napsání dostatečně erudované: praktikují typologii a mají dostatečný teoretický základ, což se v knize projevuje srozumitelným popisem podstaty typologie a množstvím konkrétních příkladů její aplikace u dětí.
Specifikou této knihy je její zaměření na děti a na způsob jejich učení. Tím je pro nás učitele obzvláště cennou. Po základním seznámení jednotlivých dimenzí osobnosti: extroverze x introverze, smyslovosti x intuice, myšlení x cítění a usuzování x vnímání, přistupují autorky k popisu dynamiky typu, což je zvláště důležité když uvažujeme o dětech, které se vyvíjejí. Tomu se pak také ještě důkladněji věnuje kapitola šestá. Vedle vymezení čtyř dimenzí, se pak autorky věnují typu temperamentu, které jsou celkem čtyři.
Praktickým použitím typologie MBTI v rámci pedagogicko-psychologické diagnostiky se věnuje kapitola osmá. Dvě kazuistiky ukazují konkrétní využití dané typologie. Celkem čtyřicet stránek je pak věnováno tomu podstatnému: využití MBTI ve škole (kap. 9) ukazuje jak jednotlivé dimenze osobnosti člověka ovlivňují proces učení.
Lenka Urbanová
17.6.2010 at 11.23Děkuji za tip na knížku, Jendo!
S MBTI typologií jsem se seznámila už před několika lety a mohu směle říci, že byť jsem do toho nešla s valným očekáváním, nedám na ni teď dopustit.
V první řadě mi mnohé objasnila o mně samé. A tak vím, na co si dát pozor a naopak na co se mohu spolehnout. Zároveň mě naučila lépe chápat kolegy, přátele. A přitom je koncept TAK jednoduchý, že pokud rozumíte a máte alespoň střední schopnost empatie, velmi snadno odhadnete typ člověka. Když vás někdo dopálí třeba svým přístupem k práci, trochu se zamyslíte a velmi pravděpodobně vám to bude jasné, včetně toho, jak se k tomu postavíte vy. Pomáhá mi to v práci i v běžném životě.
Zatím jsem takto nepohlížela na svého syna, měla jsem dojem, že u dětí s tím mám problém – nejsou tak jednoznačné 🙂 Tato kniha mi možná pomůže.
Mgr. Hana Pilařová
17.6.2010 at 18.37Já také děkuji za typ .. objevila jsem v Portálu i další zajímavé knížky 🙂
Mgr. Hana Pilařová
17.6.2010 at 18.38za tip .. samozřejmě :/
Jindřich Strejček
18.6.2010 at 10.30Jsem sice k typologiím trošku skeptický, protože mám dojem, že člověka nutně trochu redukují. Ale určitě mohou i pomoct se v té velké rozmanitosti lidí trochu zorientovat, což se hodí zvlášť pro práci s dětmi. Takže rozhodně díky za tip na typologii 🙂
Ondřej Hausenblas
20.6.2010 at 22.25Děkuju Jendovi Zouharovi v jeho tipu na knížku Š. Mikové na J. Stang zejména za větu >Když jsem pracoval s tímto nástrojem a pomáhal jedné kolegyni vymezit si její typ, reagovala upřímným výkřikem: „To jsem si dosud nikdy neuvědomila, že to mohou mít někteří lidé jinak.“<
To přesně většina z nás potřebuje si uvědomovat, když má být dobrým učitelem, ale taky dobrým demokratem!
Samozřejmě, že typologie kteréhokoliv druhu nejsou nástrojem ke škatulkování, a proto taky typologie neodsuzuju. Odsuzuju spíše ten zlozvyk u řady lidí, že je tak podvědomě nebo i vědomě k pohodlnému a nechápavému náhledu na chování lidí používají. To cenné je právě to, když nás seznámení s typologií přiměje a trochu snad i naučí si ostatních všímat jinak, než jak nás to původně bez přemýšlení samo napadlo.
Takže pozor na obojí: typologie není ani natrvalo získaným automatickým strojkem na bezpracné vytváření posudků na své blízké nebo na žáky atp., ale také není dobré nad ní mávnout rukou např. jen proto, že "takových typologií už tu bylo!"