Zavádění moderních technologií do výuky je v posledních letech v českém školství velká móda. Školy se předhánějí s nákupy interaktivních tabulí, elektronických učebnic, netbooků, tabletů a dalších technologických novinek. Škola, která nemá tuto technologii ve svých učebnách je považována za nekvalitní a stagnující a její vedení za špatné a nemoderní. Je tomu opravdu tak? Můžeme kvalitu školy opravdu měřit množstvím moderní technologie na třídu či na hlavu žáka?
V současné době bohužel v českém školství chybí jakékoliv pojmenování kvality. Nikdo neví co je kvalitní škola, co je kvalitní výuka, co je kvalitní učitel. Chybějící národní kritéria kvality a jejich indikátory, ke kterým by všechny školy měly směřovat, způsobují, že žádané školy jsou pouze některé. Jsou to školy, které si kritéria kvality stanovily a snaží se je realizovat.
I my jsme si v naší škole kvalitu pojmenovali, a proto mohu odpovědět, zda množství moderní technologie je hledaným indikátorem kvality či ne. Za kvalitní vzdělávání považujeme rozvoj myšlení dětí. Za kvalitně vzdělaného člověka považujeme myslící osobu, která je na základě svých znalostí a dovedností schopna vyřešit problémy běžného života. Pokud k tomuto cíli chceme směřovat, musí být základním stavebním kamenem hodina, při které pracují hlavně děti. Pasivním přijímáním informací se totiž myšlení děti příliš nerozvíjí. Jak do toho zapadá moderní technologie?
Moderní technologie tedy musí být jedním z nástrojů, který pomáhá k rozvoji myšlení žáků (samozřejmě i učitelů) a zároveň zabezpečuje práci všech žáků. Investice do interaktivních tabulí, na kterých mohou pracovat v lepším případě dva žáci, se z tohoto úhlu pohledu jeví jako velmi neefektivní. Pokud si k interaktivní tabuli přikoupíte hlasovací zařízení pro celou třídu, máte sice jistotu, že pracuje každé dítě, ale je rozhodování A, B, C, D na hlasovacím zařízení o správném řešení opravdu rozvojem myšlení dětí?
Smysluplnou investicí pro školu k naplnění této vize se tedy jeví pořízení osobních počítačů (tablet, netbook, notebook) pro každého žáka školy, ve kterých budou využívat programy a aplikace, které rozvíjejí jejich myšlení. V některých školách jsem tuto cestu již viděl. Každé dítě mělo své zařízení, které obsahovalo elektronické učebnice, připojení na net a další aplikace. Přesto sledovaná hodina nebyla kvalitní! Žáci dělali na PC jen to, co jim řekl učitel, všichni by dělali to samé, pokud by při hodině počítače nebyly, cíl hodiny by byl naplněn stejně. Potenciál moderní technologie nebyl v hodině využit.
A jsme u kořene věci! Kvalitu školy a vzdělávání zabezpečují učitelé nikoliv pomůcky ve škole. Kvalitu lze zabezpečit bez moderních technologií i s nimi. Záleží pouze na učiteli, jakou pomůcku ke kvalitnímu vzdělávání využije.
České školství nepotřebuje primárně vybavovat moderní technologií. České školství potřebuje vizi kvalitního vzdělávání a investici do vzdělávání učitelů, kteří budou tuto vizi realizovat. Jak do systému začleníme moderní technologie je na tvůrcích, ale své místo v moderním vzdělávání určitě mají.
Mgr. Jan Korda, ředitel Smysluplné školy na Lyčkovo náměstí v Praze 8
E Kocourek
19.2.2014 at 21.25Ještě víc než vizi kvalitního vzdělávání potřebuje české školství přestat bránit studentům v používání moderní technologie.
Proboha proč POŘIZOVAT osobní počítače (tablety, netbooky, notebooky) pro každého žáka školy? Cožpak na nějaké škole existuje nějaký student, který NEMÁ svůj vlastní mobil nebo tablet nebo notebook? I ten nejhloupejší telefon dnes umí zobrazit (offline) soubory ve formátu HTML. Stačí tedy vyrobit příslušné výukové materiály a ty žákům rozdat.
Programy a aplikace, které rozvíjejí myšlení studentů? Zatímco ve využití elektronických prostředků na některých školách úspěšně konzervují středověk, ve způsobu předávání informací studentům jsou na Smysluplné škole na Lyčkově náměstí už někde ve dva-a-dvacátém století. Programy a aplikace! A nestačily by, pro začátek, pouhé datové soubory?
Elektronické učebnice?! No, to je konečně něco! Pokud chce někdo (třeba nějaké ministerstvo?) opravdu pomoci školám k nějaké kvalitě, mohl by třeba něco udělat se zákony, které se týkají českého údajného \“autorského\“ práva, fakticky ovšem českého výpalnického bezpráví. Pokud mohu soudit, kdokoli by se pokusil dát studentům k dispozici na jejich elektronické pomůcky opravdové učebnice, riskuje kriminál (a RÁD se nechám vyvést z omylu). A všechna nakladatelství mají svůj zamilovaný a zabetonovaný obchodní model postavený na PAPÍROVÝCH učebnicích a odmítají jej opustit. A proč taky, že?
Jsem rád, že ve článku jsou zmíněny interaktivní tabule – tento zářný příklad vítězství marketingu nad zdravým rozumem. A gigantický pomník hlouposti těch, kdo rozhodují o financování českého školství.
A že české školství potřebuje investici do vzdělávání učitelů? Není tato pomluva žalovatelná? Učitelé dobře vědí, CO dělat i JAK to dělat – jen jim v tom musí institucionalizované české školství přestat bránit.