K myšlenkovým mapám

Nedávné události na blogu rvp mě utvrdily v tom, že je možné dát ostatním efektivně vědět, jak se dá dosáhnout alespoň dílčího edukačního výsledku.

Na těchto blozích:

http://janakrotilova.blogy.rvp.cz/2011/08/07/mysmapy-i-u-statnic/

http://lukasbajer.blogy.rvp.cz/2011/02/14/hledate-jinou-formu-zaznamu-zkuste-vytvorit-treba-mapu-pribehu/

je pozornost věnována myšlenkovým mapám a jejich přínosu. Přestože je vědecky dokázáno, že mozek takto funguje a řetězí pojmy, ve škole stále většina učitelů nejspíš věří, že je to jinak, že je lidský mozek spíše rozdělen na skříňky se šuplíčky, do kterých se vpisují jednotlivé poznatky.

Je to velká škoda, a při tom stačí to prostě jenom zkusit. Mám skvělou zkušenost se žáky několika tříd střední školy, na které učím chemii. Jako všude se najdou tací, kterým ani tato aktivita nic neříká, většina však pracuje – a ráda. Nikdy bych neřekl, kolik zapálení, soustředění a práce jsou žáci ochotni věnovat činnosti v okrajovém předmětu. Ani by mě nenapadlo, že tak jednoduchá věc jako myšlenková mapa zařídí to, o co se jinými cestami snažím mnohdy marně – multidisciplinaritu.

Moje kladná zkušenost vychází z hodin biochemie a to ať se jednalo o sacharidy, bílkoviny nebo tuky. Úkol na konci výukového celku poté, kdy jsme se daným tématem dostatečně zabývali formou, v níž byla role učitele přenosně-informační, přišla chvíle na myšlenkovou (pojmovou) mapu. Hodnocení jako jiné práce v hodině dodalo počáteční impulz a skupinky 3-5 žáků se pouštějí do práce. Zanedlouho se papíry různé velikosti plní a já jen podporuji komunikaci mezi skupinkami, dotazy jako: „Můžu si dojít do skříňky pro učebnici?“ (jakoby až teď měla smysl) a v neposlední řadě i (opakovaně potvrzeno) chytré telefony v rukou žáků hledajících další a další informace.

Stalo se tak, že jsme se od sacharidů vprostřed papíru dostali až k bublince GÓL. Dvě hravé žákyně se přes polysacharidy–celulózu dostali k trávě, nevynechaly rozvětvení k marihuaně, nicméně pokračovaly k fotbalu s výčtem některých známých stadionů v Anglii. Stejně tak jsme se jednou od bílkovin dostali až k Sherlocku Holmesovi.

Žáky to prostě baví. Nenajde se totožná mapa, vždycky je zahrnuto něco navíc; něco, co pomůže učiteli poznat žáka blíž. Samozřejmě to klade i nároky na učitelův všeobecný přehled, protože místy jsou odkazy ZDÁNLIVĚ nelogické. Podobné perličky typu sacharidy ‑ gól nebo bílkoviny – Sherlock není ale potřeba nechávat pouze na papíře jedné ze skupinek. Prostřednictvím první je možno například zavést hovor na nedávný západ a nezůstat tak v očích žáků oddělen katedrou a hranicí, za níž nedoletí jiný, než bezprostředně s výukou spojený impulz. Prostřednictvím Sherlocka Holmese je zase možné položit otázku na další autory podobně laděné beletrie a nenásilně propojit chemii s češtinou, což mnozí nečekají.

V neposlední řadě je nutno zmínit výtvarně nadané, kteří svou pojmovou mapu promění v umělecké dílo. Mnohokrát se mi do ruky dostala práce věcně správná, orientace v ní však nebyla příliš snadná. Výtvarníci (častěji výtvarnice) ale odevzdávají pastvu pro oko. Takové práce je také zapotřebí dávat za vzor, protože v opačném případě je to pouze úkol pro úkol.

Je zkrátka jisté, že myšlenkové mapy jsou jednou z cest. Pokud učitel dbá na několik náležitostí, myšlenkové mapy slouží jako: propojovací článek k dalším předmětům, jako brána mezi světem učitele a žáků, jako nástroj k opakování (i hodnocení) a v neposlední řadě i jako výstup z předmětu – poznámky, které by nemusely skončit v hromadě sešitů, ale mnohdy i na třídní nástěnce či jako podklad při tzv. open-book písemkách. O těch ale příště.