Vzdělávání nadaných

Nedávno jsem poznal mimořádnou mladou dívku (necelých 17). Ovládá asi 4 cizí jazyky a studuje další. Její umělecká tvorba vyvolává pozornost. Jakou VŠ si asi zvolí? Nejspíš žádnou. Její formální vzdělávání skončilo v 15 letech.

Tato dívka ukončila  s výborným prospěchem ZŠ. Postoupila na G, kde hned zpočátku narazila na problémy. Objevily se zdravotní potíže, které se rychle stupňovaly,  během vánočních svátků málem zemřela. Po dlouhodobé hospitalizaci se na G již nevrátila, na další školní rok se přihlásila na uměleckou školu mimo dosah bydliště. Hned po nástupu na novou školu se vrátily zdravotní potíže a ze školy po týdnu vypadla a vrátila se domů. Rodina vyjednávala možnost návratu na G a bylo jim řečeno, že  se může na jaře opět přihlásit do přijímacího řízení. Vzhledem ke zdravotním problémům jí byla nabídnuta individuální forma studia. Dívka se na návrat do školy sice těšila, ale čím dál tím víc si uvědomovala, že přijde mezi spolužáky mladší již o 2 roky. Začala  z toho mít obavy, protože už dříve si rozuměla spíše s podstatně staršími lidmi než se svými vrstevníky. V době termínu přihlášek ke studiu na SŠ byla opět nemocná, rodiče se o její další studium nijak nezajímají a neudělali bez jejího nátlaku nic . Pak se dozvěděla, že od příštího 1. září na žádnou SŠ nastoupit nemůže – nesplnila podmínky zákona. Ředitel SŠ, který by jí přijal, by porušil zákon a zároveň by vypadal, že chce pro svou školu získat touto cestou více peněz. Dívka o návratu do školy již neuvažuje, vážně uvažuje o emigraci.

Samostatně studuje další jazyky, stýká se s řadou kultivovaných lidí. Na Facebooku má mezi přáteli mnoho starších lidí včetně spisovatelů, překladatelů, redaktorů zahraničních časopisů  nebo zahraničních rozhlasových stanic. Publikovala mnoho textů, některé anglicky, včetně několika rozhovorů se zajímavými osobnostmi ze zahraničí.  Má tedy vlastní „IVP“, opravdu individuální. Při jejích mimořádných schopnostech má reálnou šanci obstát a prosadit se (pokud jí v tom nezabrání zdravotní problémy).

V době, kdy společnost nahání houfně téměř veškerou mládež na VŠ, je tento případ zarážející. Ukazuje, že starost státu o vzdělání mladé generace je značně povrchní. Vypadá to, jakoby stát zajásal, že ušetří nějakou korunu,  když některý mladý člověk třeba v 15 letech omylem vypadne ze vzdělávacího systému. Je jedno, že je třeba nadaný, je jedno, že je třeba nemocný (a proto vypadl),  je jedno, že se takový jedinec v dospělosti asi obtížně zařadí a společnosti nic moc nepřinese, spíš jí zatíží. Omezování sociálního státu může zřejmě znamenat až budování státu asociálního.