Předpokládám, že většina textu vládního Programového prohlášení je víceméně bezobsažná, záměrně nebo prostě jen tak. (Jen vybrané části, např. ta o zahraničněpolitické orientaci, jsou záměrně vylhané.)
Jako (toho času) učitel se zaměřím na část o školství. Už v Preambuli je diskutabilní výrok o Strategii 2030+ údajně připravené „ve spolupráci s odbornou veřejností“ – vždyť předchozí ministr se netajil svou averzí vůči učitelům. Bezobsažný zde určitě není výrok o pokračování inkluze. Tedy bude pokračovat, hm. Co se skrývá za „pečlivou revizí“ a opravdovým odrážením potřeb žáka i možností škol, to se teprve uvidí.
V prohlášení je zmíněn „rozvoj kreativity žáků“. To považuji za nesmyslné. Je nesmyslné zařazovat do výuky nejen speciálně kreativitu, ale obecně cokoli, čehož osvojení nelze ověřit.
Mohu studentům vyprávět, že existuje cosi jako kreativita, stejně jako existuje cosi jako schopnost algoritmizace, mohu dát k lepšímu příkládky, na kterých si to studenti mohou procvičit (přičemž ne všichni si s nimi poradí), a může to oživit moji hodinu a může to studentům dát podrobnější představu o jejich oboru, stejně jako kdybych vyprávěl vtipy o profesoru von Neumannovi nebo historky o akademikovi Kořínkovi. Ale nemá smysl, abych z toho studenty zkoušel – protože zaručeně (to jako statisticky) ne každý z nich to může umět.
A proto ani nemá smysl to zmiňovat ve vládním Programovém prohlášení.
