Dlouho jsem váhala. Poznámek (ne)utěšeně přibývalo, ale zůstávaly stranou. Rozhodla internetová zpráva, že „…Djokovič chytil letící míček rovnou do kapsi“. Že si za to srbský tenista „vysloužil povzbudivý pískot i potlesk diváků“, to chápu, tomu rozumím, i když pískot znamenal kdysi rozhodně něco jiného než povzbuzení. Čemu nerozumím, co nechápu, je zoufalý úpadek češtiny, úrovně komunikace celkově, nejen v ulicích, ale i v médiích všeho druhu. Doložím!
Od Mezinárodního dne mateřštiny (21.února) téměř po Den vzdělanosti (7.dubna – výročí založení Karlovy univerzity 1348) si pohotově zapisuji , co mě v rozhlase, v televizi tahá za uši, co mě v novinách či časopisech nutí vracet se k již přečtenému, v přesvědčení, že jsem se snad spletla, četla nepozorně, toto by přece nikdo takhle nenapsal, neformuloval….Inu, jsem ze staré školy (paradoxně z té nejedlovské, jednotné), přes všechny oprávněné námitky k personě Zdeňka Nejedlého opakovaně napíšu, v čem s ním beze zbytku souhlasím: Jak kdo mluví, tak myslí. A jak myslí, takový je.
To pochopitelně platí i pro psaný text. Nebojte se, nebudu „prudit“ pravidly pravopisu, i když vyznávám, že pravopis je – podle moudřejších – kabátem jazyka. Ovšem – někomu stačí bunda či svetr. Zůstanu nicméně u prohřešků, chyb, bolístek víceméně (ukázka dvou aktuálně urputně užívaných „ošoupaných“ slov) stylistických. Stranou ponechám neskutečný kulometný slovní úprk, trysk většiny rozhlasových i televizních hlasatelů, stejně jako mluvní projev, v němž je každé slovo štěkavě rozsekáno vyráženými slabikami, navíc ty poslední ve slově jsou „spolykané“ – smutným příkladem je jeden z průvodců televizní dvacetiminutovkou na ARTU po osmé večer, pod hlavičkou událostí z kultury. Na barvě (timbru) hlasu už patrně také nezáleží. U některých televizních zpráv mě děsí jak jejich obsah, tak ostrý hlas jejich interpreta. Nevím, jestli by obstál v soutěži, kterou Český rozhlas právě vyhlašuje pod označením Hlas dvojky. Že bych měla ke stáru citlivější uši? Presbyakusis stižena nejsem – lékařsky potvrzeno.
Na Šrámkových Sobotkách – festivalu řeči, jazyka a literatury – jsem se setkávala s moudrým panem profesorem Alexandrem Stichem. Vedena jeho doporučeními mám v knihovně několik ve všech ohledech krásných knih a ve svých poznámkách připomenutí: Jazyk není jen instrument, jako třeba kladivo nebo pračka. Jazyka totiž nejen užíváme, ale také ho prožíváme – a zde nastupuje princip svobody, osobní tvořivosti, individuality. Jeho výrazným projevem je jazyková hravost, individuální tvořivost, jazykový vtip.
V současném jazykovém neumětelství prezentovaném médii všeho druhu po něčem z toho „ani vidu, ani slechu“. Jsem skromná, stačilo by mi respektování elementárních pravidel. Slíbila jsem důkazy, máte je mít. Nabízím něco ze své několikatýdenní sklizně. Přes veškerou snahu nějak ji utřídit, bude to směska. Pokusím se ji strukturovat blokově, podobně jak se nyní s velkou oblibou blokově učí na některých fakultách (proč asi – znalým věci netřeba vysvětlovat). Všechny uvedené příklady jsou autentické, doplněné minimem mých poznámek. Dodám jedno osvědčené učitelské doporučení: prosím, přečtěte si každý příklad (větu, úryvek) pomalu a NAHLAS, abyste ty zhůvěřilosti proti logice a jazykovému citu nejen lépe viděli, ale také slyšeli. Vše raději v menších dávkách.
– Určitě bysem to doporučil….určitě bysem dal především na to… – opakoval ještě několikrát v TV poradce pro výběr střední školy, nepochybně muž na svém místě, potom se nedivte, že…
– Důvěra je velmi ztracena…
-Udělali jsme doporučení…
– Přišli jsme málem zhruba celkem o dotace ve výši….
– Děti se do nich vždycky často pustily …..
– Abych vás nepřehltil!
– Budou se dělat kolony ….rozhlasová zelená vlna
– Společně spolu trávíme…
– Často spolu spolupracujeme…
– …muž byl zraněn a žena ho ošetřovávala (vida! slovesný vid už nečiní potíže jen cizincům)
– …není nečasté, že….
– …posunu se do současného času….
– Chodil jste někdy s Češkou? Jací jsou? – že by vítězství gendru?
– To je takový poměrně úžasný projekt o…..relativita všeho? postmoderna v praxi?
– Čím si muži myslí, že imponují ženám?
U posledního příkladu jsem zaváhala. Nepatří spíš do skupiny ukázek pochroumaného, nelogického slovosledu? Čeština je v případě slovosledu nadmíru shovívavá – srovnejte s pravidly slovosledu v angličtině, ve francouzštině, ale čeho je příliš, toho je….Dovolili byste si volnomyšlenkářsky „šibovat“třeba s příslovci v angličtině?
– Máte už tři dospělé syny a….. uvažují o dalších?
– Ty naše hodiny v rozhlase už ukazují …předtím neukazovaly, nešly?
– Doufám, že i vám bylo dobře i se mnou… proč tolik defétismu?
– Hrozil by až trest odnětí svobody na tři roky….když ne trest, tak co?
– Zabití muže, který se chtěl vloupat do domu, byla nutná obrana podle policie –
– Školu jsme rozšířili o první dvě třídy….v realitě škola nově otevřela dvě první třídy, dva první ročníky
Ač nezatížena militantním moravismem, vnímám v následujících „příkladech“ jistou absenci jazykového citu (na slovesa bavit se a koukat jsme na Moravě citlivější, my se častěji díváme a když se bavíme, je to spíš zábava). Třetí „příklad“ je mimo jakoukoli diskusi.
– Vy jste ten film ještě nekoukala?
– Bavíme se o rakovině…
– Byl pozván do transportu…. jednalo se o smutný osud jednoho z našich spoluobčanů
Další tristní úlovky nejsou vymezeny územně, pro mě spíše časem. Kdybych kdysi na základní škole (tehdy osmileté ) odevzdala podobně stylizovaný písemný úkol, se zlou bych se potázala! Díky – nejen za to – paní profesorko Doupalová ( z režimních důvodů odsunutá z gymnázia na školu základní) !
– Samotný odklad novely na jakékoli pozdější datum než září 2016 odkládá pouze nápravu nevyhovujícího stavu, kterou všichni pokládáme za důležitou – z písemného vyjádření pracovníka MŠMT ČR
– Poradil základní radu – naše slovní zásoba chudne, nebo je to JEN nedbalost, neúcta k mateřštině? Vybavil se mi údaj z publikace Marie Těšitelové O češtině v číslech (svého času jsem ji studentkám logopedie doporučovala)– aktivní slovník žižkovské domovnice si vystačil se zásobou 1 500 slov (s gustem bych tu číslovku nechala některé hlasové profesionály přečíst!).
– Na Městském soudu jsme se shodně shodli na tom, že… aspoň že tak!
– Píše také posluchačka, která píše, že se chystá psát…
Notně úpí v našich médiích stupňování a číslovky. Další bez komentáře (s připomínkou, že jsou to stále jen úryvky vytržené z kontextu).
– Myslím, že ta cena je více vážná než…..průvodní slovo k jedné z mnoha udělovaných cenv oblasti výtvarného umění
– Vypadá to hezčeji…
– Bude to méně častější….
– V hudbě to jde daleko lépěji ………..na rozhlasové stanici Vltava
– Tady je něco hloubějšího charakteru – souhlasím,to určitě!
Setrvám u přídavných jmen (pro mě od základní školy v polovině 50.let u adjektiv), implicitně/explicitně (vyberte si) u přídavných jmen přivlastňovacích. Odcházejí na úbytě. Už jsem vícekrát odkázala na rezignovaný povzdech Ladislava Smoljaka ve filmu Nejistá sezóna z roku 1987. Vygooglujte si ta slova! Parafrázováno ve zkratce: Ladislav Smoljak se obával doby, kdy půjdeme po Mostě Karla k Divadlu národa na Stěnu čerta – a dosáhneme tak vítězství, bohužel vítězství Pyrrhy (provětrejte své paměťové stopy a synapse nebo rozklíčujte pomocí IT). Nejprve jsem z útlaku přídavných jmen přivlastňovacích podezírala vlivy geopolitické. V televizních titulcích se začalo objevovat spojení matka Pavla namísto Pavlova matka – ejhle! vliv ruštiny, říkala jsem si. Dnes se nejen u přídavných jmen přivlastňovacích neobejdeme bez předložky od ( vliv of?). Už nečteme Seifertovy verše, ale verše od Seiferta, neposloucháme Dvořákovy Slovanské tance, nýbrž Slovanské tance od Dvořáka. Příklady z mé sbírky:
– Časopis od Hlavsy se špatně čte …. Oldřich Hlavsa – náš přední, bohužel již zesnulý typograf
…čerpá nejen od Sinatry….
…zazní hudba od Bedřicha Smetany….
Nejen v ulicích, také na chodbách vysokoškolského pracoviště jsem běžně slýchávala z úst křehkých dívek bez uzardění pronášené výrazy, které jsme dříve – zase ten můj věk! – charakterizovali slovy „mluví jak dlaždič“. Na druhé straně se setkávám s falešnou hyperkorektností, jazykově, i společensky – například „pány“ se to nyní v médiích jen hemží! Konkrétní příklady slyším z rozhlasu denně. Jeden z posledních: brzy nám v Praze zazpívá pan Gilbert Bécaud. Čekám, že se dožiju vyprávění, jak pan Adam podlehl pokušení, to jablko od paní Evy snědl a netrvalo dlouho, pan Noe začal stavět archu…Nepřeháním! Jen pozorně poslouchejte. Některé z mých studentek se třeba rozpomenou, od čeho jsem je odrazovala. Říkat u zkoušky z logopedie, že pan Sovák uvádí….je trapné, působí školácky. Provokovala jsem otázkou: „Říkáte snad pan Einstein? Nebo pan Masaryk?“ Myslící člověk by měl být schopen rozlišit, kdy uvádí jméno osoby jako představitele jistého oboru, instituce apod., a kdy se jedná o osobnější vyjádření. Alexandr Stich (1934 – 2003) byl významný český jazykovědec a literární historik, bohemista, teoretik textologie. Pan profesor Alexandr Stich – jak jsem ho poznala na Šrámkových Sobotkách – by se jistě pobaveně zasmál (a něco si o mně pomyslel), kdybych jeho jméno a výčet jeho profesních aktivit uvedla slůvkem „ pan“.
Stav chybného užívání zájmen jaký/který přešel už do chronicity. K tomu problému jsem se vyjádřila v roce 2014 v blogu Vadí – nevadí. Sahám po Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia, 2001) a stručně cituji: jaký – vyj.otázku po vlastnosti…(s.117), který – vyj.otázku po výběru, vyčlenění jednotl. osoby n. věci z daného souboru (s. 154). Hned první příklad z mé „sbírky“ je přímo učebnicový, porovnejte dvě varianty stejné(?) otázky:
– A pořád platí, že je to rodič, kdo rozhoduje a může si vybrat, do jaké školy jeho dítě bude chodit …./ A pořád platí, že je to rodič, kdo rozhoduje a může si vybrat, do které školy jeho dítě bude chodit ….
Zásadní rozdíl! V prvním případě přisuzuji rodičům právo rozhodovat, bude-li jejich dítě navštěvovat školu státní, soukromou, waldorfskou, případně dobrou, friendly (abych byla in)….Ve druhém případě mají rodiče právo vybrat pro své dítě školu z jistého souboru, třeba podle bydliště, ze škol státních, soukromých atd. Další příklady zaslechnete, přečtete si denně.Například:
– Stále se řeší, jaké je to úplně nejkrásnější auto…
– Jaké české filmy mají Maďaři už zažité… doufám, že jen ty dobré
– ….ve zprávě o úmrtí pracovníka v belgické atomové elektrárně nebylo upřesněno, v jaké z elektráren zavražděný muž pracoval …z dalšího sdělení vyplynulo, že komplex tvořily dvě elektrárny, měli jsme se tedy dozvědět, ve které ze dvou…
– Jaká noční doba zlodějům nejvíc přeje ke kradení… smysl má ptát se, která noční doba, která noční hodina,- mezi druhou a třetí, nebo….?
Tady nemůžu přejít bez poznámky slovo kradení – bezbřehá obliba podstatných jmen slovesných přivedla Jiřího Dědečka, současného prezidenta Českého centra Mezinárodního PEN klubu k ironické poznámce: Žádám provedení potrestání zavinění zemětřesení. Malé, neakademické (uplatnila bych ve třídě ZŠ) opakování: podstatná jména slovesná tvoříme od sloves – např. psát/psaní, číst/čtení, plavat/plavání. Všechny uvedené příklady jsou takříkajíc v pořádku. Problém nastává, když je něčeho (zbytečně a proti duchu jazyka) příliš. To je zrovna případ nočního kradení. Oč lépe sluší jazyku noční krádeže! Opět jsme u jazykového citu.
Prubířským kamenem by se mohly stát otázky užité v testech k přijímacím zkouškám na střední školy, které pohotově uvádějí Lidové noviny (všechny si s chutí a zájmem zkouším, jak z českého jazyka, tak z matematiky, pro 5. i 9. třídu ZŠ). Pro zajímavost a zamyšlení uvádím jednu z otázek:
– Jaké všechny druhy zájmen se v souvětí vyskytuj? Co myslíte? Jaké, nebo které?
Příkladem zmiňované hyperkorektnosti, přehnané, strojené snahy o vyšší úroveň vyjadřování může být otázka:
– Bývají ty přijímací zkoušky hodně rozličné? Tady mi v mysli naskakuje Kollárova Slávy dcera, kdy cesty mohou býti rozličné, jenom vůli všickni mějme rovnou.
– Zdaleka jsem svou sbírku odstrašujících jazykových paskvilů nevyčerpala. Co říkáte formulacím …ten výsledek kontroly (jakosti paliv) značí o tom, že…. ….blízkost lanovky k nedalekým městům…..paleo dieta vyvolává rychlý příbytek na váze…..Bolek Polívka ruší představení v divadle. Léčí se s nemocí…..při teroristickém útoku v Bruselu se zranilo 270 lidí…Jen k tomu poslednímu: snad ještě chápeme ( cítíme, vnímáme) rozdíl mezi vyjádřením být zraněn a zranit se. Náš cit pro jazyk a patřičná úcta k češtině churaví.
Našla jsem zalíbení ve slovech významného esejisty a překladatele Lubomíra Martínka – je třeba udržovat se v intelektuálním pohybu. Znáte lepší a schůdnější cestu než kultivací jazyka, komunikace?
