Příležitost

        Nedostává se podstatného, nedostává-li se sobectví – v duchu těchto slov připisovaných Friedrichu Nietzschemu buďte prázdninovými sobci! V krásných letních večerech – na chatě, u vody, doma či v příjemném hotýlku – čtěte dětem! Nemusejí to ani být vaše vlastní. Velice prospějete hlavně sobě – o dětech nemluvě. Máte časově i situačně mimořádnou příležitost získat pocit  uspokojení z vlastní ušlechtilosti, přiblížit se dětem, hodně se dovědět o sobě i o dětech, zaručeně jim prospět – a – opakuji – nejen jim. Mám s tím letité zkušenosti.

         Četbu na pokračování bych nedoporučovala. Vhodnější jsou krátké texty, ti menší posluchači obvykle usnou dřív, než se nadějete. Ráno se pak durdí, že jste staršímu bráškovi dočetli příběh až k důležitému okamžiku: svrhli toho Ezopa ze skály, nebo ne? Děti jsou totiž krvežíznivé příšerky. Ta příhoda se mi váže k pobytu na břehu jednoho rybníka na Vysočině. Četla jsem tehdy vnoučatům Jiřím Hiršalem a Jiřím Kolářem pro děti převyprávěný příběh o mudrci Ezopovi, který rozuměl řeči ptáků, zvířat, hmyzu, rostlin a věcí. Co všechno jsem se sama z těch krátkých příběhů dozvěděla! Jak bylo zvykem u knížek vydávaných Státním nakladatelstvím dětské knihy, v tiráži stálo doporučení: Pro čtenáře od 9 let. Autoři převyprávění klasického příběhu děti rozhodně nepodceňovali. Právem. Nejen v dětském světě ještě nevládla klipovitost a zjednodušující polopatismus.

            Josef Hiršal a Jiří Kolář, výrazné osobnosti české kultury druhé poloviny 20.století, v době, kdy byli režimem umlčeni, děti neopustili. Pokuste se v antikvariátech poohlédnout po jejich knížce Paleček krále Jiřího, vydalo ji brněnské nakladatelství Atlantis v roce 1992. Opět výborné čtení zrovna na ty večerní chvilky před usnutím. Krátké, vtipné texty, žádná la littérature a l´estomac, jak označují Francouzi spotřební literaturu (l´estomac – žaludek). Sami se pobavíte Palečkovými chytačkami. Tak například: Kdo slyší všechno a neříká nic?( ucho) Kam se vejde všechno?( do abecedy) Co má v horách hlavu a ocas v moři? ( řeka ) Co je tvé a čeho lidé víc užívají než ty?( jméno ) Pokračují Palečkovy hádanky , které jsou především perfektním procvičováním jazykového citu ( dnešním způsobem komunikace znatelně ochablého): Která vesnice nemá žádné domy, pole ani vinice? (kláVESNICE) Který byt je ze všech nejlepší? (blahoBYT ) Který roh není tvrdý a dobře se jí? ( tvaROH) Podobně nenásilně, ale komunikačně blahodárně mohou působit jména kutnohorských havířů. Několik příkladů: Ondřej Zlámalnoha, Jakub Traptělo, Pavel Kozíbrada, Jan Mokronos… Nedá mi, abych necitovala z jedné z Palečkových pranostik, jmenovitě pro listopad: Lehký mráz se dá snést. Tak neváhej a snes ho do dřevníku a poruč mu, dřív než začne štípat lidi do uší, aby ti naštípal dříví. Slib mu za to, že nebudeš nosit smutek za nehty, aby se neumazal, kdyby ti tam náhodou zalezl…. Víte, co je nemožné? Podle Palečka třeba …vrátit obrazu, cos z něho vykoukal a soše , čím tě potěšila, ukradnout krajíc z chleba a neporušit bochník, přinutit večer, aby přišel před polednem, podzim po zimě…Dostanou-li malí posluchači chuť na pohádku, doporučuji tu Pláč nad utopenou myškou. Moderní pohádka v klasickém pojetí dětmi velice oblíbeného postupně narůstajícího opakování (pamatujete: O kohoutkovi a slepičce?) Srdce zaplesá, jak se prostřednictvím této pohádky dostává do dětské duše a dětského slovníku bohatství sloves, kdy se dveře jednou polámaly, potom rozlámaly, následně se rozvalily a hned vylomily, navíc zdřevěněly, také dosloužily, tím pádem nevrzaly a neotvíraly se, ale zůstaly dokořán. A to opomíjím, co všechno podstoupila klobáska, co se stalo s plotem nebo se studánkou. 

        Čtenářem, myslím vášnivým čtenářem, knihomolem, se člověk rodí. Nevěřím na efektivitu tzv. výchovy ke čtenářství, ale předčítání bych se v žádném případě nevzdávala. Nepoznala jsem dítě, které by předčítání odmítalo. Začít můžeme už pouhým listováním v knížkách. Zvlášť když jsou v ní ilustrace tak osobité a vtipné jako ty Adolfa Borna v nádherně vypravené publikaci Bajky. Zatím mám La Fontainovy z roku 2001, v současnosti vycházejí – rovněž s ilustracemi Adolfa Borna – Ezopovy (komu je dám k svátku nebo pod stromeček?). Není divu – už v závěru La Fontainových bajek čteme:

Bajka je vzácný dar, jejž bozi dali nám.

A vyšla-li snad z dílny lidí,

pak tvůrci jejímu buď pomník za to dán.

My všichni, jak nás nebe vidí,

za světce měli bychom mít

toho, jenž poprvé dal bajce promluvit .

        Tím prvním snad měl být právě Ezop, podle převyprávění Jiřího Hiršala a Jiřího Koláře, člověk, který „… od nejútlejšího mládí pracoval jako otrok, měl protáhlý, škaredý obličej, hlavu jako meloun, oči zapadlé a uhrančivé, pleť jako hlína černou, sražený krk, placatá chodidla, ústa od ucha k uchu, břicho jako džbán a ke všemu na zádech hrb. Ale to všechno nebylo to nejhorší. Ezop navíc huhňal, breptal, koktal a nedovedl ze sebe vypravit souvisle jedno slovo. Avšak na druhé straně byl obdařen velkou moudrostí, chytrostí, vtipem, takže dovedl každého rozesmát a poradit i tam, kde se zdálo, že je se vším ámen a všechno nadobro ztraceno“.Myslíte, že by děti, kterým budete předčítat, nebavily Ezopovy hádanky? Dodám příklady, s rozluštěním:

Ač jsem samý jas a zář,

nemám žádnou vlastní tvář.

Kdo se ke mně pootočí,

zočí tu však vlastní oči.

Chytrého už napadlo,

že to je přec – oldacrz!

 

V lese jsem se narodila,

dříve klidná, nyní čilá.

Sluhu, jenž mou dráhu řídí,

nikdo nikdy neuvidí.

Konám na sta různých cest.

Ač mou vlastí nebe není,

přec je v noci plná hvězd!

Rozluštění stromem začíná:

anidalh áksřom a rtív, ďol.

 

Znám jeden dům, je samý hluk a šum,

jen hospodář v něm mlčí celý čas.

Kdo přijel dnes, toho kůň nepřines.

Host ze vší síly táhne za provaz.

Hospodář ven je z domu vyvlečen

a dům utíká dírou jako ďas.

Ať se hloupým v hlavě rozsvítí:

Ítís es řábyr, abyr, keř

         Připravte se na realitu. Paní profesorka Macurová zjistila výzkumem na pražských středních školách, že gymnazisté nerozumí zcela běžným slovům (jejich ilustrativní seznam bych mohla dodat). Vaši malí posluchači mohou zaváhat u slov hospodář, ďas,čilá, zočit někoho. Pokud by se zeptali, krátce vysvětlím, nejspíš synonymem. Jinak si připomeňte Vygotského zónu nejbližšího rozvoje a žijte s dobrým pocitem, že jste to moudro respektovali a měli příležitost dětem prospět. Jen čtěte, prosím, pomalu, přirozeným tempem. Aktuálně mívám u mediálních zpravodajců pocit, že jsou „placeni od hodiny“, proto ten slovní trysk,úprk bez melodie, bez prozodických faktorů, bez citu pro čtené nebo řečené.

                Když Ezop, tak co další bajkaři? Vezmu-li je podle abecedy, Jean de La Fontaine (1621 – 1695) a Ivan Andrejevič Krylov (1768 -1844). První autor by byl pro děti (kterého věku?) možná trochu filozofický, ale potěšme se alespoň úryvky z jeho bajek. Možná by se vám některý ze slovních obratů zalíbil natolik, že byste se mu naučili nazpaměť. A případně ho později v rozhovoru užili jako pádnou repliku:

Jde-li jen o úvahu snad,

všude jsou rádců plné řady.

Má-li se něco vykonat,

není tam nikdo dohromady. (O krysím sněmu)

 

Podobných lidí hodně je,

co splést si Řím a Lhotu může.

Oč méně znají, o to víc

žvaní a křičí z plných plic. (Opice a delfín)

Dětem bych neodepřela následující úryvek a jednu z kratších La Fontainových bajek:

Na světě běhá mnoho lidí,

pro něž je šitá tato věc:

na dálku velikán, však zblízka pitomec. (Velbloud a plující klacky

 

Slovo Sokratovo

Sokrates kdysi stavěl dům

a kritiků měl víc než dosti.

Jeden měl výhrady k nevelkým rozměrům,

nehodným velké osobnosti,

jiný odsoudil vzhled, další se dohodli,

že na mudrce je to skromné obydlí.

Vždyť v místnostech se lze jen stěží otočiti.

Děl mudrc: „Kéž bych přáteli

dokázal tento dům pokaždé zaplniti!“

Ta slova byla pravdivá.

Pro dobré přátele dům vždy dost místa má.

Ač mnohý přítelem na oko se ti jeví

a slova toho užívá,

o jeho obsahu nic neví.

        Krylovovy bajky se mi dostaly do rukou v nádherném překladu Milana Dvořáka. Setkala jsem se s ním na jedné ze Šrámkových Sobotek, byl tam i s bratrem Liborem, televizním komentátorem, vícekrát. Nezapomenu na jeho kytarou doprovázený přednes melodií, které stihl trudný osud z důvodu jejich propojení s lidmi a okolnostmi neblahými. Po letech jsem tak slyšela ideologie zbavenou Suliku nebo Lili Marleen. Z překladu Milana Dvořáka nabízím k zamyšlení několik bajek Ivana Andrejeviče Krylova. Přímo podávají stručné vysvětlení podstaty bajek – analogie a příklady ze života zvířat:

Slon vojvoda

Kdo mocí vládne jen, ne rozumem,

i kdyby hodný byl, zdroj pohrom číhá v něm.

 

Mravenec

Někdy si člověk tak je jistý,

že svět je do něj zahleděn,

ač znám je jen

v svém vlastním mraveništi.

 

Páv a slavík

I my jak tenhle pán jsme často pošetilí.

Chcem rozum posoudit – a peříčka nás zmýlí.

Pak bráno podle nás je hlupák prostě ten,

kdo nechce honosit se účesem či šatem,

čí truhla nepraská a nepřetéká zlatem,

kdo není řetízky a šperky ověšen.

Nakonec z Krylova něco pro nás, dospělé:

Valná hromada

Ustavte jakýkoli řád.

Když lidé nečestní ho budou spravovat,

vždycky si únik najdou z něho

a všechno zařídí si pěkně podle svého.

                Jsou prázdniny, turistická sezona. Jedním z atraktivních cílů v Jeseníkách je Rejvíz. Psala jsem o něm obšírně ( Prázdninová lekce, blog z 9.8.2012). Připomenu hájenku, před níž vlají dvě vlajky: česká a řecká.  Sotiris Joanidis (1939) žije na Rejvízu od roku 1956. Víc o něm najdete na webu. Je s nejvyšší pravděpodobností náš jediný spoluobčan, který nikdy neabsolvoval 1 – 5. třídu základní školy. S chabou znalostí češtiny byl po svém příchodu do Československa zařazen rovnou do třídy šesté. Jako třicetiletý dokázal maturovat na gymnáziu v Jeseníku. Je autorem desítky knih zaznamenávajících historii kraje , ve kterém žije. Pro své dva – dnes již dospělé – syny Konstaninose a Apostolose svého času převyprávěl základní evropský epos – pod hrdým názvem U všeho byl Odysseus. Vynikající příležitost pro vzdělání a vzdělávání dětí – i nás dospělých. Vyhledávejme podobné knihy. A tu příležitost k podvečerní četbě nepropasme. Alespoň teď o prázdninách.

 LA  FONTAINE, J.  Bajky. Praha: BRIO, s.r.o., 2001. ISBN 80-86113-18-3.

KRYLOV, I.A.  Prase a jiné bajky. Praha: Slovart, s.r.o.2011. ISBN 978-80-7391

HIRŠAL, J., KOLÁŘ, J.  Paleček krále Jiřího. Brno: Atlantis, 1992. ISBN 80-7108-058-6.

HIRŠAL, J., KOLÁŘ, J.  O podivuhodném životě mudrce Ezopa. Praha: SNDK, 1960.

JOANIDIS, S.  U všeho byl Odysseus.  Rejvíz. RULA, 2009. ISBN 978-80-904122-0-0.