Tak nevím: zařadili by módní stylisté a designéři semišky (míněny semišové boty) do retro nebo glamour stylu? Myslím, že ani o jedné z těch dvou přihrádek Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem neuvažovali, když někdy v 90.letech skládali písničku Semiška. Jedno sobotní ráno jsme si ji pouštěli jako zvukovou kulisu rodinné snídaně, když mě bystrý postřeh mého vnuka přivedl k myšlence, že ten svěrákovsky teskný text je nečekaně vhodný a plodný také pro logopedické využití. I nelenila jsem – a mnoha vysokoškolským studentkám speciální pedagogiky pak dokazovala, že není třeba při úpravě narušené komunikační schopnosti (abych dostála odborné terminologii) spoléhat vždy jen na „profláknuté“ a často i bezduché, do nekonečna omílané logopedické říkanky. A hned jsem mohla přispěchat s konkrétním příkladem, třeba právě písničky Semiška.
Vezměme to pěkně po pořádku, tedy nejprve text (kdo si chce i zazpívat, najde kytarové akordy na webu):
Kdysi krásná, kdysi módní, kdysi nová,
na smetišti polobotka semišová.
V útrobách té semišky
usadily se myšky
a ty myši v skrýši slyší divná slova:
Kde je asi moje pravá kamarádka,
proč jsem sama na smetišti zvaném skládka?
Snad se na mě nehněvá,
že jsem na všechno levá,
levá bota, která vzala život zkrátka.
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly v Praze koupené,
jak jsme pozdě k ránu
chodívaly z flámů,
jak jsme byly V Poděbradech na dovolené.
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly krásně kožené,
jak jsme byly v gala
a jak hudba hrála,
jak jsme byly krásně rozpoložené.
Tak si zpívá polobotka neduživá,
už je sivá, už si světa neužívá.
S vyplazeným jazykem
na smetišti velikém,
stará bota, leklá bota, bota tklivá.
Rozpadá se vlivem deště šněrovadlo,
její srdce ale ještě neuvadlo.
I když semiš plešatí,
chtělo by se plesati,
myslí na bál, na procházku, na divadlo.
Vzpomínáš, neříkej, že ne….
Teď k tomu logopedickému využití. V moderním pojetí rozlišuje logopedie deset okruhů narušení komunikační schopnosti (v obecně známém, mnohem zúženějším pojetí vady nebo poruchy řeči). Text písničky Zdeňka Svěráka můžeme efektivně i efektně využít nejméně u dvou z nich. Obecně známější je okruh narušení článkování řeči, blížeji jeho část označovaná jako patlavost (dyslalie). Zaměřme však nejprve pozornost na okruh narušení grafické stránky řeči, tedy řeči čtené a psané. Pokud jste se až dosud „nechytli“, stačí napovědět dyslexie, dysgraxie….Ve které české třídě by neměli žáka s poruchou (specifickou poruchou) čtení, psaní, prostě ty tzv. dyslektiky, dysgrafiky….Tyto děti mívají (ale nemusejí mít) velmi zhusta specifické poruchy, označované jako sykavková asimilace a narušení fonematického sluchu (fonemického uvědomování). Pokusím se ty pojmy vyložit co nejstručněji – s tichým povzdechem, že učitel(ka) ZŠ by jako vzdělávací profesionál s nimi měl(a ) již být obeznámený (á).
Sykavková asimilace
Opět zjednodušeně řečeno má čeština dvě řady sykavek: ostré (S,Z,C) a tupé (Š,Ž, Č). Už mnohokrát jsem uplatnila větu, že ČEŠTÍ HADI SYČÍ O STO ŠEST, prostě je těch sykavek, když mluvíme, v hovoru opravdu hodně. U sykavkové asimilace se v žádném případě nejedná o stav, kdy by dítě nedokázalo některou sykavku (nebo i více) správně vyslovit, artikulovat. S tím potíže nemá. Může mít problém, který známe všichni. V případě, že se sykavek ve slovech nebo ve větě sejde víc, nějak se nakupí v blízkém sousedství, stává se každému občas, že se mu jazyk na nějaké té ŠUSENCE nebo ŠESITU jakoby zasukuje. Dětem se specifickými poruchami učení (dyslexie, dysgrafie…) se to stává častěji. Nemají totiž dostatečně rozvinutý fonematický sluch, upevněné fonemické vnímání. Co to znamená? Snadno si osvětlíme na paralele s výukou cizích jazyků. Učíme se anglicky, čteme, překládáme, zvládáme nejrůznější cvičení a potom najednou – ouvej! Přijde poslech a my zjišťujeme, že při prvním poslechu v nejlepším případě zachytíme sem tam nějaké slovo. Při druhém už je to lepší. Naše ucho, od narození nastavené, přivyklé mateřské řeči prostě není hned schopné zachytit, zaznamenat a rozlišovat zvuky cizího jazyka. Náš fonematický sluch je navyklý na rodný jazyk, na zvuky těch dalších si musí teprve zvykat – a čím jsme starší, tím mu to jde hůř. Proto ty akcenty a mnoho dalších potíží. Nerodíme se ovšem s již vybroušeně připraveným fonematickým sluchem ani pro svou mateřštinu, ale naopak si tu schopnost od mala cvičíme, vylepšujeme. A právě dětem s poruchami jako je např. dyslexie to jde pomaleji, vyzrávání jejich fonematického sluchu probíhá složitěji, stává se to dokonce jedním z typických příznaků specifických poruch učení. Proto bývají při odborných vyšetřeních vyzývány, aby opakovaly věty jako Cvičenci cvičili na lavičce….sušené švestky….
Vrátíme-li se k textu Svěrákovy písničky, vidíme, že na několika místech nabízí mimořádné příležitosti pro dolaďování fonematického sluchu. Opravdu dolaďování, protože začínat musíme někde tam, kde a jak nám radí Brigitte Sindelarová. Výbornou knížku rakouské autorky vydává letos – pro velký zájem – opakovaně nakladatelství Portál. Najdete ji pod titulem Předcházíme poruchám učení. Ještě lépe užitečnou knížku vymezuje podtitul – Soubor cvičení pro děti v předškolním roce a v první třídě. Až si budete jisti, že případným nezdarem dítě nezraníte ani neodradíte, zkuste to s úryvky
– na smetišti polobotka semišová
– v útrobách té semišky usadily se myšky
– i když semiš plešatí, chtělo by se plesati
– neslyšíme na smetišti žádná slova, jelikož jsou velmi tichá, semišová.
Zabijete hned několik (dyslektických) much jednou ranou. Nedokonale rozvinutý fonematický sluch totiž dále způsobuje, že děti obtížněji rozlišují délky slabik. Klasicky třeba ve slovech dráha / drahá (v jedné příručce nabízela paní učitelka nerozvážně dětem ve druhé třídě dvojici slov váha / váhá). V nabízené písničce jsou to dva příklady (k oběma se ještě z jiného pohledu vrátíme):
– i když semiš plešatí, chtělo by se plesati
– v útrobách té semišky usadily se myšky.
Sami musíte cítit, jak si ve druhém příkladu – v útrobách té semišky usadily se myšky – fonematický sluch jemnou nuancí doslova „zaskotačil“.
Nerozvinutý fonematický sluch toho má na svědomí ještě víc. Ztěžuje tzv.měkčení, rozlišování slabik di/dy, ti/ty, ni/ny. Dítě s podezřením nebo diagnózou dyslexie pak čelí otázkám: Proč píšeš hodyni? Říkáme přece hodiny! Copak ty to neslyšíš? A ono to opravdu neslyší nebo s potížemi sluchem rozlišuje. V tomto případě sice Svěrákova písnička neposkytuje explicitně oboustranný příklad sluchového rozlišení například slov se slabikami di/di. Ale všimněte si, kolikrát se v ní opakuje slůvko smetiště a dále spojení usadily se, snad se na mě nehněvá, pozdě k ránu chodívaly z flámů, v Poděbradech,rozpadá se vlivem deště šněrovadlo. Ekvivalenty slov se slabikami např .di/dy, de/dě už můžeme kreativně vyhledávat a doplňovat sami.
Nyní k druhému okruhu narušení komunikační schopnosti, k jeho části dyslalie (patlavost) a nabídce písničky Semiška. Nebude žádným překvapením, že to je především nabídka procvičení tak hojně se v českém jazyce vyskytujících sykavek. Možná s poznámkou, že vadná nebo nesprávná výslovnost sykavek (lidově šlapání si na jazyk) svého nositele společensky silně deklasuje. Zajímavost: zkuste ráčkovat – budete ve společnosti přijímání možná se zvýšenou pozorností, ale laskavě a s porozuměním. Budete-li „šišlat“, představa o vašem IQ podstatně utrpí.
Ale pozor! Kdysi krásná, kdysi módní,kdysi nová, na smetišti polobotka semišová i ty myši v skrýši, které slyší, jak si neduživá polobotka sivá už světa neužívá, neb jí semiš plešatí a vlivem deště rozpadá se šněrovadlo – abych připomenula aspoň některá slova se sykavkami – ta všechna připadnou pro procvičování jejich výslovnosti pouze ve fázi automatizace. Krátce: hláska je (odborníkem) vyvozena, procvičována v různých spojeních (např. na začátku a na konci slova, po znělé nebo neznělé souhlásce, mezi dvěma samohláskami), čímž se užívání správně artikulované hlásky upevňuje, fixuje. A nakonec přichází fáze třetí – poslední – automatizace. Zde bude využití Svěrákovy písničky zcela na místě, ne dříve.
Nezůstaneme-li pouze u textu, ale využijeme–li i zvukovou nahrávku (proč ne? melodie je to hezká, jímavá), můžeme na ni zájemcům demonstrovat tzv. tvrdý hlasový začátek. To pro hlasivky velmi škodlivé, nefyziologické jejich násilné rozražení je dobře slyšet zejména u slov s „pé“ a „ká“ na začátku : v Praze koupené….pozdě k ránu….krásně kožené.Tomu by mohli věnovat pozornost učitelé uvažující o potřebě dodržování hlasové hygieny – profesně u sebe i u svých žáků. Je možné, že o tzv. tvrdém hlasovém začátku už někde četli, ale slyšeli ho „in natura“? Seznámení s ním prospěje i těm, kdo zápasí s narušením plynulosti řeči, balbutikům, koktavým, kterým právě násilné rozrážení na tuho sevřené hlasové štěrbiny působí nejvíce problémů.
Potud praktické poznámky, krapet poučení, teorie. Ale stačili jste při tom vnímat celkové vyznění písničky, jejího textu? To je úplná poetická jazyková lázeň! Proč si ji nedopřát? Hodíte se někdy do gala? Na flámy se vás ptát nebudu. Míváte pocit, že jste na všechno leví, že vás život bere zkrátka? A co potom vaše rozpoložení? Máte pravou kamarádku? Stíháte věci s vyplazeným jazykem? Kdy jste naposledy slyšeli slovo neduživá? Kterými synonymy je nahrazujete a v jakých situacích? Klobouk dolů před autorem textu Zdeňkem Svěrákem (je to taky pan učitel)! Důvtipnou personifikaci okořeněnou vtipnou hrou se slovy a jejich významy bych s radostí nabízela všem dětem. A dvojnásob potom – s pedagogickým taktem – těm, kterým mluvení zrovna moc radosti nepřináší. Kolik podobných příkladů bychom našli v textech Jarka Nohavici (tam vím o několika výborně se hodících pro poeticky přibližovanou sexuální výchovu). Kdysi jsem způsobem, který dnes dostává různá honosná označení, učila podle písničky Pavla Dobeše Zum – zum. Napadá mě také Jiří Suchý a….hledejte a doplňte už sami. Bude to pěkné a užitečné hledání.
SINDELAROVÁ, B. Předcházíme poruchám učení. Praha: Portál, 2013.
ISBN 978-80-262-0405-3.
