Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Bez komentáře

       Filip Dušek studuje v Kanadě na střední škole Stanstead College, za kterou hraje i hokej. Je členem národní mládežnické reprezentace a v rozhovoru pro LN vysvětluje, proč se na rozdíl od většiny svých vrstevníků vydal hrát a studovat do zámoří…“ stojí v úvodu k článku, který pod titulkem Hrát a zároveň studovat bych tady nemohl najdete na straně 11 v Lidových novinách ze soboty 16.ledna 2016. Jak uvedeno, s hokejistou hovořil redaktor LN Ondřej Koutník. Z novinového rozhovoru uvedu několik úryvků, v naději, že svým obsahem a zaměřením přivedou čtenáře z řad učitelů, pedagogů, edukátorů i průvodců  nejen k přečtení článku celého. Položené otázky jsou uvedeny signaturou LN.

LN   Za měsíc vám bude osmnáct let. Kdy jste se rozhodl, že odejdete z České republiky?

            Bylo mi čtrnáct a rozhodl jsem se jít do Toronta. Původně jsem odjížděl jen na rok, taková byla dohoda s rodiči.

 

LN   Co vás k tomu přimělo?

            Byl jsem přijatý na Keplerovo gymnázium (prestižní gymnázium Jana Keplera – pozn.red.), přijetí jsem ale odložil, šel jsem do Kanady. Důvodem bylo, že jsem v Čechách neměl šanci hrát hokej na nejvyšší úrovni a zároveň studovat na náročné škole. Na gymnáziu mi na rovinu řekli, že když budu při studiu hrát za Kladno, kde jsem tehdy hrál, nebude to zřejmě dohromady fungovat. Cítil jsem, že bych měl odložit hokej a soustředit se jen na školu – že bych obojí nezvládal.Uvědomil jsem si, že bych chtěl odejít, abych nemusel dělat takovou volbu. Navíc sestra také v patnácti odešla na rok na střední školu do zahraničí…

 

LN   Proč jste si vybral zrovna Toronto?

             Šel jsem přes agenturu…Byl jsem ale možná první, kdo chtěl kombinovat školu s dobrým hokejem. Vybral jsem si školu…což byla má první zkušenost s kombinací škola-hokej. Učení nebylo tak obtížné. V hokeji se mi docela dařilo, díky čemuž jsem tam zaujal jednoho agenta. Zeptal se mě, jestli bych chtěl hrát a studovat v Kanadě…Ukázal mi tři možnosti, kam bych mohl jít. Vybrali jsme Stanstead College, kde jsem dodnes. Musím říct, že oproti té první škole je to ještě na úplně jiné úrovni. Těžká, ale výborná škola, odkud se chodí třeba na Yale, Harvard a podobně. A do toho se tam hraje kvalitní hokej. Máme několik bývalých hráčů, kteří byli draftováni týmy z NHL.

LN   Takže nelitujete svého odchodu?

            V Čechách bych zřejmě nikdy neměl šanci hrát a zároveň studovat na tak kvalitní škole. Stadion, školu a koleje máme v jednom areálu. Je to výhodné i pro výchovu, protože vás donutí učit se a hospodařit s časem. Máme sice přísná pravidla, ale stojí to za to. Vím, že mi to pomáhá dospívat………V průběhu školy a obzvláště na univerzitě pak musíte zůstat amatérem, nesmíte být za hokej placen nebo sponzorován, hrát v profesionální soutěži a mít agenta. Jedinou výjimkou je, že můžete hrát za národní reprezentaci.

 

LN   Jak vypadá váš běžný den?

            Všecko se odehrává na internátu.Jsme docela malá škola, je nás jen 250, takže vše je organizované. Vstáváme kolem sedmé ráno. Dvakrát týdně máme před školou sezení, kde nám řeknou, co se dané dny bude dít, jaké jsou plány na víkend a podobně. Od půl deváté do půl čtvrté máme školu. Odpoledne pak máme hodinu trénink a po něm večeři. Kolem půl osmé musíme být zpět v pokoji a musíme se učit, dělat úkoly a jsme pod dohledem, aby se tak skutečně dělo.To platí, i když jsme na zápasech mimo školu. Znamená to, že nám na hotelu naleznou místnost a musíme se tam jít učit. Stejná pravidla platí i pro pořádek na pokojích, který je denně kontrolován, a když mám nepořádek, musím jít v sobotu brzy ráno běhat. Takže se snažím, musím. Nakonec máme od 21:45 do 22:30 volno. Pak spaní a to nám přesně na čas vypnou světla i internet. Ale zvykl jsem si, a i když nemusím, držím si podobný režim i doma.

 

LN   Vybral jste si hru a studium v zámoří z důvodu, abyste měl zadní vrátka, kdyby vás hokej přestal bavit nebo jste se zranil?

            Přesně tak. Velmi často se stává, že se hráč zraní a občas už nemůže dále hrát. Je to průšvih, když člověk vsadí na jednu kartu a najednou ve dvaceti zjistí, že nic jiného neumí. Nemusíte se ale jen zranit. Obecně šance proniknout do nejužší špičky, kde si můžete už vydělat i nějaké peníze, je velice malá….Já když získám kvalitní středoškolské vzdělání, následně snad i univerzitní a s hokejem bych musel skončit, mám snad šanci nabídnout něco víc, lépe se uplatnit.

 

LN   Jste členem českého reprezentačního týmu do osmnácti let. Vidíte rozdíly mezi vámi a českými spoluhráči – ať už v té vzdělanostní, či sportovní linii?

            Samozřejmě v reprezentaci se snažíte, jsou tam ti nejlepší. Osmnáctku trénuje pan Robert Reichel, ohromná hokejová osobnost. Jeho názor je, že bych mohl být lepší, kdybych nehrál za školu, a myslím, že má i pravdu. Přesto doufám, že zvládnu oboje, jen potřebuji čas. Pro hokejistu je nejdůležitější letní příprava. No a já jsem se celé léto, a to každý den, připravoval na testy SAT, které jsou klíčové pro přijetí na univerzitu v USA. Abych výpadky v tréninku dohnal, chodil jsem skákat dokola schody na jinonické metro. Skloubit všechno dohromady je náročné a dost mi pomáhají naši.Takže ano, rozdíl je i v tom, že kluci určitě nemusí o prázdninách nic intenzivně studovat, a ještě v angličtině. Někdy jsem toho měl už opravdu dost, ale když jsem zjistil, že jsem nominován na kemp reprezentace, musel jsem v tréninku ještě přidat.

             Nechci se nikoho dotknout, ale někteří mí vrstevníci, kteří studiu moc nedávají, chodí za školu, chybí jim disciplína. Trenéři se snaží na kluky dohlížet a vést je k odpovědnějšímu přístupu ke škole, ale to nestačí. Základ jsou rodiče a jejich úlohu trenér nemá šanci zastoupit.

 

LN   Promítá se výchova a disciplína, které vás v Americe učí, i ve způsobu myšlení při hře?

            Určitě. Myslím, že díky vztahu Kanaďanů k hokeji a výchově jsou hráči daleko zapálenější…nejen že si plníme to, co je povinné, ale často se ve volnu chodí navíc hrát jen tak na ledovou plochu venku, do posilovny, maká se. Nechodí se do hospody, neděláme kraviny. Nikdo si nemůže dovolit jít v pátek večer pařit a pít a druhý den být unavený na tréninku. To prostě neexistuje.

 

LN   Je rozdíl v přístupu k práci – ať už jí rozumíte studium, nebo hokej – příčinou, proč český nejen mládežnický hokej v posledních minimálně deseti letech zaostává za reprezentacemi Kanady, USA, Švédska, Finska či Ruska?

            Příčiny si nedovolím hodnotit, ale v přístupu k hokeji a učení si dovolím za sebe říct, že rozdíl je… Bylo by skvělé, kdyby mohl vzniknout systém, kde by trenéři měli možnost hráče kontrolovat přímo ve škole. Prostě propojit vrcholový sport se vzděláním. Vždyť my, když jedeme z nějakého vzdálenějšího zápasu, se musíme učit i v autobuse. Na minulém mistrovství světa hrál v týmu USA Jimmy Vesey. Nejen že hrál, on dělal v průběhu turnaje i testy na dálku, protože studuje na Harvardu.

 

LN   Proč podle vás v České republice tento systém nefunguje?

            Vrcholový univerzitní hokej v Čechách neexistuje a je otázkou, zda je to vůbec možné….Podle mě je všecko o rodičích. Kdyby mě rodiče před čtyřmi lety nechali jen hrát hokej, dnes bych měl ke vzdělání jiný přístup. Všecko je o výchově. Mě naši naučili, že vedle hokeje musím myslet na zadní vrátka. A i kvůli tomu je potřeba se učit.

 

LN   Jaký máte cíl po dokončení střední ?

            Dokončit školu a pak si zkusit juniorskou ligu. V lize při univerzitách hrají trochu starší kluci, takže bych ideálně tak rok potřeboval hrát právě mezi juniory. Potom bych rád na univerzitu.

 

LN   Proslulá je Ivy League, takzvaná Břečťanová liga, která sdružuje v různých sportech osm nejlepších univerzit jako Harvard, Boston College, Columbii, Yale nebo Princeton. Tu byste chtěl zkusit?

            To by mě strašně lákalo. Je můj sen dostat se na jednu z těchto škol…..Také bych si jednou rád NHL zahrál. Šance není úplně mizivá. Podle statistik je třicet procent hráčů draftovaných týmy NHL z univerzitních soutěží…Teď je mou prioritou dostat se na univerzitu a hrát při ní hokej.

        Tady končí mnou vypsané úryvky z článku Hrát a zároveň studovat bych tady nemohl, uveřejněného v Lidových novinách ze dne 16.ledna 2016. Nejsem hokejový fanoušek, ze sportů již vzhledem ke svému věku provozuji – ráda a s chutí – jen obecně chůzi a turistiku. Mám dvě otázky. Slyšíme něco takového rádi? Už u nás neplatí – exempla trahunt (příklady táhnou) ?