Povolání svědka ve mně vždycky vyvolávalo hrůzu. Čím jsem, jestliže se neúčastním? Abych byl, musím se zúčastňovat, napsal autor Malého prince spisovatel Antoine de Saint-Exupéry. Mohou se ta slova týkat někoho víc než učitele? Tady se vrátím k vyjádření Jiřího Ješe (1926 – 2011), ikoně naší rozhlasové publicistiky. Nad povoláním učitele se zamyslel v rozhlasovém fejetonu ke Dni učitelů v roce 2001. Kromě jiného uvedl: „Kdybych byl učitelem, přemýšlel bych hlavně o tom, co z mých hodin budou potřebovat všichni žáci v kterékoliv etapě svého života. Brzy bych si uvědomil, že to bude asi jen malá část vědomostí, z nichž je teď zkouším, které však z devadesáti i více procent brzy zapomenou. Samozřejmě, že bych svůj obor učit nepřestal, ale vytrvale bych uvažoval o tom, jak využít této jedinečné příležitosti uplatňovat svůj vliv na dosud čilé a čisté duše…..každý den bych ve svých hodinách nějak zareagoval na aktuální dění a snažil bych se k němu zaujmout postoj z hlediska věčnosti a obecné mravnosti“.
Právě o tu reakci na aktuální dění ve třídách a posluchárnách našich škol jde. Zvládáme to jako učitelé přiměřeně věku svých svěřenců ? Nepodléháme příliš „rozlezlé atmosféře pesimismu“ , jak nám to vnucují média? Dokážeme v textech a článcích věnovaných výchově a vzdělávání dostatečně odolávat záplavě šířícího se newspeaku a ptydepe? Krátký příklad z novinářské dílny reagující na nedávný Týden designu: Každý rok se do designu čím dál tím víc dostává konceptuální myšlení a to mě baví. Je to princip spíše umělecký, ale je v něm příběh. To je koncentrát bezobsažného tlachání! Výpovědní hodnota? Nulová. Srozumitelnost sděleného? V zásadě nic nesděleno. Mimochodem – dokážete srozumitelně vysvětlit podstatu konceptuálního umění (o myšlení pak ani nemluvě, přitom je vysokoškolským studijním oborem)? Snažím se o to delší dobu. Zatím jsem se skutečného objasnění pojmu konceptuální u nikoho a nikde nedomohla. Mám za konceptuální umění považovat počiny problematické (mírně řečeno) skupiny Ztohoven?
Pídím se po pozitivních příkladech. Existují. Už několik týdnů otvírám magazín Pátek, týdenní přílohu Lidových novin s naději nejprve na druhé stránce nadepsané Porota. Imaginární porotu tvoří celkem stálá sestava osobností různého povolání i zaměření. Na otázku reflektující aktuální problémy naší společnosti odpovídá například náš přední psychiatr Cyril Höschl. Kdo se kdy seznámil s jeho různě rozmístěnými vyjádřeními, glosami nebo i souhrnně knižně vydanými fejetony (např. Úhel pohledu aneb všechno je jinak, 2003), nezaváhá.
Dalším dotazovaným profesorem je Pavel Kolář, médii označovaný za legendu české fyzioterapie. Chce se říci – nejen české, vyjádřit by se k tomu mohl svého času kupříkladu Václav Havel nebo Jaromír Jágr, to už ponechejme zvídavosti čtenářů. Úvahám a zamyšlení učitelů bych ráda předestřela alespoň některé z reakcí profesora Koláře. Ta –zatím – poslední je mimořádně stručná, ale vševypovídající. Na otázku Je pro vás důležité, zda ten, koho volíte, má, či nemá komunistickou minulost? profesor Pavel Kolář odpovídá: „Ano. Není mi to vůbec lhostejné. Je to přece jen určitá výpověď o charakterových vlastnostech“ (11.10.2013). V předchozím čísle vyjadřuje svůj nesouhlas s názorem jistých odborníků o pokračujícím globálním oteplování: „ V této oblasti vidím dva problémy.První spočívá v tom, že řada zastánců globálního oteplování z různých oblastí dělá dalekosáhlé soudy o záležitostech ekonomických, aniž by respektovali či brali v úvahu nejelementárnější souvislosti a zákonitosti, kterými se ekonomie vážně zabývá. Jejich často radikální doporučení se netýkají fyziky, ale ekonomiky a politiky, což s sebou nese velmi nebezpečné důsledky. Druhý související problém je v tom, že doktrína globálního oteplování žije nezávisle na výzkumu tohoto jevu a stává se politickým názorem“. Na dva okruhy problémů upozornil v obsáhlejší odpovědi profesor Kolář v reakci na otázku Ovlivnil Mnichov 1938 českou národní povahu natolik, že to pociťujeme dodnes? (20.9.2013). Stojí za přečtení a za úvahu. Probíráme ve svých myslích a s žáky vždy dostatečně to, co Mnichovu předcházelo?
Školství se všemi svými problémy není aktuálně v centru celospolečenského zájmu. Přesto čekám, kdy se na druhé straně magazínu Pátek objeví otázka týkající se právě našeho školství. Odpověď Pavla Koláře mě bude obzvlášť zajímat. Pan profesor je k tomu profesně kompetentní. Absolvoval vysokoškolská studia nikoliv medicínská, ale pedagogická. Pan profesor Pavel Kolář je speciální pedagog, somatoped.