Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Jaký rozum, taková řeč aneb ptáka po peří, člověka po řeči poznáš

          Povolání svědka ve mně vždycky vyvolávalo hrůzu. Čím jsem, jestliže se neúčastním? Abych byl, musím se zúčastňovat, napsal autor Malého prince spisovatel Antoine de Saint-Exupéry. Mohou se ta slova týkat někoho víc než učitele? Tady se vrátím k vyjádření Jiřího Ješe (1926 – 2011), ikoně naší rozhlasové publicistiky. Nad povoláním učitele se zamyslel v rozhlasovém fejetonu ke Dni učitelů v roce 2001. Kromě jiného uvedl: „Kdybych byl učitelem, přemýšlel bych hlavně o tom, co z mých hodin budou potřebovat všichni žáci v kterékoliv etapě svého života. Brzy bych si uvědomil, že to bude asi jen malá část vědomostí, z nichž je teď zkouším, které však z devadesáti i více procent brzy zapomenou. Samozřejmě, že bych svůj obor učit nepřestal, ale vytrvale bych uvažoval o tom, jak využít této jedinečné příležitosti uplatňovat svůj vliv na dosud čilé a čisté duše…..každý den bych ve svých hodinách nějak zareagoval na aktuální dění a snažil bych se k němu zaujmout postoj z hlediska věčnosti a obecné mravnosti“.

            Právě o tu reakci na aktuální dění ve třídách a posluchárnách našich škol jde. Zvládáme to jako učitelé přiměřeně věku svých svěřenců ? Nepodléháme příliš „rozlezlé atmosféře pesimismu“ , jak nám to vnucují média? Dokážeme v textech a článcích věnovaných výchově a vzdělávání dostatečně odolávat záplavě šířícího se newspeaku a ptydepe? Krátký příklad z novinářské dílny reagující na nedávný Týden designu: Každý rok se do designu čím dál tím víc dostává konceptuální myšlení a to mě baví. Je to princip spíše umělecký, ale je v něm příběh. To je koncentrát bezobsažného tlachání! Výpovědní hodnota? Nulová. Srozumitelnost sděleného? V zásadě nic nesděleno. Mimochodem – dokážete srozumitelně vysvětlit podstatu konceptuálního umění (o myšlení pak ani nemluvě, přitom je vysokoškolským studijním oborem)? Snažím se o to delší dobu. Zatím jsem se skutečného objasnění pojmu konceptuální u nikoho a nikde nedomohla. Mám za konceptuální umění považovat počiny problematické (mírně řečeno) skupiny Ztohoven?

            Pídím se po pozitivních příkladech. Existují. Už několik týdnů otvírám magazín Pátek, týdenní přílohu Lidových novin s naději nejprve na druhé stránce nadepsané Porota. Imaginární porotu tvoří celkem stálá sestava osobností různého povolání i zaměření. Na otázku reflektující aktuální problémy naší společnosti odpovídá například náš přední psychiatr Cyril Höschl. Kdo se kdy seznámil s jeho různě rozmístěnými vyjádřeními, glosami nebo i souhrnně knižně vydanými fejetony (např. Úhel pohledu aneb všechno je jinak, 2003), nezaváhá.

            Dalším dotazovaným profesorem je Pavel Kolář, médii označovaný za legendu české fyzioterapie. Chce se říci – nejen české, vyjádřit by se k tomu mohl svého času kupříkladu Václav Havel nebo Jaromír Jágr, to už ponechejme zvídavosti čtenářů. Úvahám a zamyšlení učitelů bych ráda předestřela alespoň některé z reakcí profesora Koláře. Ta –zatím – poslední je mimořádně stručná, ale vševypovídající. Na otázku Je pro vás důležité, zda ten, koho volíte, má, či nemá komunistickou minulost? profesor Pavel Kolář odpovídá: „Ano. Není mi to vůbec lhostejné. Je to přece jen určitá výpověď o charakterových vlastnostech“ (11.10.2013). V předchozím čísle vyjadřuje svůj nesouhlas s názorem jistých odborníků o pokračujícím globálním oteplování: „ V této oblasti vidím dva problémy.První spočívá v tom, že řada zastánců globálního oteplování z různých oblastí dělá dalekosáhlé soudy o záležitostech ekonomických, aniž by respektovali či brali v úvahu nejelementárnější souvislosti a zákonitosti, kterými se ekonomie vážně zabývá. Jejich často radikální doporučení se netýkají fyziky, ale ekonomiky a politiky, což s sebou nese velmi nebezpečné důsledky. Druhý související problém je v tom, že doktrína globálního oteplování žije nezávisle na výzkumu tohoto jevu a stává se politickým názorem“. Na dva okruhy problémů upozornil v obsáhlejší odpovědi profesor Kolář v reakci na otázku Ovlivnil Mnichov 1938 českou národní povahu natolik, že to pociťujeme dodnes? (20.9.2013). Stojí za přečtení a za úvahu. Probíráme ve svých myslích a s žáky vždy dostatečně to, co Mnichovu předcházelo?

            Školství se všemi svými problémy není aktuálně v centru celospolečenského zájmu. Přesto čekám, kdy se na druhé straně magazínu Pátek objeví otázka týkající se právě našeho školství. Odpověď Pavla Koláře mě bude obzvlášť zajímat. Pan profesor je k tomu profesně kompetentní. Absolvoval  vysokoškolská studia nikoliv medicínská, ale pedagogická. Pan profesor Pavel Kolář je speciální pedagog, somatoped.