Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Pravidlo tří E

         Motivace je základem všeho, nejen v logopedii. Ve škole je nejlepší motivací osobnost učitele (i když Einstein kacířsky hlásal, že nejúčinněji vychováváme příkladem odstrašujícím). Učebnice logopedie uvádějí, že logoped(ka) má dítě motivovat ke spolupráci různými hračkami, často jsou zmiňováni maňásci, loutky apod. Je tristní (a neprofesionální), uplatňují-li se podobná doporučení i u dospělých klientů. Předložit afatikovi – člověku s limitovanou schopností komunikovat třeba po úrazu hlavy – jako pomůcku dětské leporelo nebo slabikář, je projevem hrubého nedostatku obyčejné lidské empatie. Zůstaňme však pro tentokrát u dětí a podívejme se na logopedické pomůcky a jejich užití v duchu tří E: dělat vše Efektivně, Eticky a Esteticky.

            Navázat s dítětem potřebný kontakt – a budeme uvažovat o dětech nejvíce předškolního a mladšího školního věku – není tak jednoduchou záležitostí, jak se píše v moudrých knihách. Dejme k úvaze tři příklady z praxe:

–          Dva logopedi – muž a žena – probírali jeden složitější logopedický problém, kdy si logopedka stěžovala, že se jí nedaří přimět človíčka ke spolupráci. Na to logoped sebevědomě zareagoval: „To se mi ještě nestalo, aby děcko neudělalo, co jsem chtěl.“ Možná mu měli být na výcvik svěřováni psi, ale ne děti.

–          Mladá logopedka se netrpělivě obořila na zarputile mlčící pětiletou dívenku: „Lucko, když nebudeš spolupracovat, pošlu tě k panu doktorovi a on ti píchne injekci do jazyka!“ Co dodat? Snad poznámku k výrazu „spolupracovat“. Věděla Lucka, o čem je řeč? Jak často si s dětmi nerozumíme – v tom základním slova smyslu! Inteligentní předškolačku s poruchou plynulosti řeči logopedka požádala, aby na dané slovo utvořila větu. Holčička se k nelibosti přítomné babičky nespolečensky ošívala, ošívala, až vybuchla: „Když já nevím, co je to věta!“ Logopedka-učitelka si uvědomila svou profesiní deformaci – formulaci patřičně změnila – a vyvodila z příhody závažné ponaučení – nejen pro sebe, ale i pro studentky.Ta dívenka byla velice řečná a otevřená, ke své neznalosti se bez problémů přiznala. Jenže – kolik je takových dětí? Tak asi dvě z desíti. Těch zbývajících osm by tiše mlčelo – a my dospělí (a chytří!) bychom si s povzdechem pomysleli: „Bože, bože, ani větu utvořit neumí!“

–          Do třetice něco radostnějšího. Chlapec předškolního věku s vývojovou neplynulostí řeči odolával všem pokusům logopedky o navázání rozhovoru. Komunikaci řešil šepotem do ucha přítomné maminky. Tak tomu bylo poprvé, podruhé…Nepomohl maňásek, obrázková knížka, maminčiny mírné domluvy…Ledy se prolomily teprve u vášnivě prožívaného Člověče, nezlob se!

          Byla to vlastně pomůcka (odborně označovaná jako derivační), která měla pomoci odvést pozornost řečově handicapovaného od jeho mluvního projevu. Velké oblibě se v našich krajích těší tzv. podpůrné pomůcky, různé sondy, špátle, rota-vibrátory, metronom a další. Děti je přijímají se stejnou nedůvěrou jako logopedi ze zemí na západ od České republiky. Ti zůstávají zaraženi nad ilustračními fotografiemi v našich odborných i osvětových publikacích, na nichž se logoped dobývá vyděšenému dítěti předškolního věku do úst různými předměty odpudivého charakteru – skoro jako u zubaře. Vyvodit slyšícímu dítěti správnou výslovnost určité hlásky jde totiž ve většině případů bez sond a podobných „podpůrných“ pomůcek.

            Pro uklidnění českých logopedek však dodejme, že základní sestavu sond tvoří sonda kroužková, podélná a příčná. Od nich se odvozují další varianty. Je trochu úsměvné, když jsou ručky sond – prý pro uklidnění dětí – vymodelovány ve tvaru zajíčka či jiného zvířátka (taková „inovace“ se dá dokonce i patentovat). Dítě se asi příliš neupokojí, protože ručku – zajíčka – svírá logopedka prsty nebo v dlani.

            Vést dítě s poruchou plynulosti řeči k tomu, aby mluvilo v rytmu metronomu (nebo taktující paže), to už je skutečně logopedický středověk. Jedna nápadnost v řeči se pouze nahrazuje jinou – možná ještě nápadnější.

            V přehledu logopedických pomůcek bývá malá pozornost věnována pomůckám didaktickým. Za didaktické pomůcky považujeme nejrůznější textové materiály, soubory obrázků, pracovní listy apod. Důraz je třeba v předchozí větě položit na slovo nejrůznější.Tvořivá paní učitelka v mateřské škole se zdaleka nespokojí jen s oficiálně vydávanými soubory logopedických říkanek a materiálů vůbec. Brzy pozná, že říkanky se často opakují nebo mají závažné chyby, nejen na kráse, a v zásadě se proviňují proti pravidlu tří E uvedenému v záhlaví tohoto textu. Pokusme se to zdůvodnit.

E – efektivně, tedy účinně (nezaměňovat s efektně)

            Klasikou českých logopedických říkanek je opakovaně ve vysokých nákladech vydávaný Brousek pro tvůj jazýček Františka Kábeleho. Dosáhl takového úspěchu, že byl dokonce přeložen do slovenštiny jako Cibrík, cibríček pre tvoj jazýček. Ještě za života vlídného pana profesora vyšel Brousek i na audiokazetách, v pěkné hudební úpravě. Všechny říkanky respektují v nejvyšší možné míře logopedicky zdůvodnitelný požadavek, aby při procvičování určité hlásky daná říkanka neobsahovala hlásku artikulačně obtížnější. Cvičíme-li hlásku M, nemůžeme tento požadavek pochopitelně splnit beze zbytku. Jde však o snahu. Co říci k následující (zkrácené) ukázce z jiné (údajně) logopedické publikace ze současné nabídky na našem knižním trhu?

Filmaři

Ferda je do filmů fanda,

filmuje též Frimlů Fanda.

Ferda s Fandou filmuji všecko,

fialky, Fanču i v kočárku děcko.

Říkanka je určena k procvičování hlásky F. Ovšem již v prvním slově – filmaři –se vyskytují pro děti artikulačně obtížnější hlásky L a Ř. Dítě, které nezvládá snadnou hlásku F, sotva bude bez problémů vyslovovat L a Ř. Navíc je říkanka procvičovanou hláskou F tak přesycená – velmi častý nemrav podobných říkanek! –že už ve druhém verši se musí každému doslova „zasukovat jazyk“.

            To je jen malý náznak toho, čeho by se měla vyvarovat paní učitelka v mateřské škole při výběru logopedického didaktického materiálu. A v tomto duchu šikovně napovědět rodičům. Aby už – ti pečlivější a dbalejší – v rozpacích nepostávali v knihkupectví před stojanem s knížkami logopedických říkanek a v pochopitelné neznalosti se pak neřídili třeba jen výtvarnou stránkou nabídky.

            Prohřešky proti pravidlům dvou zbývajících E – dělat vše eticky a esteticky – můžeme ukázat souhrnně na následující říkance:

Vrba

Jarka drápal starou vrbu:

„Vrbo, drápu tě na drsném hrbu“.

„Járo, Járo, mám to ráda,

když mně drápeš stará záda“.

Rozhodně jako logopedka i jako učitelka mateřské školy odmítám vést děti k tomu, aby drápaly záda staré vrbě, byť to po nich požadovala.

            Je někdy s podivem, co všechno projde lektorskými posudky odborníků až na knižní trh. Je věcí odpovědných a vzdělaných učitelek, aby dokázaly posoudit, ty vpravdě škodlivé prostě nekupovaly a rodičům také nedoporučovaly. Můžeme se kupříkladu aktuálně dočíst, že hlásku V procvičujeme s dětmi ve slově svlačec První chyba – už víme, že dané slovo nepoužijeme, protože zahrnuje dokonce čtyři obtížnější hlásky než požadované V – a to S, L, Č a C. Druhá chyby – s dětmi předškolního věku procvičujeme hlásky vždy jen v jim známých slovech, pojmech. Kolik dětí předškolního věku zná svlačec? Nestačila by třeba vata?

            Ještě jeden odstrašující příklad z aktuálně nabízených souborů logopedických říkanek navrch – abychom paní učitelky skutečně vyburcovali k potřebné ostražitosti při výběru a nákupu didaktických pomůcek. Hlásky musíme nutně procvičovat v různém postavení ve slově – výslovnost každé hlásky je ovlivněna tím, stojí-li na začátku slova, uprostřed, na konci, mezi dvěma samohláskami atd. Dozvídáme se, že hlásku Z máme na konci slova procvičovat s dětmi ve slově vůz. Autorka logopedické příručky asi nebyla dost pozorná už v hodinách českého jazyka na prvním stupni základní školy. Jinak by věděla, že v češtině – na rozdíl třeba od francouzštiny – nemáme přízvuk na konci slova, a proto tam čteme znělé hlásky nezněle (Z je opravdu hláska znělá – opět učivo ZŠ, čteme tedy vůs, nikoli vůz). Vždyť proto se již žáci mladšího školního věku učí ve psaní rozlišovat slova plod a plot a jim podobná.

            Důrazné varování se týká jazykolamů (Pan kaplan má chlapce střapce, ten chlapec má vrabce v kapse. Mezi domama má má máma malou zahrádku. apod.) Objevují se na závěr souborů logopedických říkanek. Jazykolamů se zásadně vyvarujme! Nikdy nevíme, jak křehké či pevné jsou řečové a jazykové mechanismy toho kterého dítěte. Proč pokoušet ďábla? Dítě s rizikem narušení komunikační schopnosti má jako vitamínovou léčbu zažívat pocity radosti z řeči, chvíle úspěchů, ne ztroskotání.

            Didaktický materiál , to vůbec nejsou jen takto označené knížky a texty. Příležitost k procvičování komunikační schopnosti (což ani zdaleka nepředstavuje jen správnou artikulaci hlásek) najdeme porůznu v dětských časopisech a v knížkách pro děti. Za mnohé uveďme příklady jazykové hravosti z Čapkových pohádek.

Pohádka tulácká

Na policii mu tedy říkali František Král, ale ostatní lidé ho jmenovali všelijak jinak: ten vandrák, ten šupák, ten tulák, ten pobuda, ten otrapa, ten hadrník, ten trhan, ten obejda, ten lenoch, ten chudák …(následuje čtrnáct dalších pojmenování).

Druhá loupežnická pohádka

Ty antikriste, ty arcilotře, ty Babinský, ty bandyto, ty Barnabáši, ty bašibozuku, ty čerchmante, ty čertovo kvítko, ty darebo, ty darmošlape …(celkem neuvěřitelných čtyřiašedesát abecedně seřazených slušných nadávek – v celém díle Karla Čapka bylo členem Společnosti bratří Čapků napočítáno 332 nadávek – už ne vždy a všude bez uzardění upotřebitelných).

Velká vodnická pohádka

A proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná , šumí…(následuje dalších šestnáct sloves).

            Nepodceňujme děti. Nezapomínejme také na Vygotského zónu nejbližšího rozvoje. Dá se vyjádřit poeticky pokynem: Ten banán dejte dítěti vždycky kousek výš. Ale jen tak, aby na něj dosáhlo. Učitel má být schopen rozpoznat, čeho je dítě schopno zítra a trochu ho tam postrčit. Jinak stagnujeme (a nudíme se – oboustranně).

            Nejstarší předškoláky a žáky mladšího školního věku by už mohly zaujmout například texty Jiřího Havla (mnohé jsou zařazeny do současných slabikářů). Co kdyby ty děti zkusily přeložit následující text z češtiny do češtiny a zazpívaly si potom známou písničku? Uvažující paní učitelka by případně s dětmi tu písničku v určitém časovém předstihu nacvičila.

Domácí zvíře se protahuje otvorem,

domácí hlídač osvětlovacím otvorem ve zdi,

jestli nespadnou dešťové srážky,

mokří nebudem.

            K didaktickým materiálům patří také obrázky a jejich soubory. Při vší úctě k nesporným zásluhám Marie Truhlářové, její soubory obrázků (i Slovník pro afatiky) určené k vyšetření řeči jsou v řadě příkladů již poznamenány zubem času (jen několik příkladů – obrázek dívčí zástěrky, sklenička jogurtu, dvoumiskové váhy, lahvička inkoustu atd.) S pietou je musíme důkladně probrat a zvážit. Jejich užití (nebo i možné zneužití) opět ilustrujme příkladem z praxe.Prostě – čas nový nové chce mít činy, jak tvrdil již Jan Neruda.

            Při vyšetření řeči šestiletého chlapce předložila logopedka dítěti obrázek osobního auta. Zeptala se, co vidí chlapec na obrázku. Ten zarytě mlčel. Došlo totiž k zásadnímu nedorozumění. Paní logopedka použila obrázek ze staršího souboru nadepsaného jako materiály pro vyšetření dětské řeči. Chlapec znalý všech mercedesů, oplů a jiných značek soudobých automobilů si nevěděl rady s karoserií sedanu, auta, které již dávno opustilo naše silnice. Než by se přiznal k tak – pro muže – ponižující neznalosti, raději neříkal nic.Výsledek? Jeho komunikační schopnosti byly odborně silně zpochybněny. Podobných příběhů z logopedických pracovišť by bylo možné uvést více, nejsou až tak vzácné. A už vůbec nejsou úsměvné.

            Výhledy do budoucna? Do okruhu logopedických pomůcek již zcela logicky a samozřejmě začaly pronikat počítačové programy. Zatím jsou povětšinou spíše efektní než efektivní. Na logopedický trh jsou někdy uváděny s doporučením, že mají logopedy zbavit únavných stereotypních cvičení. Vskutku půvabné zdůvodnění! Podobné proklamace by měly obecně vést ke zbystření pozornosti. Logopedická intervence jako únavné a stereotypní cvičení? To by bylo něco v nepořádku. Počítačové programy bezpochyby najdou v logopedické intervenci své místo a opodstatnění. Asi to nebudou takové, které jsou nabízeny třeba pod označením Brepta. Taková označení jsou spolehlivým ukazatelem, že tudy cesta neveda. Čím vzdělanější budou logopedi (-ky, ach, ta politická korektnost!), tím lepší budou vznikat programy s logopedickou tématikou, protože o ty nevhodné by přece nikdo zájem neměl.

 (Text vznikl jako derivát materiálu připraveného pro distanční vzdělávání učitelek mateřských škol.)