Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Kdo má smysl pro nesmysl

         Ke své hanbě doznám, že s Jiřím Havlem jsem se (literárně) seznámila až v roce 1987, kdy mi jedna z bystrých studentek speciální pedagogiky, již vystudovaná učitelka mateřské školy, přinesla Havlovu Albatrosem vydanou brožurku Ať se mračí jenom mrak. Prodávala se v novinových stáncích. Opakovaně jsem ji pak využívala ve výuce v denní i dálkové (dnes prezenční i kombinované) formě studia budoucích logopedek a učitelek vůbec. Největší úspěch jsem mívala (tedy vlastně autor – Jiří Havel) se správným překladem písniček z češtiny do češtiny. Neodolám, abych alespoň jednu z nich neocitovala:

Hopsal nejlepší přítel člověka přes obilninu,

přes plochu s porostem zelené trávy,

šel za ním člen loveckého sdružení

se součástí opeřence na pokrývce hlavy.

            Už méně úspěšná jsem byla v korespondenčním naléhání na Jiřího Havla, aby přijal pozvání našeho Klubu speciálních pedagogů (za obtížných podmínek aktivního od roku 1986), kde již předtím vystoupili tak vzácní hosté jako pan profesor František Kábele, Zdeněk Matějček, pražské divadlo nevidomých Verva, pantomima neslyšících z Kulturního domu neslyšících v brněnském Králově Poli, ale také rodiče dětí s různým postižením. Jiřího Havla jsem nezdolala, k písemnému poděkování za zájem a pozvání však připojil užitečný přehled svých literárních počinů pro zvídavé děti (a učitele).

            Po roce 1989 se texty Jiřího Havla začaly zhusta objevovat v dětských časopisech, v některých slabikářích i čítankách pro 1.stupeň základních škol. Zaplať pánbůh za to! Nepatřím k učitelům kladoucím na bedra pracovníků výzkumných pedagogických ústavů či ministerstva školství povinnost vypracovávat a předkládat učitelstvu nějaké souhrny, seznamy doporučených textů pro…(doplňte sami). Na to snad jako učitelka – ve zdravé spolupráci s kolegy, i prostřednictvím smysluplné plodné publikační činnosti v pedagogických médiích – stačím sama. Od výše zmíněných institucí očekávám zcela jiné výstupy. Mimo jiné i proto, že těch souborů vzorových textů by muselo být takříkajíc „neurekom“ – v závislosti na věku žáků, jejich pohlaví (dívky – jak víme – jsou v naší škole fyziologicky zpočátku ve výhodě),typu školy, aplikovaných metodách a formách školní práce atd.atd.

                        Takže – prostě nečekám a rozhlížím se. Vždycky jsem studentkám doporučovala orientaci podle autorů, ne podle titulů knih, učebnic apod.- výhodné za předpokladu, že vím, který autor je na kterou oblast specificky zaměřený. S Jiřím Havlem jsem to měla snadné – vždy jazykově vynalézavý, vtipný, bystrý, rozvíjející nejen slovní zásobu, ale také tak potřebný jazykový cit a mluvní pohotovost. V rozumných, na míru šitých dávkách (říká se tomu i mimo logopedii tailoring) vhodný pro práci s dětmi, které mají problémy se čtením (až po tu nešťastnou dyslexii) nebo s vyjadřováním vůbec. Málokdo si asi všimne, jak zřídka se v Havlových textech objevují jazykolamy, mnohými na komunikaci zaměřenými odborníky považované za to „pravé ořechové“. Hluboký omyl, hodný hlubšího rozboru.

            V roce 2007 vydalo nakladatelství Albatros sto stránek jazykového humoru, radosti a především prospěšnosti z pera Jiřího Havla – Kdo má smysl pro nesmysl. Nedá mi, budu hodně citovat (i tak s pocitem, že jsem měla uvést ještě to a to, nebo raději tamto?). Začnu symbolicky čtyřverším Už vím, čím to je :

Ten, kdo všemu rozumí,

nedívá se nechápavě,

má zřejmě dva rozumy –

jeden v hrsti, druhý v hlavě.

Netřeba se utíkat k metalingvistice, ale obecně vytříbenějšímu vnímání čteného určitě prospějí reakce na otázku Jak uvažují?

VOSA: Já se na to vybodnu!

SOB: I mezi námi se najdou sobci.

KRÁVA: Ani nevím, kdo mi uháčkoval čepec a kdo napsal moji knihu.

BLEŠKA: Skáču hop, hop hop! Jsem Češka! (Naprosto brilantní! Něco dodat?)

Z téhož kadlubu jsou repliky na otázky Co? Jak? Čím?

CO JE VLASTNĚ ŘEKA? Voda, co se občas vzteká.

CO MÁ A MÍVAL ŽÁK? Dnes mobil, včera prak.

CO JE NADĚJE? Plamínek, který zahřeje.

            Nevím, jestli se Jiří Havel považuje také za básníka. Ale lyrickou strunou jeho texty mnohdy zazní. Nejen v otázce o naději. I když se zrovna dny krátí, uvedu s nadějí jeho pohled Jak se klube jaro:

Celou noc smutně plakal sníh,

slzy mu tekly po stráních,

a jak se spolu dolů hnaly,

potůčky všechny rozvázaly.

 

Vítr hned pozval stromy k tanci

a všem sám zahrál, všem dal šanci,

vzduch voněl hlínou, slunce vstalo

a vyskočila travička.

Jaro se sladce vyklubalo

Tak jako kuře z vajíčka.

            Trocha poezie, jak známo, nikoho nezabije. Můžeme ji stydlivě přebít úvahami Co je napadá?

ŽÁROVKA: Chcete znát mé příjmení? Já jsem po otci Edinsonová.

MAGNET: Na stáří nezáleží, já jsem pořád přitažlivý.

ZÁTKA: V dětství jsem byl moc roztomilý špunt.

PRACH: Mít o písmeno víc, to by mě měli všichni rádi.

            Libo trochu lidové tělovědy, anatomie? Najdeme ji na stránce nadepsané Znáte tu slečnu?

Klidně zapře nos mezi očima.

Když ji něco potěší, má pusu od ucha k uchu, ale jakmile o sobě zaslechne něco nelichotivého, už si sedí na uších.

Neudrží jazyk za zuby.

Často má všeho po krk.

Občas dělá ramena.

Všude chce být o prsa dřív.

Obě ruce má levé.

Nikdy neví, zač je toho loket.

Každého si chce omotat kolem prstu.

Všechno chce mít pod palcem.

Pro korunu by si dala vrtat koleno.

Je přesvědčená, že jí nikdo nesahá ani po kotníky.

Často se jí lepí smůla na paty.

Ničím si neláme hlavu, říká, že jí všichni mohou vlézt na záda.

Když se to stane, zbydou jí jen oči pro pláč.

Mé pedagogické cítění se ve smyslu využití tohoto textu rozbíhá několikerými roztodivnými směry! Užila bych si – a moji žáci (i studenti), věřím, taky!

            Další nápovědná ukázka z knížky Jiřího Havla Kdo má smysl pro nesmysl vyhlíží na první pohled kapku scholastičtěji. Ale jen na první pohled! Zkusme se zamyslet! Nemusí to bolet. Při Hře s písmeny stačí podle návodu Jiřího Havla „změnit u každého slova první písmeno a hned mají věty zcela jiný význam“:

Dana  zapálila  sirku.

-ana  -apálila  -irku.     J J N

Sladký  med.  

-ladký  -ed.     H L

Žába  vodí  raky.

-ába  -odí  -aky.      T B CH

(Kdo si neví rady, má na poslední stránce knížky nápovědu.)

            Po troše intelektuální námahy – něco rozvernější zábavy s reakcí na otázku Co si myslí?

KUCHYŇSKÝ ROBOT: Myslíte, že by mě Marie Terezie zrušila? (Dodám: víte, jak tomu bylo ve skutečnosti?)

KLAVÍR: Vy mně ale brnkáte na nervy!

BACHOR: Já chodím s každou krávou.

VIDLE: Nám práce nevoní!

VOLANT: Každý si myslí, že se mnou zatočí.

            Ze stovky stránek knížky Kdo má smysl pro nesmysl vyberu nakonec jen sebezpytné doznání dospělých – Jak odpověděl tatínek:

Jestli jsem býval chlapec slušný?

Řekl bych: slušně neposlušný.

 

Jestli jsem někdy taky lhal?

Občas jsem pravdu neříkal.

 

Jestli se kluci se mnou rvali?

Vždycky, když jsme si spolu hráli.

 

A jestli jsem se někdy bál?

Proč? Výborně jsem utíkal.

 

Jestli jsem býval také drzý?

Občas. A moc mě to teď mrzí.

 

Jestli jsem špatné známky měl?

Na to jsem, prosím, zapomněl.

 

A z čeho nejsmutnější jsem?

Že už nejsem dítětem.

            Nekladla bych až takový důraz na výchovné využití. Text poslouží i jinak. Přeji vám s texty Jiřího Havla hodně radosti ve třídách a následně pak šikovnou ruku (a oči) při vyhledávání podobných.

 HAVEL, J.  Kdo má smysl pro nesmysl. Praha: Albatros, 2007. ISBN  978-80-00-01749-5.