Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

První krok do neznáma

Pokud nenastane nějaké zemětřesení, tak budu mít příštích pět let o zábavu postaráno – povedu si poprvé třídu od první do páté třídy. Navíc jsem nikdy neučila první třídu.

Je to pro mne velká výzva. A pokud chcete, ráda se s vámi podělím o mé první krůčky…

První – oficiální – schůzka s rodiči

Na radu zkušenějších učitelek jsme měli letos poprvé první schůzku s rodiči budoucích prvňáčků už začátkem června. Budeme mít dvě paralelní třídy, proto jsme úzce spolupracovaly s kolegyní na přípravě naší společné schůzky.

Během těchto příprav jsme obě zjistily, že v drobnostech se naše přístupy rozcházejí, a proto jsme se domluvily, že po skončení úvodní – společné – části, si každá odvedeme „své“ rodiče do své třídy a tam „doladíme detaily“.

Mým hlavním cílem po „rozdělení“ rodičů bylo, abych si s nimi domluvila ještě jednu, tzv. neformální schůzku, spíš takové posezeníčko nad kávičkou. K dohodě došlo a já se mohla už jen těšit, jak to všechno dopadne.

 

Druhá – neformální – schůzka s rodiči nad kávičkou

Dnes tedy nastal TEN DEN. Odhadovala jsem, že přijde tak osm rodičů (na první schůzce jich bylo 12), a tak jsem připravila 4 lavice, postavila okolo židle a vyčkávala. Spolu s vychovatelkou z družiny jsme si dodávaly odvahu, že si kdyžtak pěkně popovídáme nad kávou samy. Samozřejmě nechyběla varná konvice, hrnečky, káva, čaj, sušenky.

Jaké bylo mé překvapení, když se sešlo nakonec 16 (!) rodičů. Málem jsme se nevešli k prodlužovanému stolu (byl postaven naší třídy – kdopak to tak hloupě postavil? – no já).

Představila jsem rodičům učebnice. Pobídla jsem je k nákupu rozšiřujících učebnic, pokud uvažují o tom, že jejich dítko je „mírně napřed“. Snažím se tím předejít situacím, kdy se bude někdo nudit a následně pak zlobit. Jen nevím – dá se to realizovat už i v první třídě?

Popsala jsem rodičům, jak vypadá taková výroba pomůcek svépomocí a nabídla jsem jim, že by mi mohli pomoct (nůžky jsem měla připravené) – a už jsme společně stříhali geometrické tvary (na barevných papírech, zalaminované). Přitom jsme si báječně popovídali a doladili vše, co ještě nebylo jasné.

Také jsem požádala rodiče, aby se mi vyjádřili k tomu, že bych ráda hodnotila „výchovy“ slovně. I to mi bylo schváleno 🙂

Rodiče přišli také se svou troškou do mlýna – zazněla nabídka získání razítek pro celou třídu za velmi výhodnou cenu. Jestli to vyjde, bude to bezva.

Nakonec jsme si ukázali, jak se dají vystříhané pomůcky využít.

 

 

Závěr

 

Myslím, že jsem dosáhla svých cílů:

 

  • chtěla jsem, aby mne rodiče poznali blíž, abych je mohla seznámit se svou představou vyučovacích metod a postupů;
  • chtěla jsem ukázat rodičům, kteří mají svého prvního žáčka v naší škole, že je současná škola místem spolupráce a vzájemné důvěry;

Když se rodiče loučili, měla jsem dojem, že jsem splnila vše, co jsem si zadala. Budoucnost ukáže, jestli nejsem příliš optimistická.

Myslím, že takhle by mohly vypadat každé třídní schůzky. Nenávidím, když stojím PROTI rodičům a oni jen sedí a poslouchají. Rozhovor a diskuse by měly být samozřejmostí.

A tak doufám, že příští z mého příštího příspěvku na téma třídních schůzek bude opět vonět káva, domácí bábovka a nebo tvarohová buchta jako dnes.