Čí je ta škola?

Když hovoříme o škole, každý si zřejmě vybaví něco jiného. Žáci myslí na třídní kolektiv, možná do výčtu zahrnou některé učitele, učebnu… Nejedná se tedy o nic moc abstraktního. Bude stejně přemýšlet také učitel? Troufám si tvrdit, že ne.

Dovolte mi jen malé zamyšlení nad přivlastňovacími zájmeny…

JEJICH škola

Kdopak počastuje školu tímto zájmenem? Školák, který má už nějakou SVOU školu a s ušklíbnutím konstatuje, že ta JEJICH škola… ? Možná také učitel, když se bude zamýšlet nad JEJICH (vychvalovanou) školou. Ale opět vychází z nějakého srovnání.

Výjimku by mohl snad ještě tvořit mladší sourozenec, který se zamýšlí nad tou JEJICH školou. Copak na té JEJICH škole je tak skvělého? Proč tam musím, když brácha/sestra pořád jen brblají a nechce se mu/jí ráno vstávat?

NAŠE škola

Ideální, pokud se podaří, aby se žák vyjadřoval o škole jako o NAŠÍ škole. Dovolím si dokonce tvrdit, že je to vrchol pocitů, které můžeme chtít. V jakých situacích se toto zájmeno ozývá?

Samozřejmě na prvním místě mne napadne soutěžení. NAŠE škola vyhrála…, NAŠE škola získala…, NAŠE škola se umístila… To jsou krásné věty a měli bychom si jich vážit. Na druhou stranu, pokud pýcha a hrdost na NAŠI školu vyplývá pouze z pocitu vítězství, pak to nemá tu pravou hodnotu. 

Báječné je, pokud žák/učitel přijme školu do SVÉHO okruhu známých. Pak ji nazývá NAŠÍ i ve chvílích pohody a klidu: do NAŠÍ školy chodí…, jednou jsme v NAŠÍ škole… Na takovou školu se pak v dospělosti vzpomíná.

MOJE škola

Domnívám se, že tato kategorie patří výhradně učitelům. Učitel přilne ke SVÉ škole, protože v ní vidí smysl (možná i smysl svého života), souzní s principy, které jsou na JEHO škole zavedené, a směřuje podobnou cestou ke stejnému cíli. Čím déle zapouští do SVÉ školy kořeny, tím jsou pro něj novoty a změny hůře přijatelné. Rozumný učitel však má SVOU školu rád, proto uzná, když jsou změny k dobrému a snaží se s nimi vypořádat. V opačném případě se snaží SVOU školu ochránit, vytáhnout z marastu, podržet…

VAŠE škola

Někdy se bohužel ukáže, že to byla bitva marná, a poražený učitel odchází. Nechává za sebou SVOU školu: „Nechte si ji, je VAŠE.“ Nehledejme v této větě žádný škodolibý podtext, je v ní pouze smutek a obava.

PS: Tento příspěvek věnuji MOJÍ škole. Je mi to líto 🙁