Myslím si, že dnes jen málokdo bude pochybovat o tom, že sametová revoluce byla všeobecným přínosem pro naši vlast a pro samotnou společnost. A je určitě velmi významné a nutné si toto výročí připomínat.
Avšak po pádu totalitního režimu vyvstávají některá „ale“, o nichž se jen velmi málo, nebo jen skrytě mluví na veřejnosti! Po 17. listopadu 1989 až dodnes se většina lidí ohání kouzelnými a zázračnými slůvky „svoboda“ a „demokracie“! Jenomže si také mnoho lidí vykládá po sametové revoluci pojmy svoboda a demokracie tak, že si každý může dělat to, co chce, protože na to má plné právo! Proto mnoho občanů naší České republiky má morálně-volní vlastnosti na bodu mrazu, mnozí však dosahují i záporných hodnot… Největší problém vidím v tom, že se lidem povolily opratě moc rychle a nevázaně a že od začátku se jim dostatečně nevštěpovalo to, že svoboda jednoho jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého!
Tato deziluze žactva a studentstva 17. listopadu ´89, tedy současných rodičů dnešních dětí, které nyní navštěvují základní a střední školy, zapříčinila to, že i dnešní děti nejsou vůbec vedené k žádné odpovědnosti a zodpovědnosti, jelikož se jim ustavičně předhazují jenom a jenom jejich práva, nikoli jejich povinnosti! Proto se takto hluboce deformovaná morálka, neúcta a neschopnost tolerance jednoho vůči druhému těchto rodičů, ke vší smůle, promítá do jejich samotných ratolestí.
Mnoho rodičů není schopných se zdravě a dostatečně věnovat výchově svých dětí, jelikož na ně nemají čas, protože jsou „zaneprázdněni“ honbou za penězi. Je zároveň i pravda, že někteří rodiče si s výchovou svého miláčka nevědí rady. Takto nevychované děti bez jakýchkoliv morálních zásad, návyků k pravidlům, bez fantazie, ochoty ke vzdělání, sociálnímu cítění a předem rodiči vytvořené everzi a neúctě k pedagogům navštěvují vzdělávací instituce. Rodiče a široká veřejnost ovšem neprávem očekávají, že právě ona škola jim vychová jejich děti, že jim zastoupí plnohodnotně jejich rodinu. Oni však zapomínají, že role výchovy připadá hlavně na rodinu, nikoli na školu! Škola pouze upevňuje a rozšiřuje morálně-volní vlastnosti, návyky a pravidla, které si děti přinesly z rodiny jako sociálně-výchovného útvaru. Velmi často se diskutuje o tom, že děti se neumí se stresem vyrovnat…! Ale odkud by se to měly naučit, když jim rodiče ve všech směrech zametají cestičku, aby neklopýtly a nenabily si? No pokud se děti nebudou občasnému, zdůrazňuji občasnému, stresu vystavovat, aby si s ním poradily, vyřešily jej a naučily se ho zvládat, tak budou nevyrovnané, neustále frustrované a náchylné ke sklonu k návykovým látkám apod.
Dalším tabuizovaným a často popíraným aspektem je to, že během posledních cca 10 až 15 let nastal obrovský a hluboký úpadek kvality českého školství, přesněji vzdělanosti a gramotnosti dětí. Ještě v brzkých porevolučních dobách bylo české školství na velmi vysoké úrovni ohledně vzdělanosti dětí v porovnání s celou Evropou. Ovšem požadavky na děti, tedy pomyslná laťka, šly dnes prokazatelně takřka exponenciálně dolů, pokles nastal i v oblasti chování! Čímž tedy razantně poklesla kvalita vzdělanosti českého národa, zejména u nastávajících nebo mladých rodičů. Ač většinu lidí nechává tento stav velice klidnými a chladnými, z mého pohledu je to velmi alarmující a dosahující kritických a neúnosných mezí. Situace je opravdu zoufalá, přiznejme si to konečně! Samozřejmě, že můžete oponovat tím, že nemůže být celý národ géniů, to samozřejmě nelze a to také nikdo ani nechce. Já vidím největší hrozbu v tom, že pokud bude národ nevzdělaný, bude snadno ovlivnitelný a zmanipulovatelný! Což může v krajním případě vést k obdobné situaci jako v Německu před rokem 1939 a v ČSR po roce 1948. A ono se to opravdu pomaličku začíná k tomu schylovat. Názorný případ máme v Dělnické straně, která je velikou hrozbou naší demokracie! Je rozhodně na zamyšlenou, proč ji tolik lidí podporuje…?! Většina těchto členů, kteří touží po agresi a ničení majetku, se nechá ovládat jejími vůdci jako ovce. Nemám nic proti tomu, aby někdo říkal svůj názor nahlas, ale nesmí přitom rozhodně ničit majetek a ohrožovat spoluobčany na zdraví a na životech. Ale ono je velmi těžké si vybrat stranu, když naši minulí a nynější čelní politici kážou vodu a pijí víno…
Tento zoufalý stav českého školství do jisté míry podpořily tzv. ŠVP, které mají, podle mého názoru, převahu negativ než pozitiv. Největší negativum je v tom, že si každá škola vytváří svůj ŠVP! Tudíž dochází k nesmyslné obrovské diferenciaci kvality škol a znalostí žáků devátých tříd, místo toho, aby se požadavky komplexněji sjednotily a standardizovaly. Snahou státních maturit je standardizovat a sjednotit úroveň všech středních škol či gymnázií, což je v naprostém pořádku, ale měly by být zavedeny až tehdy, bude-li vše připraveno, což rozhodně není. ŠVP na základních školách prohlubují diferenciaci, což je podle mého názoru velmi špatně!
Nemluvě o trendu integrace dětí se specifickými poruchami učení ze speciálních škol do škol základních, kde si jim tvoří individuální vzdělávací plány! Tyto děti, které nemají na základních školách co dělat, jsou neustále ve stresu z neúspěchu, nestačí a nezvládají dané učivo vstřebat. Ale je prostě na základní škole, místo toho, aby bylo v nějaké specializované instituci, kde se může daleko lépe rozvíjet, zdokonalovat a mohou se mu také více přizpůsobit v jeho specifických potřebách, věnovat mu potřebnou a odbornou péči. I když má takové to dítě úlevy, známkování není objektivní a spravedlivé vůči zdravým dětem. Protože zdravý žák, který dostane za 3, nemá kompenzační pomůcky, podá jiný výkon a vyvine jiné úsilí, než žák se specifickými poruchami učení s kompenzačními pomůckami, který dostane také 3! Známky mají tudíž jinou vypovídající hodnotu. A pokud máme učit děti spravedlivosti a fair play, musí mít všechny děti stejné podmínky, musí k nim být přistupováno jednotně a podle stejného metru!
Ondřej Neumajer
20.3.2010 at 13.33Vážený pane Michálku,
ve svém provokativním příspěvku jste nakousl několik problémů. Z jejich formulací vnímám, že jste docela slušný negativista. Víceméně se s Vámi shodnu pouze v užitečnosti sametové revoluce a požadavcích na ochranu demokracie (zmíněná DS). Pro ostatní důvody Vaší skepse jaksi neshledávám objektivní důkazy (př. deklarovaný „obrovský a hluboký úpadek kvality českého školství“ nebo ), resp. vybíráte několik negativních aspektů soudobé společnosti (zlobení dětí), aniž byste ale analyzoval důvody těchto jevů a především aniž byste zmínil pozitiva současné doby. Ač má spoustu problémů, nikdy jsem lepší nezažil.
Mějte se pěkně
ON
Zdeněk Sotolář
20.3.2010 at 15.24Obávám se, že výkřiky o povolených opratích, dětech, které nemají na základní škole co dělat a komplexním sjednocování požadavků jsou spíše vodou na mlýn extremistů z Dělnické strany.
Zdeněk Sotolář
Ondřej Hausenblas
21.3.2010 at 11.05Pane Michálku, myslím, že když si pochvalujeme svobodu, nestačí si připomenout, že je omezena oheldem na svobodu druhých. Patří k ní totiž taky vysoká úroveň zodpovědné samostatnosti: aby svoboda a demokracie fungovaly dobře, musejí být občané ZVYKLÍ, že si o sobě rozhodují za sebe a že nesou důsledky sami. (K důsledkům rozhodnutí „jednám jen pro sebe a nebudu solidární s trpícími a potřebnými“ bude ovšem patřit i to, jak se mi to vymstí v rozpadu společnosti a v konečné ztrátě svobody…)
A právěproto musíme ctít a prosazovat princip SUBSIDIARITY, že totiž se vážné věci rozhodují nejníže, jak je to možné, protože právě tam, na nízkých pozicích, se vytváři svoboda a kvalita. Tam ve třídě a škole to je, kde vzniká dobrá výchova, ne na ministerstvu nebo v ústavu nebo v parlamentě nebo kde… A proto musí být školám a učitelům svěřena pravomoc sestavit vzdělávací program pro děti z této vesnice a městské čtvrti. Jinak budou zase všichni loutkami na drátkách ústředního výboru. Jinak budou rodiče pořád jako za bolševismu věřit, že výchovu a vzdělanost za ně zařídí „ti nahoře“.
Když jsou rodiny takové, že dětem umetají cestičku (ale častěji že se vůbec o růst dítěte nezajímají – to jste myslím opomněl), můžete hlásat, že rodina se má starat – jenže ona vás neposlechne. Co však můžeme víc občansky ovlivnit než milion rodin, je těch asi 4.500 škol. Ovšem když budeme uvažovat tak, že zodpovědnost za kvalitu do svých rukou mít svěřenu nesmějí, jakživo se ze socialismu nevyhrabeme.
Jedním z velkých balvanů na prameni svobody jsou stereotypy v myšlení – zkuste si, pane Michálku, přečíst svůj poslední odstavec o hodnocení a známkování. Takto nepoučeně o tom už dnes píše málokdo. Jenže se tak pořád ještě myslí, a taky bohužel rozhoduje o osudu dětí. Koho opravdu zajímá, v čem spočívá hodnocení prácě žáků a jak se dá provádět čestně a přínosně, může si stáhnout z interentu na http://www.skav.cz publikaci H. Košťálové a J. Strakové:
Hodnocení: důvěra, dialog, růst
http://www.skav.cz/admin/upload/fck/file/publikace/vzdelavani/skav_hodnoceni_web.pdf
Oldřich SUCHORADSKÝ
21.3.2010 at 12.51Po přečtení vašeho příspěvku jsem ani nechtěl reagovat, ale k závěrům ke kterým docházíte nelze mlčet.
Nemyslím si, že nemáte v něčem pravdu. Našel bych místa, se kterými bych s výhradami i souhlasil. Ale musím se postavit třeba proti vaší snaze vylučovat z běžných škol děti se spefcifickými poruchami. Těch je dnes tolik, že s vámi navrhovaným návodem by těch nepostižených ve třídách mnoho nezůstalo. Tyto děti zapojení do koletivu běžných tříd naopak velmi potřebují a trend jejich integrace mezi běžné děti je správný. Otázkou jsou však podmínky, které takové zařazování potřebuje a které zatím školy na jejich vysoké zapojení nejsou , a školy na ně nejsou ani připraveny a ani vybaveny.
Nejsem určitě žádný velký bojovník za ŠVP a aleccos mi na jejich vyžadované povinné tvorbě vadí. Ale vaše jednoznačné odmítnutí mne velice zaráží. Co víc, vaše vyjádření, že jejich zavedení zavinilo veškerou bídu našeho školství, cítím jako nespravedlivé a nepatřičné. Vede mne to k domněnce, že o celé koncepci reformy školství víte velmi málo a že jste ji vůbec nepochopil. Nějaký standard pro základní školy, po kterém voláte, přece existuje. Je to Rámcový vzdělávací program. A pak je na každé škole, jak na základě svých materiálních a kádrových podmínek, s přihlédnutím k úrovni žáků, vytvoří cvůj Školní vzdělávací program, který se bude blížit tomu co škola, učitelé a hlavně žáci nejvíce potřebují. Je to vůbec poprvé, kdy ujčitelé mají takovou možnost a pokud se jí brání, pak nepochbopili o co v celé reformě jde.
Mám dokonce podezření že to nechápou hlavně ti, kteří nemají zájem na takovém programu pracovat, dát mu energii a svůj čas. Znám dost škol, které přípravu a sepsání ŠVP provedly s rozvahou a uváženě. Tam to docela dobře funguje, ve prospěch všech činitelů, o kterých jsem výše napsal. Kde ale k tvorbě plánu přistoupili formálně, nebo ho jen od někoho zcela náhodně opsali, tam to samozřejmě nepřináší škole nic, jenom zbytečnou práci navíc. Je ale zcestné hledat chybu v reformě, v ŠVP a nepřiznat, že příčina je jen a jednině v těch, kteří k tvorbě a pak realizaci přistoupili bez základního pochopení.
Nechci tu pokračovat v polemice s mnoha dalšími vašimi bojovnými výkřiky. Asi bych se rychle zapletl do politických pohledů a to bych v tomto případě opravu nerad.
Jinak vám váš názor neberu a ani nehodlám vyvracet. Jen doufám, že časem zmoudříte a budete školství a to se v něm děje posuzovat s větší rozvahou a objektivněji 🙂
David Michálek
22.3.2010 at 14.44Dobrý den,
myslím si, že soudit podle jednoho článku člověka je velmi našťastné!:o) Nic méně jsem chtěl vyjádřit pouze svůj názor a rozppoutat diskuzi na dané téma. A negativista mimochodem nejsem!:o)) Jsem velmi veselá povaha. Je mi jasné, že někdo se mnou nebude souhlasit v ničem, někdo z části a někdo se s článkem ztotožní, ale to je jeho svaté právo na názor.
Samozřejmě že každá věc má své klady a zápory, že nic není 100% úžasně nebo špatné, to platí jak u ŠVP, tak u dřívějších osnov atp.
Přeji hezký den
D. Michálek
Mgr. Jan Zouhar
24.3.2010 at 10.36Hezký den,
s některými Vašimi názory nesouhlasím (např. reforma zhoršila kvalitu našeho školství – vždyť je zatím realizována tři roky, takže absolventi ještě nevyšli atd.), ale v jednom bodu Vám musím dát zapravdu: málo diskutujeme a málo se věnujeme rozvoji odpovědnosti u žáků. Ukládají nám to mimochodem cíle základního vzdělávání: připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti. RVP – ZV, str. 12 Zajímalo by mne tedy, jak se na Vaši škole vyrovnáváte se svou kantorskou povinností? viz: http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=101&t=5013&p=18615
Zdeněk Sotolář
24.3.2010 at 20.49Jendo, vidíš co teď cituješ? Slabinou RVP ZV jsou právě nejasně stanovené cíle vzdělávání. Jedny totiž stanovuje v příslušném paragrafu školský zákon, druhé text RVP jako Cíle základního vzdělávání (ona s. 12), za další považujeme klíčové kompetence (s. 14 – 17). Ke kterým cílům bychom tedy měli vytvořit kritéria?
Mgr. Jan Zouhar
24.3.2010 at 22.16Nevidím rozpor mezi cíli základního vzdělávání a kompetencemi. Například první cíl: umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení. to je přeci shodné s kompetencí k učení. A tak bych mohl porovnávat dále: podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažovaání a k řešení problémů (cíle záladního vzdělávání) . Není to kompetence k řešen problémů? Atd.
David Michálek
24.3.2010 at 22.43Děti automaticky k odpovědnosti a zodpovědnosti vede sám o sobě řád školy, pravidla vyučovacích hodin, plnění svých žákovských povinností, zákony a společenské normy apod. V případě jejich porušení, si děti musí být vědomy, že přijdou příslušné sankce… Já jsem nepsal, že že zhoršující kvalitu školství může právě reforma, jen ji v nečem podpořila! Zhoršující úroveň dětí je už cca 10 let, co to já pozoruji.
Hlavně smysl pro odpovědnost a zodpovědnost by si děli měly přinést zejména z rodiny, stejně tak jako sociální návyky! Škola pouze vše prohlubuje a upevňuje, nemůže a nesmí suplovat funkci rodiny!
Zdeněk Sotolář
25.3.2010 at 11.30Pokud tu není rozpor mezi cíli a kompetencemi, pak zbývá odpovědět na otázku, proč na dvou místech tedy najdeme totéž. Já jen říkám, že je to zbytečné a matoucí.
Mgr. Jan Zouhar
25.3.2010 at 13.40V tom s Tebou souhlasím.