Něco k zamyšlení

Myslím si, že dnes jen málokdo bude pochybovat o tom, že sametová revoluce byla všeobecným přínosem pro naši vlast a pro samotnou společnost. A je určitě velmi významné a nutné si toto výročí připomínat.

Avšak po pádu totalitního režimu vyvstávají některá „ale“, o nichž se jen velmi málo, nebo jen skrytě mluví na veřejnosti! Po 17. listopadu 1989 až dodnes se většina lidí ohání kouzelnými a zázračnými slůvky „svoboda“ a „demokracie“! Jenomže si také mnoho lidí vykládá po sametové revoluci pojmy svoboda a demokracie tak, že si každý může dělat to, co chce, protože na to má plné právo! Proto mnoho občanů naší České republiky má morálně-volní vlastnosti na bodu mrazu, mnozí však dosahují i záporných hodnot… Největší problém vidím v tom, že se lidem povolily opratě moc rychle a nevázaně a že od začátku se jim dostatečně nevštěpovalo to, že svoboda jednoho jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého!

Tato deziluze žactva a studentstva 17. listopadu ´89, tedy současných rodičů dnešních dětí, které nyní navštěvují základní a střední školy, zapříčinila to, že i dnešní děti nejsou vůbec vedené k žádné odpovědnosti a zodpovědnosti, jelikož se jim ustavičně předhazují jenom a jenom jejich práva, nikoli jejich povinnosti! Proto se takto hluboce deformovaná morálka, neúcta a neschopnost tolerance jednoho vůči druhému těchto rodičů, ke vší smůle, promítá do jejich samotných ratolestí.

Mnoho rodičů není schopných se zdravě a dostatečně věnovat výchově svých dětí, jelikož na ně nemají čas, protože jsou „zaneprázdněni“ honbou za penězi. Je zároveň i pravda, že někteří rodiče si s výchovou svého miláčka nevědí rady. Takto nevychované děti bez jakýchkoliv morálních zásad, návyků k pravidlům, bez fantazie, ochoty ke vzdělání, sociálnímu cítění a předem rodiči vytvořené everzi a neúctě k pedagogům navštěvují vzdělávací instituce. Rodiče a široká veřejnost ovšem neprávem očekávají, že právě ona škola jim vychová jejich děti, že jim zastoupí plnohodnotně jejich rodinu. Oni však zapomínají, že role výchovy připadá hlavně na rodinu, nikoli na školu! Škola pouze upevňuje a rozšiřuje morálně-volní vlastnosti, návyky a pravidla, které si děti přinesly z rodiny jako sociálně-výchovného útvaru. Velmi často se diskutuje o tom, že děti se neumí se stresem vyrovnat…! Ale odkud by se to měly naučit, když jim rodiče ve všech směrech zametají cestičku, aby neklopýtly a nenabily si? No pokud se děti nebudou občasnému, zdůrazňuji občasnému, stresu vystavovat, aby si s ním poradily, vyřešily jej a naučily se ho zvládat, tak budou nevyrovnané, neustále frustrované a náchylné ke sklonu k návykovým látkám apod.

Dalším tabuizovaným a často popíraným aspektem je to, že během posledních cca 10 až 15 let nastal obrovský a hluboký úpadek kvality českého školství, přesněji vzdělanosti a gramotnosti dětí. Ještě v brzkých porevolučních dobách bylo české školství na velmi vysoké úrovni ohledně vzdělanosti dětí v porovnání s celou Evropou. Ovšem požadavky na děti, tedy pomyslná laťka, šly dnes prokazatelně takřka exponenciálně dolů, pokles nastal i v oblasti chování! Čímž tedy razantně poklesla kvalita vzdělanosti českého národa, zejména u nastávajících nebo mladých rodičů. Ač většinu lidí nechává tento stav velice klidnými a chladnými, z mého pohledu je to velmi alarmující a dosahující kritických a neúnosných mezí. Situace je opravdu zoufalá, přiznejme si to konečně! Samozřejmě, že můžete oponovat tím, že nemůže být celý národ géniů, to samozřejmě nelze a to také nikdo ani nechce. Já vidím největší hrozbu v tom, že pokud bude národ nevzdělaný, bude snadno ovlivnitelný a zmanipulovatelný! Což může v krajním případě vést k obdobné situaci jako v Německu před rokem 1939 a v ČSR po roce 1948. A ono se to opravdu pomaličku začíná k tomu schylovat. Názorný případ máme v Dělnické straně, která je velikou hrozbou naší demokracie! Je rozhodně na zamyšlenou, proč ji tolik lidí podporuje…?! Většina těchto členů, kteří touží po agresi a ničení majetku, se nechá ovládat jejími vůdci jako ovce. Nemám nic proti tomu, aby někdo říkal svůj názor nahlas, ale nesmí přitom rozhodně ničit majetek a ohrožovat spoluobčany na zdraví a na životech. Ale ono je velmi těžké si vybrat stranu, když naši minulí a nynější čelní politici kážou vodu a pijí víno…

 Tento zoufalý stav českého školství do jisté míry podpořily tzv. ŠVP, které mají, podle mého názoru, převahu negativ než pozitiv. Největší negativum je v tom, že si každá škola vytváří svůj ŠVP! Tudíž dochází k nesmyslné obrovské diferenciaci kvality škol a znalostí žáků devátých tříd, místo toho, aby se požadavky komplexněji sjednotily a standardizovaly. Snahou státních maturit je standardizovat a sjednotit úroveň všech středních škol či gymnázií, což je v naprostém pořádku, ale měly by být zavedeny až tehdy, bude-li vše připraveno, což rozhodně není. ŠVP na základních školách prohlubují diferenciaci, což je podle mého názoru velmi špatně!

Nemluvě o trendu integrace dětí se specifickými poruchami učení ze speciálních škol do škol základních, kde si jim tvoří individuální vzdělávací plány! Tyto děti, které nemají na základních školách co dělat, jsou neustále ve stresu z neúspěchu, nestačí a nezvládají dané učivo vstřebat. Ale je prostě na základní škole, místo toho, aby bylo v nějaké specializované instituci, kde se může daleko lépe rozvíjet, zdokonalovat a mohou se mu také více přizpůsobit v jeho specifických potřebách, věnovat mu potřebnou a odbornou péči. I když má takové to dítě úlevy, známkování není objektivní a spravedlivé vůči zdravým dětem. Protože zdravý žák, který dostane za 3, nemá kompenzační pomůcky, podá jiný výkon a vyvine jiné úsilí, než žák se specifickými poruchami učení s kompenzačními pomůckami, který dostane také 3! Známky mají tudíž jinou vypovídající hodnotu. A pokud máme učit děti spravedlivosti a fair play, musí mít všechny děti stejné podmínky, musí k nim být přistupováno jednotně a podle stejného metru!