Druhá ICT revoluce ve školství

VLIV TECHNOLOGIÍ NA VÝVOJ ŠKOLSTVÍ

 

Dvě hesla, jež jsou hodna zamyšlení!

„Technologie samotné nikdy nemohou nahradit intuici, dobrý úsudek, schopnost řešit problémy či morální směřování.“

(Marc Prensky)

 „Dovednost ovládat ICT je něco jiného než dovednost využívat je v pedagogickém procesu.“

(Jiří Zounek)

 

Za první moderní ICT revoluci ve školství bych považoval projekt MŠMT „Internet do škol“ (Indoš), který do několika tisíc škol přivedl možnost elektronické komunikace. Jako každá revoluce trpěla i tato svými nedostatky, např. po stránce metodické neřešila problematiku kritické práce žáka s informací. Zatímco v rámci Indoše šlo o nákup počítačů a realizaci připojení škol k Internetu, současné portfolio ICT produktů je mnohem širší a složitější (druhá ICT revoluce). Pronikají všude a nikoli stávají se, ale staly se pevnou součástí lidského života. A na tuto skutečnost logicky reagují (nebo by měly reagovat) i školy, kde se „výukové aktivity musí přizpůsobit prostředí, v němž naši žáci žijí“. (Bořivoj Brdička)

Nemělo by se tedy jednat o pouhý „nepromyšlený“ nákup ICT technologií, nýbrž o pečlivou revizi toho, co učit a jak učit. Zde se otevírá prostor pro odbornou diskusi mezi univerzitními odborníky a učiteli z praxe, z níž vzejdou aktualizovaná paradigmata a reformní kroky.

Jako scestná se dnes tedy v souvislosti s výše řečeným jeví otázka, zda ICT do výuky zavádět. Uvědomujeme si, že ano, nicméně nebylo by správné, aby se tak dělo za každou cenu. Stále je nutno mít na mysli slova Marca Prenskeho, která cituji v úvodu. Z hlediska budoucího vývoje učiteli nezbývá nic jiného, než se stát „digitálním domorodcem“, pokud jím ještě není. Tomuto směřování se musí také přizpůsobit pedagogické fakulty, které by měly vychovávat odborníka znalého svého oborového předmětu, didaktiky a technologií (viz model TPCK).

Doc. Jiří Zounek ve své prezentaci „Technologie ve vzdělávání“, kterou jsme zhlédli v rámci druhého online setkání, předkládá 4 typy současných učitelů v závislosti na tom, jak ICT ve své práci využívají (snímek „ICT v práci učitelů – aneb pohled pod pokličku“). Nemám v úmyslu je analyzovat, to již ostatně učinil např. kolega Stanislav Cikalo ve svém blogovém příspěvku „Technologie versus školství“. Na pozadí těchto „čtyř hrdinů“ vyvstaly v mé hlavě některé otázky, které zde předkládám.

• Aplikovat ICT do výuky?    ANO – povinné předměty, volitelné předměty, mezipředmětové propojení (př. projekty).
• V jaké míře?    Individuální přístup učitele. NE ZA KAŽDOU CENU!
• Kde vzít peníze?    Ideální šance alespoň částečného pokrytí prostřednictvím projektu MŠMT „EU peníze školám“; dále využívat různé grantové a dotační programy.
• Servis?    Problém tzv. „vosího efektu“ – firmy se sesypou na školy, prodají jim své produkty a už se dál nestarají.
• Metodická podpora?    Kolegové, DVPP, samostudium…

V rámci probíraného tématu je jistě správné se ptát, jakými kompetencemi a jakou kvalifikací učitelé v oblasti ICT disponují? Vztáhnu-li otázku na své pracoviště, po nahlédnutí do tabulek DVPP uznale konstatuji, že drtivá většina mých kolegů (muži i ženy) je kompetentních v oblasti práce s Internetem, kancelářským balíkem MS Office atp. Nicméně mnohé z nich musím se vší úctou kriticky označit za „sběratele certifikátů“, neboť v praxi své osvojené dovednosti nevyužívají nebo jen velmi okrajově, byť technické zázemí je na škole vytvořeno. Nejčastější výmluva zní: „Ten kurz byla jen rychlá nalejvárna, moc si z toho nepamatuju.“ Realita je taková, že udělají jen to, co se po nich chce (tlak shora). Naštěstí to neplatí o všech. Položím poslední otázku k tomuto tématu: „K čemu je potom takové DVPP?“ Odpověď ponechávám otevřenou do případných komentářů.

Dále bych chtěl reflektovat určité snímky ze zmiňované prezentace doc. Zounka, pojednávající hlavně o počtu a stáří počítačů na základních školách. Data čerpají z průzkumu ČSÚ a statistik ČŠI a vztahují se k roku 2009. Porovnal jsem je s aktuálním stavem na svém pracovišti (Základní škola Roudnice nad Labem, Školní 1803). Získané informace mohou být pro mě jako školního ICT koordinátora významné.

 

Počet počítačů na 100 žáků

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z grafu evidentně vyplývá, že počet počítačů připadajících na 100 žáků se na mém pracovišti nijak významně neodlišuje od průměru zkoumaného vzorku (ČSÚ). Snad jen v přepočtu na žáky 1. stupně jsme na tom o něco lépe. Na druhou stranu je třeba přiznat, že počítače více využívají při výuce žáci 2. stupně než žáci 1. stupně. Počítače, na nichž mohou žáci pracovat, jsou soustředěny do dvou učeben. První z nich je osazena 22 počítači a primárně slouží k výuce informatiky. Druhá z nich disponuje 12 počítači a primárně nese označení jazyková učebna. Do první učebny plánujeme v časovém horizontu dvou měsíců nainstalovat 25 nových počítačů, přičemž bude konečně dosaženo optimálního poměru 1:1, čili 1 PC na 1 žáka. Více než 25 žáků ve třídách již několik let nemíváme. Sečteno podtrženo: existence dvou učeben vybavených počítači je pro naše potřeby za současné situace naprosto dostačující. K přetlaku dochází z pochopitelných důvodů pouze na konci školního roku.

 

Počet žáků na jeden počítač

ČŠI: 7,9 (r. 2009)

ZŠ Školní: 8,7 (r. 2011)

 

Staří počítačů, s nimiž pracují žáci

 

 

 

 

 

 

 

 

Česká školní inspekce uvádí, že stáří počítačů, na nichž pracují žáci, je z 44% vyšší než 5 let. U nás tvoří žákovské počítače starší 5 let pouze 27% (v krátké době budou nahrazeny, jak jsem již psal). Nové počítače či počítače v rozmezí stáří 3 – 5 let jsou zastoupeny shodně 36%.

 

Počet učitelů na jeden počítač

ČŠI: 2,3 (r. 2009)

ZŠ Školní: 1,6 (r. 2011)

 

Stáří počítačů, s nimiž pracují učitelé

 

 

 

 

 

 

 

 

Srovnáme-li oba dva výsečové grafy, dospějeme k závěru, že počítače, s nimiž pracují učitelé na naší škole, jsou významně starší než učitelské počítače zkoumaného vzorku základních škol (ČŠI). Neznamená to však, že by moji kolegové pracovali na takových strojích, které by jim znemožňovaly využití standardního software při přípravě na výuku.

 

Počet počítačů soustředěných v učebnách

Zounek: 91% (r. 2009)

ZŠ Školní: 55% (r. 2011)

 

Shrnutí

Moje pracoviště disponuje dostatečným počtem standardních počítačů, které slouží jak pro výuku informatiky, tak pro výuku ostatních předmětů, v poslední době zejména jazyků a dějepisu. Inovace a rozšiřování ICT je osvíceně podporováno vedením školy.  I přes přítomnost skromného počtu „tahounů“ a „inovátorů“ a existenci „tlaku shora“ však globálně nedochází k efektivnímu integrování ICT do výuky předmětů. Určitý potenciál změny může být obsažen v účasti školy na projektu „EU peníze školám“, záleží však na tom, zda dojde i k žádoucí změně v myšlení a přístupu samotných pedagogů.