Ve vlákně „Umělecká autorita učitele“ v diskusním fóru ZUV, mne zaujal komentář Katky: „…Podtrženo, sečteno: respekt učitele k žákovi = respekt žáka k učiteli… …Přejít od transmise k aktivizaci žáka je leitmotivem čerstvého větru v didaktice…“
— Souhlasím s Katkou. Akorát některým kolegům (resp.ředitelům…) bude pak nejspíš líto „ztráty“ množství diplomů v soutěžích ZUŠ… (= menší „autorita“ daného učitele prezentovaná počtem diplomů a menší prestiž dané školy….??!!), když v soutěžích nevítězí často ti které jejich obor na ZUŠ „pouze“ baví (jsou vhodně motivováni a aktivizováni) , ale spíše ty Vámi zmiňované „cvičené opičky“…(i když jsou i žáci kteří rádi vynikají nad druhými…)
Jak se podle vás pozná kvalitní učitel?
– tím že je schopen „odučit“ prakticky kohokoli – od nadaných přes žáky co to nebaví až po děti se specifickými vzdělávacími potřebami (tedy je schopen pro školu „udržet“ co nejvíc „duší“ za něž škola bere státní dotace…?
– nebo kdo má VŠ titul a spoustu diplomů se svými žáky? – nebo ten koho prostě doporučují a „chválí“ rodiče, a který je v kontaktu s rodiči (třeba i mailem) a spolupracuje s nimi?
– kdo má hodně žáků, kteří se dostanou na konzervatoře, pedagogické a další školy, kde využijí získané hodnoty ze ZUŠ ? (i mít z umění a kultury celoživotního koníčka je přece obrovský kladný výsledek…)
…selský rozum tu možná namítne:
– nejdůležitější je prezentace školy vůči zřizovateli a chlebodárci…kolik je učitel a daná škola schopna dát žáků na veřejná vystoupení, akce školy pro město, na akce do zahraničí apod…
Je tedy potřeba rozlišovat mezi uměleckou autoritou učitele z pohledu vedení školy, z pohledu zřizovatele školy, a z pohledu rodičů…(a abych neopomněl – i z hlediska kolegů). Navíc výsledky práce dobrého učitele nemusí podle mne být v uměleckém vzdělávání tak snadno měřitelné jako v matematice či českém jazyce…(někdy se ukáže až po letech, že třeba žáci co vyšli ZUŠ, se rádi vracejí už zase se svými dětmi a nechají je zapsat do výuky, chodí na koncerty, sledují kulturu ve městě, předávají získané hodnoty svým dětem…apod.)
Jak to vidíte vy? ❓ (využijte rychlý komentář dole pod blogem, nebo se zapojte do diskuse v diskusním fóru pro ZUŠ – modrý pruh nahoře, klik na nápis Diskuse a pak na Základní umělecké vzdělávání)
M. Frnka • Post Author •
18.6.2011 at 10:29Ještě mne k otázce JAK vyučovat zaujal názor kolegy, že mladá generace dnes často nemá od rodičů žádné povinnosti (ani domácí práce), a není v poslední době vedena k zodpovědnosti, ale přílišnou liberálností jsou často ponecháni bez hranic. ZUŠ je možná jedna z mála škol, kde se děti mohou opravdu naučit soustavné práci na sobě…
Mgr. Pavlína Hublová
18.6.2011 at 10:38Děkuji za báječnou otázku, kterou (svým způsobem) si klademe na kterémkoli stupni/druhu škol: Jak se pozná kvalitní učitel? Vaše následující odpovědi (vlastně další otázky) ukazují, kolik toho máme společného. Jsme tu pro školu, rodiče, děti, výkony? Ideálem by jistě bylo, kdyby byl učitel Superman – zvládal by vše najednou a ještě by byl nepochybnitelným odborníkem svého oboru.
M. Frnka • Post Author •
18.6.2011 at 10:58Jan Zouhar ve svém blogu píše zajímavě o tom, jak učitel má přispívat k tomu, aby naučil děti větší zodpovědnosti:
(2011/03/01/svoboda-a-odpovednost/)
— část cituji:–
\“…jsem si začal zjišťovat mezi kolegy kdo učí o zodpovědnosti. Nenašel jsem zatím nikoho. Ale všichni učí o právech. Neděláme trochu chybu, že mladým lidem předestíráme jen jednu stranu mince?…Podobný přístup je vidět i u mnoha dospělých. Říkají: „Já mám právo ……“ Ale už si neuvědomují, že jejich právo (svoboda) končí tam, kde začíná právo (svoboda) toho druhého. Není neukázněnost lidí na silnicích, neúcta k zákonům atd. výsledkem jednostranného zdůrazňování svobody? Co bychom s tím my učitelé měli dělat? V prvé řadě učit o právech vždy v souvislosti s povinnostmi. A v běžném chodu třídy a školy vést žáky k tomu, aby dohodnutá pravidla (povinnosti) dodržovali. Máte vy nějaký nápad jak to dělat?\“———-P.S. (můj dovětek): Učitel může být sebelepší a pro děti se třeba \“přetrhnout\“, ale pokud na to doma ani nešáhnou (a rodiče to nezajímá), tak 1x týdně na hodině v ZUŠ je to sice může bavit (pokud mají přirozený talent, nebo učitel nedělá \“dusno\“), ale mnoho se toho nenaučí pro život…—Jak vedete děti k postupnému pochopení, že \“dřina\“ každodenního cvičení na hudební nástroj prostě patří ke zvládnutí řemesla a dobré návyky mu pomohou u čehokoli co kdo chce v životě dosáhnout…??
M. Frnka • Post Author •
21.6.2011 at 09:44Líbí se mi komentář PaedDr. Jany Langerové na tento článek blogu,
který uvedla v diskusním fóru ZUV. (Pod tématem Profese pedagoga ZUŠ – ve vlákně Umělecká autorita učitele.
viz zde:
http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=587&p=53727#p53727