Kontaktní seminář…je prostě o kontaktech

Hledám partnera. Věk ani výška nerozhoduje. Odkudkoli z Evropy, ale nesmí to být Čech. Podmínka: pracuje ve speciálním školství…

Ne, nespletla jsem si prostředí Portálu se Seznamkou. Mluvím o projektu Comenius – partnerství škol. Když jsem potencionálního partnera nenašla v Cambridge, rozhodla jsem se vyjet tam, kde bude koncentrace speciálních pedagogů zaručená. V nabídce NAEP mě zaujal prosincový kontaktní seminář v Belgii, s tématem „International cooperation between schools for children and youngsters with special needs“, určený přímo pro učitele pracující s žáky se speciálními potřebami. Žádost o grant jsem už vyplnila podstatně rychleji, přece jen se zkušenosti sčítají a ani její schválení netrvalo dlouho.

Je to jasné, kontaktní seminář je o kontaktech. Sjedeme se, seznámíme a naplánujeme spolupráci. Ale kontaktování začalo hned s prvním mailem od pořadatelské belgické národní agentury. Polská kolegyně využila hromadný adresář a obratem oslovila všechny účastníky s nabídkou společného cestování z Bruselu na místo konání semináře. Alden Biesen je kulturní centrum Flander, ležící asi 100 km od Bruselu. Z bruselského letiště ještě hodinu a půl cesty vlakem.  Bylo úžasné sledovat každodenní „průlet“ mailů s pozdravy z různých míst Evropy a domlouváním cesty. Když už mailování přestalo být přehledné, napadlo mě vytvořit sdílený dokument s tabulkou jednotlivých příletů do Bruselu a následných odjezdů do Alden Bilsen (díky všem mým Google inspirátorům :-)).  Data v tabulce rychle přibývala a moje složka materiálů s sebou také. V propozicích bylo psáno o tom, že máme být schopni odprezentovat ostatním informace o své zemi, škole, regionu, vzdělávacím systému, přivézt ukázku typického jídla, případně nápoje a vlajku. Nevím, jak v jiných městech, ale sehnat českou vlajku mi dalo nejvíc práce (jak jsme na tom ve školách s výukou k vlastenectví?).

Po příletu na bruselské letiště jsem se s kufrem, zatíženým prospekty, fotografiemi, upomínkovými materiály, lázeňskými oplatkami a becherovkou v jedné ruce a pohlednicí Jana Amose v druhé, vydala na místo srazu. Podle naší tabulky už mě měli očekávat kolegové ze Slovinska, Litvy, Rumunska a Finska. Na smluveném místě nikdo nestál… Až po příchodu blíž jsem si všimla přilepené cedulky s nápisem.

 "Comenius Partnership? We are here. Look around and smile!"

Začala jsem se smát a skupinka, sedící u stánku s občerstvením opodál, také. A stejně usměvavé bylo i přivítání s dalšími postupně přilétajícími. Cestou vlakem k naší třináctičlenné skupině přibývali další účastníci, obvykle se zemí, přímo hraničící s Belgií. Po absolvování posledního úseku přistavenými auty se nám naskytl úžasný pohled. Zasněžený zámek jako z pohádky a následně ubytování v podkrovním pokojíčku.

Po ubytování byla na programu  večerní seznamovací welcome party. Víc než slova napoví  fotografie.

Večer proběhl v přátelské atmosféře vzájemného seznamování, popocházení po „stanovištích“ jednotlivých zemí, ochutnávkou typických jídel a nápojů a mapováním potencionálních partnerů. Skvělý relaxační zážitek. Když tedy napočítám neustálou komunikaci v angličtině, která pro mě rozhodně jednoduchá nebyla. Škoda, že z České republiky jsem tam byla jediná (ani Slovensko nebylo zastoupeno), jazykově nejbližší mi byli asi Chorvaté a Slovinci.

Náplní následujících dnů bylo podrobné seznámení se s možnostmi a požadavky programu Partnerství škol a později v konkrétní práci na obsahu projektů postupně vytvářených skupin a vyplňování formuláře žádosti. Skupiny vytvořené v prvních dnech se občas promíchaly a pozměnily, tak jak se ujasňovaly představy o podobě budoucího projektu.  Projekty Comenius – Partnerství škol jsou dvouleté a může v nich být zastoupena vždy pouze jedna škola z každé země. Členové musí být nejméně tři, ale je lepší, když je jich víc, protože všichni nakonec nemusí grant získat. Práce byla samozřejmě prokládána příjemnými činnosti, jako prohlídka zámku, společné stolování,  výlet do Maastrichtu… a protože zámek, ve kterém jsem byli ubytováni je zimním sídlem „Sinter Klaase“, tak také „mikulášskou“ nadílkou. Belgické děti věří, že St. Nicolas celý rok žije ve Španělsku,  začátkem prosince přijíždí nadělovat a bydlí právě v Alden Bilsen. Protože se dopravuje přes moře lodí, patří k němu postava námořního kapitána a zástup  „Zwarte Piet“, jakýchsi černých Petrů, kteří mu pomáhají.

Do mé skupiny patří školy z Belgie, Lotyšska, Litevska, Velké Británie, Německa a Rumunska.  Většina našich žáků má problémy s komunikací,  a tak jedním z cílů našeho projektu, s pracovním názvem Stories and Communication, je právě rozvoj komunikačních schopností. Ne v angličtině ovšem, jsme ve speciálních školách :-). A protože část škol je speciální a část inkluzivní zapracovali jsme do projektu také srovnání obou systémů. Po čtyřech dnech intenzivní práce se loučíme s pohostinnými belgickými hostiteli a další práce na  projektu už se děje prostřednictvím internetu. Termín odeslání projektové žádosti je 21.únor.  Začátkem února z organizačních důvodů odstoupila německá škola, naštěstí se podařilo zkontaktovat zájemce z Turecka, „šťastná sedmička“ zůstala zachována.  A tak doufáme, že nám přinese štěstí a vynaložená práce na projektu se vrátí v podobě grantu na společné aktivity škol z Belgie, České republiky,  Litevska, Lotyšska, Rumunska, Velké Británie a Turecka. Držte nám palce.

p.s. jestli nám to vyjde, napíšu příště více o projektu 🙂