Naplňuj svůj život tím co tě posune

Sice si uvědomuji, že poruším chronologii vyprávění o mé kantorské kariéře, avšak znáte to, „něco chce“ abych se naopak podělila o událost nejnovější. Tentokrát nebudu popisovat metodický postup, který vedl až k prezentaci naší práce. Byla bych však ráda, kdyby si návštěvník tohoto blogu udělal názor sám.Obr. 1

Totéž jsem chtěla i od náhodných diváků procházejících po nejrušnější ulici našeho města. Pozorování reakcí ze strany veřejnosti měla být pro studenty další zkušenost.

 Obr. 234

Samozřejmě instalaci předcházelo několik měsíců hledání a poznávání Egona Schieleho, výrazného rakouského malíře     přelomu 19. a 20. století.

 5

Koncem června se studenti domluvili na způsobu vystavení, termínu a rozdělení povinností při vlastní akci. Mým záměrem bylo dát jim příležitost samostatného rozhodování při přípravě, průběhu, dokumentaci i při likvidaci po ukončení výstavy. Jako vyučující jsem byla jen pozorovatelem.

67

 

8

Byla to práce celé skupiny, a proto ani zde neuvádím bližší informace o technice provedení ani o věku studentů.

Vše proběhlo minulý pátek odpoledne, proto nemám ještě dostatečné množství ohlasů. Byla bych ráda, kdyby také přátelé RVP, vyjádřili svoje mínění a zase nás o kousek posunuli dál.

9

 

Ne vždy je pravidlem, že od myšlenek není daleko k činům – reportáž, studentky 16 let.

Na konci loňského školního roku nás napadlo vystavit závěrečné práce na schodech v ulici poblíž ateliéru. Naše malby byly inspirovány obrazy rakouského malíře Egona Shieleho, které nás oslovily zejména svou otevřeností. Avšak přestože se nápad moc líbil a díla byla připravena, nám chyběl čas na realizaci. A tak jsme si řekli, že výstavu uděláme hned na začátku září.

Když jsme se po prázdninách odpočatí a plní zážitků opět setkali na první hodině výtvarky, paní Langerová nám připomněla náš předprázdninový úmysl. Proto jsme se tedy třetí zářijový pátek, hned po škole, sešli a začali s realizací. Bylo moc fajn, že nám také pomohli naši kamarádi a spolužáci. Chvíli jsme se sice dohadovali, jak to celé vlastně bude vypadat, ale nakonec to docela šlo.

Od první chvíle naše činnost přitahovala pozornost kolemjdoucích. Když jsme byli konečně s instalací spokojeni, usedli jsme na schody poblíž obrázků a pozorovali pohledy lidí.

Ukázalo se, že pro výstavu byl zvolen ten nejvhodnější čas. Krásně svítilo sluníčko a páteční odpoledne bylo dobou, kdy je na ulici nejvíc rušno. Kolem chodili a zastavovali se různí lidé s různými názory. Zjistili jsme, že o naši práci projevovali zájem více lidé starší, ti s úsměvem na tváři koukali na naše malby. Někteří se i vyptávali, odkud jsme a také nám práci pochválili. Co se týká mladší generace, zaznamenali jsme spíše náznaky opovrhování a někdy naprostý nezájmem. S tím jsme sice už dopředu počítali, ale příjemné to nebylo. Ovšem abychom někomu nekřivdili – našli se i výjimky. Když se k večeru začala ulice vyprazdňovat, trošku jsme si „zablbli“ a nafotili na památku několik „živých obrázků“.

 

"Ctnost ženy není hluboká jako moře ...."
"Ctnost ženy není hluboká jako moře ...."

Výstavu a její průběh jsme podle zadání i řádně zdokumentovali. Malou představu si můžete udělat z fotografií. Potom jsme už jen sundali naše výtvory a uklidili místo činu do původního stavu.

Instalace výstavy se nám moc líbila, určitě to byla velká zkušenost a zážitek. Děkujeme všem, kteří se na jejím uskutečnění podíleli.

"... ale zloba nemá konce jako svět." (Julius Zeyer)
"... ale zloba nemá konce jako svět." (Julius Zeyer)