S odstupem času si i na nepříjemnosti rádi vzpomeneme a potíže už nevypadají tak zle.
Tehdy to byla hodně absurdní doba. Dokonce mám pocit, že právě jednoduché školní pracovní podmínky nás nutily vymýšlet „jak na to“. Myslím si, že naše učebna výtvarné výchovy byl takový příjemný ostrůvek „v divném světě samých musů“. Jak a co udělat rozhodovali druzí, ale ve výtvarce měly děti alespoň nějakou možnost volby.
Ve staré škole nám bylo dobře a rodiče žáků se snažili pomáhat. Když jsme kreslili zvířata, jeden tatínek přivedl před školu opravdového koně. To bylo velké dobrodružství. Kobylce se však nějak nezdála školní zahrada a znenadání se vydala směrem k nejbližší silnici. Nezapomenutelný zážitek (děvče 15 let).
Pokud počasí dovolilo, chodili jsme na zahradu malovat. Stará pumpa posloužila jako model, ale i jinak. Znáte to, když se pracuje s temperou jsou všichni tak trochu různobarevní (tempera, chlapec 15 let).
O příjemnou atmosféru v učebně se postaraly červeně natřené židle a propálená litinová kamna. Ta jsem však musela stále hlídat. Ironií je, že když nás kvůli bezpečnosti přemístili o patro výš, tak to bylo horší. Tady rovnou trubky vedoucí ke komínu padaly a kouř se neustále vracel zpět. Všechno se nechalo do jisté míry vydržet, protože každá nepříjemnost nás inspirovala.
Ale pro jistotu jsme pozvali kominíka.
Následkem jeho návštěvy byla zavřená celá škola. Komíny prohlásili kominíci za nevyhovující, mohli bychom vyhořet. Také moji iniciativu po zásluze nadřízení odměnili „prohlášením“, že za to stejně můžeme my.
Zlobivá kamna (chlapec 8 let a 11 let).
V následujících letech jsme pak už jen poznávali stále stejné radiátory ústředního topení. Stěhovali nás z jedné základní školy do druhé. A to už nebylo tak veselé.
„Absurdní období“ nám dalo mnoho námětů. Zajímavé bylo třeba Loutkové divadlo, ale o tom až někdy jindy. Do tohoto blogu snad ještě patří trochu neskromné sdělení. Chlapec, který na loutkovém námětu pracoval, po ukončení studia architektury dokonce navrhl jedno celostátně známé loutkové divadlo.
Mgr. Pavlína Hublová
11.6.2011 at 10.22Opět mohu jen poděkovat za krásné vzpomínání a neuvěřitelné obrázky. Když někdo umí, je to sranda…
Jana Langerová • Post Author •
11.6.2011 at 11.17Děkuji za přívětivé hodnocení obrázků. Potřebuji však napsat, že jejich výběr je podmíněn mým vyprávěním o „životě“ žáků a jejich výpovědí na situace, ve kterých vznikaly. Samozřejmě, že žáci byli a stále jsou vedeni k jejich věku přiměřené výtvarné dovednosti. Bez toho by byl výstup jiný. Ale o tom píši jinde. Ještě jednou díky, je příjemné číst vaše komentáře.
Bc. Michaela Gondeková
12.6.2011 at 16.48Jano, já Ty Vaše příspěvky jenom hltám, jsou pro mě naprosto úžasné!!! Obrázek kobylky mi také připomněl moje léta u koní, která byla nádherná. Moc děkuji a velice se těším na další Vače články.
Jitka Rambousková
12.6.2011 at 21.01Musím se připojit. Úžasné čtení a snad ještě lepší ilustrace. Dovede z dětí opravdu dostat to nejlepší 🙂