Snažila jsem se vymyslet nějaké chytré pojednání o Projektech ve výtvarné výchově, ale ve vyhledávačích už je tolik různých vysvětlení, že hledání dalších možných pohledů a teorií školních projektů se mi zdá trochu nevhodné. Navíc mám dojem, že tímto výrazem jsou označeny všechny současné, minulé i budoucí vzdělávací činnosti. Prostě je to pojem dost módní a nerada ho používám. Možná proto, že tímto způsobem asi už učím více než 30 let. V současnosti jsou však pro mne mnohem důležitější informace od dospělých žáků, kteří na výuku dlouhodobě docházeli. Dodržujeme totiž nepsané pravidlo. „Když potřebuješ nemusíš, ale můžeš za svou učitelkou přijít.“ Nedávno jsem například dostala zprávu od své žákyně, která přesně vystihla na co dávám při vyučování důraz: „….. teď jsem opět ve Švýcarsku ………. studuji politickou ekonomii a škola mě moc baví …….. až budu v Čechách, tak se ráda přijdu za Vámi podívat na výtvarku – hodně jsem se tam naučila, i když spíše než malovat jsem se tam naučila přemýšlet ….“. Je to skromné děvče, které ví co chce a s její malbou to není tak špatné, že?
V průběhu roku dodržujeme několik společných rituálů. A pak vůbec vyhlášený námět nerespektujeme.
Třeba poslední týden před vánočními prázdninami si vaříme čaj a dotváříme loni rozpracované „vánoční ubrusy“. Mladší děti hledají a komentují svou loňskou výtvarnou výpověď, starší se naopak rychle zorientují a najdou si jen tu svou část, kde cítí (práce si „řekne“), že by bylo vhodné pokračovat. Někdy se k tvorbě a k povídání přidávají rodiče nebo absolventi.
Jako celek je tato společná tvorba cílená, avšak bez jakéhokoli zasahování nebo hodnocení. Prostě si jen užíváme. Nakonec „ubrusy“ opět uschovám na příští rok.
Co myslíte vejde se toto už roky realizované zadání pod pojem „projekt“?
