Digitální gramotnost už není luxus

Digitální gramotnost je v dnešním světě nezbytnou součástí vzdělání každého jednotlivce, přesto se však na školách velmi často nerozvíjí, případně je přístup k digitální gramotnosti nesprávný. I přesto, že v minulých letech se konala spousta pokusů o změnu (formou kurikulárních dokumentů, knih, konferencí atd.), k žádnému pořádnému výsledku se globálně nedopracovalo. Na začátek ale nutné poznamenat, že obsah článku je prvotně mířen na učitele angličtiny v anglicky mluvících zemích, velká část má však uplatnění i pro jiné obory. Digitální gramotností se tedy v tomto případě myslí například schopnost studentů komunikovat online, pracovat s online zdroji a samozřejmě také schopnost pracovat s technologiemi samotnými.

Dnešní situaci na školách velmi dobře znázornil docent Hicks z Central Michigan University na dvou smyšlených školách, které pojmenoval Access a Exodus. V Accessu mají příkladné technické vybavení – počítače, interaktivní tabule, projektory, tablety, spolehlivou wifi – tedy veškeré potřebné materiální náležitosti k začlenění digitální gramotnosti do výuky. Situace má však k ideálu daleko, učitelé přiznávají v dotaznících, že technika je používána spíše jako doplněk výuky, tedy použije se jen když zbyde čas na konci hodiny. V Exodu nemají téměř nic, pouze staré počítače, projektor jen v jedné třídě, nedostatečné pokrytí wifi signálem. Vyučující se musí velmi snažit, aby mohli technologii do výuky začlenit. Problémy Exodu není možné řešit z pozice jednotlivců, problémy Accessu však ano. Proto docent Hicks nabádá vyučující, aby sami sebe vždělávali a byli schopni studenty digitální gramotnosti naučit. „Víme, že gramotnost se v digitálním věku změnila, nemáme ale bohužel desítky let času, abychom se této změně přizpůsobili.“

Jedním ze základních kroků ke korektní změně je vědět, co se dělat nemá. Docent Hicks upozorňuje na to, že velké množství učitelů začalo digitální prostředky využívat nesprávně, což může vést až k demotivaci studentů a tedy k nemožnosti je potřebné gramotnosti naučit. 1. Počítání stránek – nemělo by se zadávat, kolik stran má mít např. prezentace, odvádí to totiž pozornost studentů od tématu k formě. Prezentace o čtyřech stranách může být mnohem kvalitnější než prezentace, která má třicet stran. 2. Blogy bez blogování – blogy jsou určené ke sdílení informací lidem, které dané téma zajímá. Někteří vyučující je však používají k vyvěšování otázek pro studenty, na které vyžadují odpověď – tato praxe nerozvíjí smysluplně digitální gramotnost. 3. Kritika digitální mluvy – učitelé si často stěžují, že studenti začínají zkratky z internetu (např. btw – by the way (mimochodem), imo – in my opinion (dle mého názoru)) používat i v pracích do školy. Je sice pravda, že ve slohové práci by tyto zkratky být neměly, ale nelze digitální mluvu kvůli tomu odsuzovat celkově. Prokázalo se totiž, že používání této mluvy ukazuje komplexní porozumění jazyku. Neničí to tedy gramatiku a hláskování, ale naopak zlepšuje jazykovou kompetenci. Toto téma lze také využít na navození diskuze o tom, kdy je vhodné používat různé jazykové prostředky. 4. Otázky, které zodpoví vyhledávač – otázky, na které lze odpovědět pomocí klávesových zkratek ctrl+c a ctrl+v, nerozvíjí kritické myšlení. 5. Používání technologií k (bezvýznamné) účasti publika – je tím myšleno např. použití projektoru/interaktivní tabule ke zjištění preferencí žáků týkajících se výuky, které je následované odučením předem připravených hodin. Tedy vyučující použije technologii ke zjištění toho, co žáci potřebují, a nakonec na to nebere žádný ohled.

Docent Hicks radí učitelům anglického jazyka, jak mají postupovat, aby došlo ke změně výuky. Doporučuje tyto tři kroky: Vyvinout vlastní digitální gramotnost – nejdříve doporučuje přečíst deset konkrétních blogů (např. Scott McLeod, Dangerously Irrelevant: http://www.dangerouslyirrelevant.org), jakmile učitelé získají trochu přehled, mají na blogy začít reagovat nebo i vytvořit si vlastní blog. Dále je možné použít sociální skupiny na Facebooku nebo Google+, které se zaměřují na výukové diskuze a aktivity, a také Twitter (příklad seznamu Twitter konverzací pro edukační účely: http://cybraryman.com/chats.html). Poslední uvedenou možností jsou wiki (např. http://educationalwikis.wikispaces.com/Examples+of+educational+wikis). Jakmile vyučující zvládne tuto fázi, přijde čas na to, aby se zapojil do větší diskuze o tématu. Tím je myšleno například článek v novinách nebo diskuze se školskou radou. Nakonec je třeba podporovat samotné studenty v tom, aby rozvíjeli svoji digitální gramotnost. Pobízet studenty, aby nacházeli blogy a reagovali na ně, vysvětlit jim význam wiki stránek (včetně Wikipedie). Je pochopitelné, že některé školy mohou trápit rizika, kterým se studenti pohybem na sociálních sítí atd. mohou vystavit, pro rozvíjení digitální gramotnosti jsou ale jistá rizika nutností. Musíme pomoci studentům navigovat se ve výhodách a nevýhodách dnešního digitálního světa.

Školy typu Exodus zvětšují digitální propast a jejich studenti budou mít v budoucnu problémy, bohužel však učitelé jako jednotlivci s touto situací nic nenadělají. Ve školách typu Access však dostupné prostředky jsou. „Studenti potřebují – a zaslouží si – aby učitelé dohnali dobu, digitální gramotnost už není luxus.“

 

Zdroj: No Longer a Luxury: Digital Literacy Can’t Wait (http://www.ncte.org/library/nctefiles/resources/journals/ej/1026-jul2013/ej1026longer.pdf)

 

Text vznikl jako seminární práce pro předmět Didaktika ICT 02 na KITTV PedF UK v LS 2014/15.