Ke kvalifikaci učitele a jeho profesnímu učení

Řešíme-li problém „nás učitelů“, v poslední době mám trošku pocit, že jej řešíme tak trošku proti sobě a svému stavu. Určitě bych se být námi 🙂 pokusil veřejnosti sdělovat, že chceme ve školách co nejlépe kvalifikované a motivované lidi, těm chceme vytvářet co nejlepší podmínky pro jejich profesní rozvoj. A my – my zatím jen nadáváme, třeba na „pajdák“…
Dopustím se osobní odbočky a pak k věci: osobně si na fakultu moc nepamatuji (1996 – 2002), spíše jsem se věnoval časopisu, objížděli jsme ČR s dalšími mladými „spisovateli“, obráželi jsme studentské konference, tlačili jsme se do „grantů“ našich učitelů, aby bylo na vlak a na knížky, odskočili jsme si na Erasmus… prostě vysoká škola, hlavně zážitky, a KONTAKTY!
Praxe byla frustrující, protože ty spousty myšlenek, které učitelské praktikování ve třídě přináší, nebylo jak ukotvit, nebylo moc se s kým poradit – systém profesní podpory pro učitele v praxi NEEXISTOVAL. A to jsem já osobně měl kliku, že ve sborovně tehdy zůstával milý Vladimír Holeček a mohl jsem si tak o svých pocitech a potřebách svých i žáků (jeho nejmladšího syna jsem navíc učil češtinu, takže měl i informace „z druhé strany“) povídat – dneska bychom řekli, měl jsem neformálního MENTORA. Možná i pro tuto naprosto chybějící podporu praxe jsem to po osmi letech (2000 – 2008) středoškolské výuky zabalil a jsem tam, kde jsem…

A teď k meritu:

1. Hodnocení učitelů v praxi a jejich počáteční kvalifikaci prosím nemíchat, více k tomu mé vystoupení na kulatém stole SKAV a EduIn k tématu (od 1:40:00)

2. Ačkoliv sdílím radost z toho, že dnešní otevřený a všem přístupný svět je již za téměř obecnou normou, nejlepší učebnicí apod., je třeba si uvědomit, že toto neplatí ZDALEKA PRO KAŽDÉ DÍTĚ. Obecné veřejné školství (zde v ČR aspoň do těch 15 let, což je podle mne málo, ale budiž) je ale ten státní nástroj garance práva pro každé dítě na základní vzdělání. Takže i když i v něm jsou bariéry (lobby speciálních pedagogů s jejich „ZŠ praktickými“ např.), je určitou zárukou integrace společnosti. A míra integrace je jednou z kvalit, které rozhodují o tom, jak se v takové společnosti žije…

3. Napřel bych proto síly a intelekt (a prostředky) do:
– zkvalitnění počáteční UNIVERZITNÍ přípravy učitelů v pedagogice, psychologii a didaktice; a určitě bych z podmínky pedagogického vzdělání nikam neustupoval!!
– kvalitních profesních standardů pedagogických pracovníků v praxi
– přípravy ředitelů škol na náročný úkol formativního vedení učitelů a na rozvíjení personální politiky školy. A pozor, ředitel nemusí sám celé to hodnocení provádět, jen navrhne design, systém autoevaluace ve škole, rozdělí pravomoci, odpovědnosti!! Svého času to dělal dobře pan kolega Hřebecký na Gymnáziu Jižní Město – BTW, další skvělý pedagog, který ze školy sběhl, a pracuje v EduIn…
– metodické podpory učitelů v praxi a do vytváření takových podmínek, aby měli možnost reflektovat své vyučovací praktiky, a tak zlepšovat svou práci (a nehonili se „jako psi“, jak to dnes často je).

Děkuji za případné připomínky, pěkný den,
Petr Koubek,
bývalý středoškolský učitel
referent NÚV Praha,
doktorand pedagogiky MU Brno.