Česká škola prý utlačuje dětské mozky…

Tak jsem se právě dozvěděl, že podle předního českého neurologa česká škola potlačuje dětské mozky (http://www.novinky.cz/zena/deti/311773-ceska-skola-utlacuje-detske-mozky-tvrdi-neurolog.html)

No…

„Žák ve škole dostane špatnou známku za to, že neví, kdy přesně se narodil a zemřel Karel IV., žádný učitel se ho však nezeptá na to, co pro něj Karel IV. znamená a nediskutuje s ním o smyslu českých dějin pro dnešní moderní dobu,“ dodává neurolog.

Řada věcí, na kterých si učitelé zakládají, jsou zbytečnosti

Ne všechny dovednosti, na kterých si čeští učitelé zakládají, jsou v životě k něčemu. Například krasopis, na který se tolik pohlíží už v první třídě či správně odříkaná vyjmenovaná slova ve třídě třetí.

Netvrdím, že všechno je krásné, všechno je správné a všechno je úžasné. Rozhodně není. Na základních, středních i vysokých školách bychom zajisté našli celou řadu věcí, které by bylo potřeba změnit, odstranit nebo alespoň vylepšit. Nicméně se přiznám, že mě názor pana doktora Stránského z Poliklininy Na Národní v Praze překvapuje.

Diskuse… V české škole se nediskutuje. Žáci by měli diskutovat…. Klišé, které čas od času zaznívá snad ze všech stran. Jako kdyby diskuse byla nástrojem, který nás všechny spasí a z každého diskutéra učiní inteligenta. No, kdykoliv se podívám v neděli kolem poledne na diskusní pořad, tak je mi jasné, že tomu tak není (a jsem přesvědčen, že paní političky i páni politici diskutují často a rádi). Diskuse má svá pravidla. Umění diskutovat se žáci musí učit. Ale hlavně musí vědět, o čem diskutují. Aby mohl učitel s žáky o smyslu českých dějin pro dnešní moderní dobu diskutovat, musí žáci o českých dějinách něco vědět. A aby to věděli, musí se to naučit. Bez toho, aniž by znali fakta, na sebe budou během diskuse jen koukat a plácat něco o tom, že to bylo dobré nebo špatné, že se hodně vraždili nebo zavírali… (Ne, asi by si žáci opravdu neměli brát příklady z nedělních politických diskusí, protože kdyby při nich hloupost nadnášela… tak snad kromě moderátorů a několika čestných výjimek by se přítomní mlátili hlavami o strop).

Stejně podivný mi přijde i názor na „krasopis“ a vyjmenovaná slova. Já jsem například velkým zastáncem toho, aby se děti od první třídy učily psát podle normy (a velkým odpůrcem nového typu písma Comenia Script). Kdo z dospělých vůbec píše „krasopisem“? – No, já ano. Nebo se teda aspoň snažím. Určitě učitelé (zejména na 1. stupni základní školy) píší tak, aby to děti přečetly a aby to odpovídalo normě. Té normě, kterou si děti mají osvojit. Podle mého skromného názoru přece nejde jen o ten výstup (tedy krásné a nebo f v písance), ale hlavně o rozvoj jemné motoriky dětí, o nácvik trpělivosti, správného držení pera (před několika dny jsem četl na stejném serveru jiný článek o tom, jak je držení pera děsně důležité) a vůbec… a není i toto cesta, jakou můžeme děti rozvíjet? To už bychom jim rovnou místo písanek mohli rozdat tablety a nechat je podepisovat se pouze elektronicky.

Co se týče vyjmenovaných slov, tak bych tady byl s vynášením soudů ještě opatrnější než v případě „krasopisu“. Vždyť je přece úplně jedno, jestli žáci budou říkat „slyšet – mlýn – blýskat se – polykat“ nebo „mlýn – slyšet – polykat – blýskat se“. Na pořadí nezáleží, konec konců, jak jsem nedávno zjistil, i vyjmenovaná slova se mění a to, co jsem se před asi osmnácti lety (to zní strašně) učil ve třetí třídě já, už je dneska trošku jinak. Ale naučit se je musí. Vyjmenovaná slova jsou přece jedním z pilířů českého pravopisu, bez nich to nejde. A ať se to někomu líbí nebo ne, všechno se prostě odvodit nedá. Navíc je třeba procvičovat kromě logické i tu mechanickou paměť, protože jinak budeme odkázaní jen na ty malé barevné lepicí lístečky… Stejně tak se přece žáci musí naučit násobilku. Nebo jde nějak odvodit, kolik je 5×5?

Nejsem zastáncem toho, aby se žáci učili zpaměti rozsáhlé pasáže, aby memorovali bez porozumění a pochopení to, co jim někdo nadiktuje nebo co odněkud opíší. Konec konců, to by se nemělo dít na žádném typu škol – základní počínaje a vysokou konče. Ale vyvarujme se nekritického přejímání západních (a zejména amerických) vzdělávacích modelů, postavených nikoliv na znalostech, ale na schopnostech a dovednostech. Bez těch znalostí to totiž budou jen prádné slupky.

Je určitě krásné, že žáci budou schopní sepsat vlastní životopis. Ale pokud nebudou vědět, jaké i/y v tomto slově napsat po písmenu p (které je obojetné), zeptejme se sami sebe, kdo něco takového bude vůbec číst?