K tomuto zamyšlení mě vlastně vedla i nedávno absolvovaná praxe na střední odborné škole. I když věkový rozdíl mezi studenty a mnou nebyl vetší než je počet prstů na jedné ruce, jejich přístup ke studiu, k učivu, způsob myšlení a komunikace byl tomu mému na hony vzdálen. Díky rychlému vývoji nových technologií v oblasti komunikace se rapidně mění způsob života celé společnosti. Někteří se těmto změnám poddávají rychleji, jiní odolávají. Jednoznačné ale je, že žáci (a následně studenti) tento vývoj reflektují a „jsou s dobou“. Změny se samozřejmě odrážejí ve způsobech myšlení, práce a v neposlední řadě také zpracování informací. I když učitelé budou mít k dispozici moderní a současné materiály, které (doufejme) budou zpracovány s ohledem na recipienty, dokáží zmodernizovat a zaktualizovat také způsob, jakým s těmito materiály budou pracovat a jakým způsobem žákům potřebné informace nabídnou?
Ze všech stran se na mě valí slovo interaktivita. Trošku se bojím, že za chvilku ji budu mít i pod polštářem. Je třeba učit interaktivně. Je třeba myslet interaktivně. Je třeba… žít interaktivně. Naši (vaši současí a mí budoucí) studenti tak žijí. Učí se. Myslí. Jsem přesvědčen, že i my s tím musíme, byť po malých krůčcích, začít, abychom byli při hodinách pochopeni. Sebelepší materiál a téma nebude pochopeno a akceptováno, pokud bude učitelem špatně uchopeno a nabízeno. Za ty 4 roky, které v květnu uplynou od mé maturity se změnilo mnohé! Studenti jsou rozhodně jiní. Co učitelé?
Pojďme si o tom podiskutovat – Učitel – Profese učitele – Moderniziace učebních pomůcek X modernizace učitelů.
Memphis V
17.1.2012 at 2.42Ke komunismu: Je možné uchopit (a pochopit v celé podstatě) něco, co nás nějak ovlivňuje, v čem vyrůstáme, či v čem vyrůstali a byli vychováváni naši rodiče – tedy pod vlivem čeho vychovávají nás? Podle toho, co vím, názory na komunismus jsou u rodičů dnešní generace středoškoláků/raných vysokoškoláků velmi negativní. Velké odmítání něčeho u jedné skupiny lidí nějak ovlivňující jinou skupinu lidí plodí většinou u té ovlivňované skupiny buď stejnou negativitu, nebo (asi častěji) zájem.
Ze své zkušenosti mohu říci jen to, že když jsem byl na střední, dějiny po konci 2. světové války se vůbec nebraly. Co se dělo vím jen od prarodičů a rodičů (vzhledem k tomu, že to není zrovna něco, co by mě moc zajímalo).
K interaktivitě: „pokud bude učitelem špatně uchopeno a nabízeno“ – jako začínající student učitelství (třebaže se zkušenostmi s výukou dětí, mládeže, i dospělých) si ponechávám ještě stále dojem ze střední školy, kam jsem chodil. Co si pamatuji, tohle je jen malinká část toho všeho. Podle mého největší (naprosto největší) roli hraje to, jak učitel s žáky a studenty jedná, a jak je bere. To zahrnuje jednak nadřazenost a podřazenost (ne nadřízenost a podřízenost) jeho a žáků, pak jeho otevřenost, ochota, vstřícnost a v neposlední řadě smysl pro humor.
Ony se ty věci zdají asi docela praštěné, zvlášť píšu-li je já. Na druhou stranu: i díky semináři z propedeutiky vím, že čeho si studenti na střední škole nejvíce váží, jsou učitelé, kteří jsou ochotní sdílet svůj vlastní názor na věc, a dovolí diskusi. Neboli: učitel nemá strach říci, co si sám skutečně myslí (i když to odporuje tomu, co mají žáci vědět nebo si „myslet“ o látce), považuje žáky (studenty) za natolik dospělé, že jim svěří tu danou informaci, která se týká jeho a jeho postojů.
Tohle přeci není žádné kamarádství nebo snaha o ně. Ale dokud není názor skutečně vlastní, sotva vznikne diskuse. Dokud jsou zde nějaké hranice „tohle je to, co máš znát, protože to někdo řekl, a jiné věci nejsou správné“ (třebaže nevyřčené nebo dané nejasně), diskuse (interakce, zapojení žáků) nemá podle mě žádnou možnost vzniknout a existovat.
Co se tedy změnilo? Od rodičů téměř nonstop slýchám, že mám být rád, protože to mám jednodušší než oni – na základní škole, na střední škole, na vysoké. Je to ponižující. Jednodušší není synonimum k „jiné“. A jiné rozhodně není omluvou pro špatné výsledky u schopných žáků, nebo pokles co se týče vnímání a hodnot.
Celkové srovnání už ale přísluší někomu, kdo zná i tu dřívější výuku, rozhodně ne mně ani co se názoru týče.