Dva pohledy na moderní didaktiku

Na základě dvou článků autorů Pavla Bobka a Roberta Čapka (známého pod pseudonymem Líný učitel) jsem si všiml pěti základních myšlenek o kterých autoři polemizují:

1. Společenské klima
2. Autorita učitele
3. Role učitele
4. Konstruktivistické pojetí výuky
5. Hodnocení

Domnívám se, že všechny zmíněné myšlenky jsou palčivými tématy a dosti rezonují českou odbornou pedagogickou společností.

Společenské klima

Podle Pavla Bobka platí jednoduchá implikace: vzdělané děti => vzdělané společnost („Většina lidí si myslí, že pokud se tyhle děti nepodaří vytáhnout výš, vzdělat je, bude mít problém celá společnost.“). S tímto tvrzením nelze nesouhlasit, neboť zanedbáme-li primární, či sekundární vzdělání, pak nebude mít terciální vzdělání na čem stavět. Stavíme-li dům, musíme nejprve položit pevné základy a až naposledy vybavuji interiér. Zanedbáme-li vzdělávání dětí, nebudou mít pak děti na čem stavět a společnost bude postrádat inteligenci. Podle Bobka se v ČR na tuto problematiku díváme opačně („… jako by vzdělání jednoho bylo na úkor druhého. Angličané chápou, že když budou mít nevzdělaného a nevychovaného souseda, je větší pravděpodobnost, že se jim pak ztratí kolo opřené před domem“). Zde klade Bobek důraz na rozšířený názor, leč nemaje jej nikde formálně dokázaný.

Autorita učitele

Pavel Bobek považuje autoritu učitele za základ úspěchu. Dle mého názoru je autorita učitele klíčová. Učitel bez přirozené autority není schopný bez obtíží zvládat vzdělávání žáků a jejich chování. Žák přirozeně učitele neposlouchá a vzdělávací proces se tedy hroutí. Ve své praxi používá barevná schémata („máme vizuální rozvrh, což jsou barevné kartičky umístěné na tabuli, kde jsou po sobě vypsané aktivity, které budeme dělat. Věci se tu berou od podlahy, dbá se o to, aby se zafixovaly, protože pokud bude vše jasné na začátku, bude méně problémů později.“). Tyto barevné kartičky, podle Bobka fixují aktivitu a chování dětí, protože „pokud bude vše jasné na začátku, bude méně problémů později“. Tato nesvoboda má podle Bobka pozitivní konečné důsledky chování. „Čeští učitelé by taky museli udělat krok zpátky a zdržet se pomlouvání nebo ponižování dětí, jakéhokoli posměchu, byť není myšlen zle.“

Dle mého názoru bychom se měli pohybovat někde uprostřed. Pokud v hodinách nebude dostatečný/přiměřený řád výuka se transformuje do pejorativně psáno ‚krocení divoké zvěře‘ — neboli učitel bude místo výuky řešit školní kázeň a chování. Na druhou stranu opačný extrém může být také škodlivý. Žáci se ocitnou pod tlakem, ve frustraci a stresu z přísného a zlého učitele. Frustrovaní a stresování žáci naopak nebudou přijímat nové znalosti, pokud myšlenkově budou jinde.

Role učitele

Bobek vnímá roli učitele jako klíčovou. Učitel je dle jeho názoru instruktorem a motivátorem. Ve výuce upouští od skupinových prací a argumentuje její nepřehledností a domněnkou, že nerozvíjí žáky. Učitel dle Bobka „opravdu učí, ukazuje postupy, nečeká, až si na to děti přijdou samy“. Metodu označuje termíny „direct instruction“ nebo „explicit teaching“, což bychom mohli volně přeložit jako „přímá výuka“, příp. „explicitní učení“. Na tento názor přímo reaguje Robert Čapek (Líný učitel): „Je hezké, že Pavel Bobek po několika týdenním kurzu zná „současnou kognitivní vědu“. Ale myslím, že je naprosto zřejmé, že tohle je od něho další opravdová oslovina. Je to úplně stejné, jako když autoři směšného testu klimatu třídy podle barev odkazovali na „nepálské mistry““. Čapek klade důraz na nevhodnou autoritu; naráží na nedůvěryhodnou Bobka.

Dle mého názoru jsou skupinové práce vhodné, jsou-li učitelem správně moderované a naplánované. Příkladný model skupinové práce jsem mohl vidět začátkem ledna v 5.ročníku na FZŠ Táborská v rámci vlastivědy. Žáci probírali Podnebná pásma a byly paní učitelkou rozděleny do 4 skupiny, kdy každá skupina pracovala na jednom podnebném pásmu a cílem bylo ostatním spolužákům pásma představit. Bylo zjevné, že jsou žáci zvyklí na práci ve skupinách. Žáci si téměř okamžitě mezi sebou zadání spravedlivě rozdělili. Paní učitelka pak mezi žáky procházela a dohlížela na jejich práci. Na konci hodiny si žáci téma představili a cíl byl tedy zcela splněn. Nevidím tedy žádný racionální důvod od skupinové výuky upouštět.

Konstruktivistické pojetí výuky

Podle Pavla Bobka není nutné učit děti názorností. Žák je aktivním subjektem poznání, nikoliv pasivním příjemcem. Některé věci je nutné si podle Bobka zafixovat mechanicky. Podle Roberta Čapka popírá Bobek individuální přístup k žákům a třeba i základní Komenského principy. Naopak podle Čapka je žák Bobka pasivním příjemcem, přestože to Bobek odmítá.

Hodnocení

O hodnocení se nemluví před třídou. Průběžná reflexe se získává palci nahoru/dolů. Žáci se rozřadí do tří skupin podle toho, jestli dosahují dané normy, jsou nad ní nebo pod ní. K tomu se Čapek nevyjadřuje.

Dle mého názor by rozhodně mělo být sumativní hodnocení individuální. Jedná se o osobní údaj, který nemá pro ostatní žáky žádnou vypovídající hodnotu. V případě školního neúspěchu (ať už je způsobem čímkoliv) se žák dostává do diskomfortní zóny, kterou v tu dobu nemůže nijak ovlivnit. Mnozí učitelé bohužel využívají této situace jako „motivaci“, nicméně se jedná o typický příklad pravého opaku – demotivace. Učitel tím žáka zahání do kouta, z něhož nemá žádný možný únik. To může být příčinou žákovské frustrace a stresu. Zde nacházím významné pozitivum školních informačních systémů. Pokud učitel odmítá sumativní hodnocení řešit individuálně (proč by to dělal?), může aspoň odkázat na tyto místa.

Podle Pavla Bobka je svoboda skvělá. Zároveň tvrdí svoboda ve škole nezaručí svobodu v dospělosti. Čapek poukazuje na vztah mezi svobodou a myšlením: „Svobodu žákům zajistí svobodné myšlení. To je úkol učitele – podpořit nezávislé, kritické, svobodné myšlení.“. Dle mého názoru je důležité hlavní školní klima. Je-li školní klima pozitivní, žáci se nebojí být aktivní a diskutovat. Svoboda je pro školní klima klíčová a oba extrémy škodí myšlení, a tedy vzdělávání žáků.

Literatura a použité zdroje

[1] – POLANSKÁ, Jitka. Pavel Bobek: „Školy se tu vracejí k frontální výuce, ale děti nejsou pasivní. Výsledky mají skvělé, říká český učitel žijící v Londýně“. 2021. [cit. 2022-1-15]. Dostupný z WWW: [https://eduzin.cz/wp/2021/02/10/skoly-se-tu-vraceji-k-frontalni-vyuce-ale-deti-nejsou-pasivni-vysledky-maji-skvele-rika-cesky-ucitel-zijici-v-londyne/].[2] – ČAPEK, Robert. Pavel Bobek a jeho frontální omyly. 2021. [cit. 2022-1-15]. Dostupný z WWW: [https://robertcapek.cz/pavel-bobek-a-jeho-frontalni-omyly/].