Pro práci s interaktivní tabulí je potřeba se nejprve nadchnout. Pokud už na škole nějaká tabule je, běžte se rozhodně podívat na nějakého šikovného kolegu či kolegyni. Nechte si povyprávět, jaké zkušenosti s tabulí už mají. Jak často ji používají. Pokud Vás informace, které uslyšíte, nadchnou, zkuste si promyslet, pro jakou aktivitu byste ji použil/a Vy a požádejte toho šikovného kolegu, zda by ji s Vámi nepřipravil. Pokud je to správný nadšenec, určitě Vás neodmítne.
Zkuste hodinu s dětmi. Před prvním použitím si běžte vše vyzkoušet a o přestávce před hodinou ještě jednou prověřte, že vše funguje, jak má. Vím, že teď to vypadá, že je před Vámi moře práce, ale je dobré eliminovat všechna rizika, která by Vás mohla potkat. Protože výsledkem celého snažení by měla být nadšená očička dětí. Tato slova píšu, přestože sama učím matematiku na druhém stupni a vím, jak je velmi těžké nadšení vykouzlit.
A pak je potřeba udělat dvě věci současně. Pokusit se získat tabuli do své třídy, abyste ji měli k dispozici kdykoli si vzpomenete a nemuseli absolvovat anabázi s výměnou učebny. Absolvovat školení, které je vedené nadšeným lektorem, kde můžete načerpat mnoho nápadů a najít odpovědi na otázky, které vás napadnou.
U nás na škole se velmi osvědčil model, kdy jedna kolegyně učila druhou. Většinou se našly dvě kamarádky, které spolu odpoledne procvičovaly a tvořily nějakou hodinu. Postupem času se podařilo to, že většina vyučujících si velmi prohloubila své ICT dovednosti. V letošním roce také poprvé učíme informatiku ve 4. třídě. Po dlouhém zvažování jsme se rozhodli, že ji budou učit paní učitelky třídní. Myslím, že jak pro děti, tak pro paní učitelky je to velmi dobrá volba. Paní učitelky tak naprosto přirozeně prohlubují své dovednosti tím, že je předávají dětem a protože všechny mají ve své třídě interaktivní tabuli, vytvářejí samy děti krátké prezentace pro jiné předměty.
Pak už je jen potřeba najít správnou míru, jak často a jak dlouho techniku v hodině používat. To vše, samozřejmě, závisí na učiteli. Několik poznámek jsem o tom napsala ve svém blogu „Interaktivní tabule ano či ne?“ Moje více jak 4letá zkušenost v hodinách matematiky na druhém stupni je taková, že ji používám každou hodinu celých 45 minut. Ale třeba jen jedno nebo dvě cvičení (někdy více, někdy méně) jsou interaktivní. Zbytek hodiny ji používáme jako klasickou tabuli s výhodou toho, že mám vlastně neomezený prostor pro psaní, mohu mít k dispozici výsledky cvičení, na konci hodiny nemusím tabuli mazat a navíc si práci mohu kdykoli uložit. Pokud je potřeba, mohu poslat práci z hodiny nemocnému dítěti. Přiznám se však, že této možnosti moc nevyužívám. Myslím, že by si děti měly poznámky obstarat samy od svých spolužáků.
Jako velmi důležitou věc vidím workshopy, které jsou organizovány na různých školách a při různých akcích. I po mnoha letech s interaktivní tabulí chodím na tato setkání velmi ráda, protože mě vždy překvapí nějaký jednoduchý nápad, kterým lze zase osvěžit průběh hodiny. Je-li ve škole více tabulí nebo alespoň více vyučujících, kteří s tabulí pracují, je dobré pořádat vlastní výměny nápadů v rámci vlastní školy nebo v rámci sousedních škol. S tím souvisí i to, že v ideálním případě se na škole vytvoří skupinky vyučujících, které si vyměňují své nápady.
Na závěr ta asi úplně nejdůležitější myšlenka: Práce s interaktivní tabulí vás musí bavit. Jinak nemá smysl.
