Co umíme nebo neumíme v 5-ti letech

V březnu Honzík oslavil páté narozeniny. V této souvislosti píši svůj blogový příspěvek o tom, co už umí, co ještě ne a jaké pomůcky používáme. Na můj blog totiž reagovalo několik maminek, kterým mé zkušenosti pomohly.  Měly také prosbu, abych podrobněji rozebrala, co vše s Honzíkem společně děláme.

Informace, zkušenosti, podrobnosti a časové propojení naší práce jsem připravila do několika blogových příspěvků a dnes je první „ublognutí“. Téma: sluchové vnímání.

na kole 052010Na trénink sluchového vnímání používáme čtyři vzájemně propojené a dobře kombinovatelné cvičení.

a)      Sluchové kostky – originál jsme nahradili pomůckou domácí výroby (nápad naší paní asistentky ze školky).  Žluté obaly od kindervajíček jsme naplnili po dvojicích různým materiálem. Po zatřepání se zvuk vždy dvojice shoduje a tím vajíčka suplují sluchové kostky. Honzík podle zvuku hledá mezi ostatními právě ty stejné. Jako náplň nám slouží sůl, cukr, mouka, čočka, kuličky, rolničky nebo také nic. Tento úkol je pro Honzíka již jednoduchý a má ho velmi rád, protože téměř nechybuje.

b)      Hudební nástroje – rozlišujeme dvojím způsobem. První je počítačový program Brepta, na kterém jsou nejen hudební nástroje, ale i zvuky zvířat nebo nářadí. Druhým způsobem jsou skutečné dětské hudební nástroje a jejich fotografické zobrazení. Honzík má při hře k dispozici kartu, na které jsou fotografie. Když se otočí, zahraji vždy na hudební nástroj a on ukáže na kartě, jaký to byl. Krásně se mu to daří, a proto je tato činnost u něho velmi oblíbená.

c)       Třetí sluchové rozlišování je vázáno již na konkrétní slova. Opět uvádím program Brepta, je to opravdu skvělá pomůcka a my ji aktivně využíváme. Dále máme vytvořeno několik prezentací v powerpointu, kde zazní nahrávka a Honzík podle toho co slyšel, vybírá ze souboru obrázků. V současnosti výtečně zvládne zapamatovat si ucelenou řadu šesti slov.  Odkazuji na jeden z materiálů, který jsem zde na webu publikovala jako DUM. Podstatná jména Honzíkovi nečiní problém, má bohatou pasivní slovní zásobu. Problém nastává u sloves, která se mu pletou. Reaguje nebo spíše se soustředí na podstatné jméno. Jeden z příkladů: Honzík dostane instrukci “oblékni si kalhoty“– zkontroluje, zda má oblečené nějaké kalhoty, pokud ano, tak je sundá, pokud ne, vyhledá kalhoty a oblékne si je. Sloveso svlékni nebo oblékni se skoro vypouští. Pokud instrukci doplním znakem, tak nechybuje.  Samozřejmě ne všechna slovesa mu dělají problém. K tréninku rozlišování slov ve větě využíváme materiály od Karly Svobodové – Jazyk a řeč 1.

d)      Posledním cvičením je rytmus. Intenzivně jej cvičíme, ale úspěch zatím nepřichází. Neházíme však „flintu“ do žita. Je to velký boj a pro Honzíka velmi obtížný a tím i neoblíbený úkol. Pokud se soustředí nebo pokud chce (což je totéž), zvládne rozlišit jedno bouchnutí do bubínku od dvou. Více bouchnutí prostě zatím nerozliší. V podstatě se o rytmu jako takovém hovořit ještě nedá, ale cvičíme a cvičíme. Další pomůckou k tomuto cvičení používáme „ťapičky“. Na semináři o vývojové dysfázii nám je ukazovala Mgr. Lucie Laudová.  Já je okamžitě zařadila do našich cvičení. Jsou to v podstatě zalisované otisky nohou, které umístíme do řady na koberec.  Honzík na ně podle rytmu šlape.  Jejich využití je různorodější. Použití na tréninku slabik ve slově. Při jednoslabičném slově dítě postoupí jen o jednu ťapku, při dvojslabičném o dvě atd.  Poslední pomůcku využívá Honzík na logopedii, na kterou každý týden dochází. Je to rezonanční deska, na které sedí a v podstatě celým tělem vnímá rytmus, který buď on sám, nebo jeho milovaná logopedka pomocí desky vytváří. My, pro tento účel, využíváme gymnastický míč, na kterém se houpeme do rytmu slov.

Tak to je naše sluchové vnímání.

Pokud by čtenář mého příspěvku měl další nápad, budu moc ráda, pokud mi do komentářů napíše. Jak se říká: „Každá inspirace dobrá!“ 🙂