Existence jevu zvaného „nezaměstnatelnost šedesátiletých“ pro mne není novinkou. Ač dosud nepostihla mne osobně, vnímal jsem ji jako nepochybnou hrozbu a přizpůsoboval jsem jí moje chování. Existence jevu zvaného „nezaměstnatelnost padesátiletých“ pro mne jistou novinkou a mírným překvapením byla, ale nebyl to zas takový šok. Předpokládám, že jde o jev do jisté míry analogický, s velmi podobnými příčinami.
Šokem pro mne bylo, když jeden z komentátorů na Eduinu použil onu „nezaměstnatelnost padesátiletých“ jako důkaz nedostatečné kvalifikace oněch N-desátiletých!
Nedostatečné kvalifikace?!
V okruhu mých známých, v naprosté většině právě N-desátníků, jsme tento jev probírali nespočetněkrát, a nedostatečná kvalifikace jako příčina nás nikdy nenapadla!
Počkejte – zavzpomínám a přepočtu to … ne, opravdu nikdy!
Nejčastěji jsme za příčinu tohoto – pro nás podivného – jevu považovali všeobecný obrat společenských poměrů do nesmyslna a nepochopitelna. Tak nějak nám to pasovalo ke společnosti, která se – aniž by se ptala občanů – rozhodla chránit zloděje před okradenými, chránit násilníky před zbitými, preferovat zadlužení před spořením, preferovat parazitování před prací, svobodou podnikání maskovat okrádání seniorů a „sociálními“ dávkami financovat blahobyt provozovatelů heren, lichvářů a majitelů okolí obtěžujících „ubytoven“.“
Na silném druhém místě se umístila – námi odhadovaná – obava potenciálního nadřízeného – zpravidla ambiciózního mladého nedouka s diplomem z „prestižní“ zahraniční školy – o svoje vlastní šéfovské postavení, které by příchod vzdělaného, zkušeného a pracovitého odborníka s dokonalou orientací v oboru zajisté mohl ohrozit. Dokonce i tehdy, když N-desátiletý uchazeč o zaměstnání potenciálního šéfa ujistí, že nemá šéfovské ambice.
Z mého pohledu tedy „nezaměstnatelnost N-desátiletých“ rozhodně není následkem nízké kvalifikace oněch N-desátníků, a pokud už nějak s jich kvalifikací souvisí, tedy obráceně – nesnází je jejich vysoká kvalifikace.
Je-li tomu tak, je to také dobrou vizitkou školství, které oněm N-desátníkům jejich kvalifikaci poskytlo (nebo je postrčilo správným směrem), a je to důvodem, proč ve mně dnešní křečovité pokusy o „reformy“ školství (fakticky ale hlavně nadějné pokusy o likvidaci dosud fungujících prvků školství) vyvolávají leda hořký úsměv.
Jan Maršák
26.8.2016 at 12.43Kdo nebo co je ona Vámi zmiňovaná tajemná společnost, \“která se-aniž by se ptala občanů- rozhodla…..\“?
E Kocourek • Post Author •
26.8.2016 at 14.08Výraz \“společnost\“ zde (zkratkovitě) označuje současnou českou společnost, tedy přibližně 10 miliónů obyvatel Čech, Moravy a části Slezska hovořících českým jazykem. Ve valné většině případů tuto současnou českou společnost reprezentuje stát zvaný Česká republika, a jsou to instituce této České republiky, které přijímají ta či ona rozhodnutí.
Některé definice vymezují společnost jako \“skupinu jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a která může mít i svou vlastní kulturu a instituce\“. Avšak s těmi společnými zájmy může být potíž, neboť někteří lidé – z nejrůznějších důvodů – společné zájmy pouze předstírají. Nápadné je to zejména u politiků, a lze to pozorovat i u webových komentátorů.