Byl jsem upozorněn na snahu pana Sotoláře (a jeho spolupracovníků) mobilizovat učitele prostřednictvím jimi vytvářeného Učitelského profesního sdružení.
Sdílím jejich radikálně odmítavý názor na kariérní řád. Chválím a obdivuji každého, kdo je v dnešní pohnuté době ochoten vyvíjet smysluplnou aktivitu.
Ale obávám se, že záměr vynutit založení jakési Rady a vnutit se do ní, podaří-li se sdruženým profesionálům jej uskutečnit, snad bude mít jakýsi krátkodobý pozitivní účinek, ale z dlouhodobého hlediska bude škodlivý, neboť poslouží hlavně legitimizaci dalšího a dalšího zasahování státu a Ministerstva do úplně všeho.
I kdyby sdružení profesionálové dokázali zabránit realizaci těch nejhorších ministerských nápadů (jako je Kariérní řád), jejich spoluúčast „posvětí“ realizaci všech těch ostatních šíleností (kterých bude přibývat exponenciálním tempem).
Domnívám se, že státní a ministerské zasahování do školství, i kdyby bylo úplně „zlaté“, prodiskutované a schválené všemi možnými Radami, pořád bude principiálně špatné, protože pořád to bude státní a ministerské zasahování.
Stát nemá co zasahovat do školství. Školství je záležitost soukromá a obecní. Ani politici a ministři nejsou tak … dejme tomu slepí, aby nechápali, že jimi zneužívaná záminka pro centralizaci školství, totiž aby školství bylo všude stejné, je pouhá záminka. I kdyby se ministeriálové rozkrájeli a kdyby zákonodárci udržovali svoje zákonodárné smrště 365 dní v roce a chrlili zákony ještě nesmyslnější a gumovější, školství stejně všude stejné nikdy nebude (kromě triviální alternativy, že bude všude stejně zlikvidované).
Bylo by neupřímné přát sdruženým profesionálům úspěch. Ale každopádně jim přeji potěšení z jejich činnosti.
Jana Karvaiová
18.9.2015 at 12.03Promiňte, máte tedy pocit, že je lepší sedět doma v obýváku nebo ve sborovně, nadávat,ale nic nedělat, protože to je státní zasahování? Jde totiž o neformální sdružení, které je založeno na iniciativě (soukromé – dané časem, prací, námahou, nervy…) těch jedtnotlivých zúčastněných ve družení. Oni právě nechtějí být těmi „ovčany“. Nemohou mít své podněty, návrhy či připomínky? Z jaké pozice si to představujete – tedy jako ze soukromo obecní.?
E Kocourek • Post Author •
18.9.2015 at 21.16Vážená paní magistro, představme si hypotetickou situaci, že po vynaložení značného úsilí, vámi zmiňované soukromé iniciativy, osobního času, práce, námahy a nervů členů sdružení se splní váš cíl, vznikne Rada a někdo z vás v té Radě zasedne. Ministři školství se budou střídat jako obvykle, a jeden každý nový ministr se bude cítit povolán vylepšit české školství k obrazu svému. Stovky návrhů, koncepcí a plánů, od katastrofických po pouze pitomé. Co udělají sdružení profesní učitelé v Radě? Předpokládám, že právo veta mít nebudou. Odmítnou šmahem vše špatné, a risknou , že \“zlepšovatelský\“ parní válec pojede dál bez ohledu na ně? Nebo odmítnou jen ty nejkatastrofičtější záměry, a pokusí se odmítnutí jedněch vyhandlovat za souhlas s ostatními?
Své podněty, návrhy či připomínky mohou mít sdružení profesní učitelé, stejně jako je může mít kdokoli jiný. Domníváte se, že MŠMT je ochotno zohlednit jakékoli podněty zvenčí? Pokud ano, domníváte se, že bude více nakloněno naslouchat připomínkám sdružených profesionálů nežli kohokoli jiného? Nebo očekáváte, že členové Rady budou mít formální právo blokovat činnost MŠMT?
Záměr nebýt ovčany je vynikající, záslužný, hodný obdivu a podpory. Proč jen mi připadá, že vaše profesní sdružení se chystá vbourat do ovčína?
Ve filmu \“Drsná Oklahoma\“ (Oklahoma crude) je tulák Mase tázán, proč se chystá angažovat v podniku s velkou pravděpodobností odsouzeném k nezdaru, kde mu navíc půjde o život. \“Odhaduji, že nejdřív musí být hůř, a teprve potom se to zlepší\“, odpovídá. A já odhaduji, že v současné politické situaci neexistuje důvod, proč by politici ve svém rozhodování měli brát ohled na nepolitiky, a neexistuje postup, jak je k tomu přimět.
Zdeněk Sotolář
19.9.2015 at 18.03Pane kolego,
dovolil bych si Vám i případným čtenářům citovat z otevřeného dopisu ministryni školství tu část, ve kterém se mluví o Radě:
Žádáme vznik Národní rady pro vzdělávání (její neexistencí je dlouhá léta závažně porušován Školský zákon). Jsme přesvědčeni, že právě Národní rada pro vzdělávání může udržovat kontinuitu vzdělávací politiky a současně může bránit nekoncepčním změnám i tlaku aktivistických a lobbistických skupin. Žádáme, aby v Národní radě pro vzdělávání byli zastoupeni také skuteční učitelé z praxe. Považujeme učící učitele za odborníky ve své profesi. Zástupci učitelů musí být vybráni transparentním způsobem a návrhy musí být předem předloženy široké učitelské veřejnosti. Očekáváme výběr čitelných osobností s jasným programem, osobností, které budou prosazovat kvalitní vzdělávání a také hájit zájmy učitelské profese.
Jasně píšeme, že zástupci učitelů musí být vybráni transparentním způsobem. Jde nám především o to, aby také obyčejní učitelé mohli mít zástupce v Radě a aby se k tomuto zástupci mohli předem vyjádřit. Mrzí mě, že to lze chápat jako naši snahu se někam \“vnutit\“.
Vaše obavy, že se účastí na debatách o problémech školství „ušpiníme“, mám vlastně také. Proto jsem ministerské pracovní skupině ke kariérnímu řádu jasně napsal, že nám nejde o nějaké kosmetické úpravy předložené verze. A tím také další spolupráce ustala.
Jsme však realisté: s výkřiky, že stát nemá zasahovat do školství, se nikam nedostaneme. A zjevně nestačí ani diskusní fóra jako je zde, na České škole nebo na EDUinu. Ministerstvo musí vědět, že se v ovčíně něco děje, že učitelé chtějí svůj hlas a svoje sebevědomí.
E Kocourek • Post Author •
19.9.2015 at 19.01Vážený pane magistře!
Formulace o „vnucení se“ nebyla z mé strany míněna nikterak ve zlém, a naopak jsem přesvědčen, že ze strany státních orgánů je vaše snaha nazírána přesně takto.
Rozhodně se neušpiníte účastí na debatách. Ale můžete se „ušpinit“ – a zde záleží na vaší strategii – účastí v jakémkoli státním orgánu se sebemenší pravomocí nad školstvím.
Jste realisté – to je vaše strategie. S výkřiky, že stát nemá zasahovat do školství, se nikam nedostanete, jistěže. Jinými slovy, jste odhodláni Ministerstvu ustupovat (třeba jen maličko), ať už bude páchat cokoli. Uvidíme, kam se dostanete s vaší strategií vy.
(Já bych vám přál co nejvíc a co největších úspěchů, ale snad oba vidíme, že stát nemíní od svého zkázonosného „vylepšování“ ustoupit ani o milimetr. Jak sám píšete: „A tím také další spolupráce ustala.“)
Nejsem realista a s tím, že s výkřiky, že stát nemá zasahovat do školství, se nikam nedostaneme, jsem smířen. Jsem-li něco, tedy nejspíš anarchista, a na váš požadavek transparentního způsobu výběru zástupců učitelů nahlížím se shovívavým úsměvem, skrze anarchistický výrok „Kdyby volby mohly cokoli změnit, už by je dávno zakázali“.
Jana Karvaiová
23.9.2015 at 7.08Je hezké a asi i velmi alibistické být anarchistou. Tak se ,prosím, anarchisticky neušpiňte. Když se vám daří žít s pocitem, že nemá smysl nic dělat, žijte si tak dál . Je to váš problém. Pak ale nenapadajte za aktivitu jiné. Jsou prostě lidi, kterým vadí nicnedělat a hrát si na bohorovné anarchisty s velkým nadhledem. Stát sice není ideální útvar, ale z historického hlediska zatím ten nejlepší a nejosvědčenější. Žít v idealistických představách vždy vedlo až k fanatismu.ˇZkuste být realista.
E Kocourek • Post Author •
23.9.2015 at 16.04Nenapadejte za aktivitu jiné? Na portálu rvp.cz nesmím nikoho napadat za cokoli. Za aktivitu, za pasivitu, dokonce ani za pošetilost. Taková jsou zdejší pravidla, a já se jim podřizuji.
Pokud se vašemu Sdružení mírných ústupků v mezích zákona snažím vysvětlit, že vaše realistická aktivita povede v dlouhodobém horizontu k pravému opaku toho, co odhaduji jako vaše záměry (nesmyslné státní zasahování do školství bude posíleno, vámi), neberte to, prosím, jako napadání.
\“Stát sice není ideální útvar, ale z historického hlediska zatím ten nejlepší a nejosvědčenější.\“ – Tohle je od mojí odbornosti hodně vzdálené, ale IMO jste to zevšeobecnění přepálila. Vy opravdu nerozlišujete mezi různými státy? Je pro vás z historického hlediska ten nejlepší a nejosvědčenější stařičké c. a k. mocnářství Franze Josefa? Nebo Heydrichův protektorát Boehmen und Maehren? Což takhle Štrougalův a Husákův stát reálně socialistický? Nebo jste příznivcem Junckerova a Schulzova EUropského rádoby-státu bez hranic? V českých dějinách se naštěstí tu a tam vyskytly osobnosti – ministr Rašín, generál Gajda, tři králové Balabán, Mašín a Morávek, rotmistři Gabčík a Kubiš (za všechny ostatní) – které pečlivě rozlišovaly různé typy států, a také zvažovaly, za který stát a proti kterému státu budou bojovat.
Realistou ve vašem pojetí být nemíním.
Jana Karvaiová
23.9.2015 at 17.39Bez komentáře- neboli Howgh, domluvila jsem.