Komentář ke knize Mám Dyslexii od praktikujícího Vizualisty – Vizuálně i teatrálně, ale hlavně hravě !

Komentář ke knize Mám Dyslexii od praktikujícího Vizualisty

Malý komentář k zajímavé kníže Mám Dyslexii (Portál 2013) od 25let praktikujícího DYS Vizualisty:

Mám Dyslexii:

Co se týče vizualizace, je to jedna z možností, jak může člověk s dyslexií kompenzovat své obtíže.

Komentář:

Takhle bych to na základě svých zkušeností DYSlektika z pohledu cílů dlouhodobého celoživotního rozvoje DYS člověka rozhodně neformuloval.

Takový pohled mi moc připomíná spíše ten úzký funkcionalistky pohled na vizualizaci jako je současně vnímán třeba podpůrný prostředek pro Autisty Visual Support ala jejich algoritmické pracovní postupy.

Řekl bych spíše, že Vizualizace jako určitá forma zpracovaní i zobrazení informací a nakonec určitý druh komunikace je mnohým DYS lidem blízká či dokonce některými jedinci více preferovaná – vyrovnává jim komunikační úrovně (ve výsledku je jedno zda je v tom 50% daru či nadaní a 50% současného DYS kompenzačního vizuálního drilu), většina z nich využívá ale Vizualizaci proaktivně velmi omezeně = mnohdy i proto, ye se tomu nemají kde více naučit a kde tuto dovednost ve společenství svých více rozvíjet.

Můžeme se na naučení se přirozeně a efektivně komunikovat Vizuálně dívat i jako na naučení se dalšího jazyka, je to vskutku zábavné, dobrodružné, celoživotní a náročné studium.

Mohly by naše děti mít možnost učit se Vizualizaci jako vitální alternativě (prvnímu či druhému) povinnému cizímu jazyku rozšiřujíc své vizuální dovednosti systematicky pěstované už od jejich útlého předškolního věku?

I to by mněl být jeden z dlouhodobych cílů připravované Vizuální laboratoře Visualllab

Z pohledu DYSlektika sním o takovéto celosvětové výzkumné studii:

– Jak se Dyslektici dokáží přirozeně efektivněji učit v páru s ne DYS a jak ty páry v reálu vznikají?
– Jaké mechanizmy ke z efektivění učení v těchto párech Dyslektici intuitivně používají?
– Jsou tyto vztahy většinou skutečně rovnoprávné t.j. obohacující obě strany?

Ve knížce Dar Dyslexie je příklad středoškolského studenta, který se učil na střední dohromady s kamarádem, který hodně četl. Pak šli každý na jinou VS, takže Dyslektik toho kamaráda po svém boku na VS neměl a nastaly mu v oblastu učení velké problémy.

Napadlo někoho, ze třeba i ten druhý student pociťoval osamocen na jeho VS, že mu ty diskuze ze střední s DYS kamarádem schází ? Třeba ta vlastnost jeho DYS kamaráda seskupit i propojit velké množství znalostí jako by byli zavěšeny na propojených šňůrkách a obratně s tímto modelem v rámci jejich diskuze manipulovat?

I já jsem na střední dosti často probíral učivo se dvěma kamarádka, jeden byl grafik a druhy spíše více na matiku.

Když se na to dnes divám zpětné, jsem bytostně přesvědčen = dalo mi to pro mé budoucí pracovní zařazení víc komunikačních a sociálních zkušenosti než pozdější mnoholeté studium VS a MBA.

Na vysoké jsem vysvětloval slečnám zapisovačkám přednášek, co si vlastně zapsali a jak to mají použít ve cvičeních. Kreslil jsem si ty přednášky v hlavě, protože sám nemám výrazně grafické nadaní – jsem i DYSgrafik = strašně škrábu.

Dnes jsem v práci například znám tím, ze umím rychle generovat různé alternativní scénáře, dokonce za mnou chodí i kolegové z jiných otdělení a popisují my své situace, aby si za chvilku odnesly své alternativní scénáře.

Výsledky takové studie můžou být zajímavé jak z pohledu principu integrované školy, podpory DYS na SS a VS, tak ale i s pohledu pozdějšího zaměstnání DYS lidi.

Mám Dyslexii:

Mezi americkými milionáři je 40 % dyslektiků, což bohatě převyšuje výskyt dyslexie v populaci.

Komnetář:

Zajímavé, je někde studie kolik z nich je úspěšných individualistů a kolik je ve skutečnosti úspěšná tlupa typu dvouhlavý či tříhlavý drak založený na vzájemném doplňovaní dvou (tří) silných osobností z niž jedna je DYS?