Malý komentář k zajímavé kníže Mám Dyslexii (Portál 2013) od 25let praktikujícího DYS Vizualisty:
Mám Dyslexii:
„Co se týče vizualizace, je to jedna z možností, jak může člověk s dyslexií kompenzovat své obtíže.“
Komentář:
Takhle bych to na základě svých zkušeností DYSlektika z pohledu cílů dlouhodobého celoživotního rozvoje DYS člověka rozhodně neformuloval.
Takový pohled mi moc připomíná spíše ten úzký funkcionalistky pohled na vizualizaci jako je současně vnímán třeba podpůrný prostředek pro Autisty Visual Support ala jejich algoritmické pracovní postupy.
Řekl bych spíše, že Vizualizace jako určitá forma zpracovaní i zobrazení informací a nakonec určitý druh komunikace je mnohým DYS lidem blízká či dokonce některými jedinci více preferovaná – vyrovnává jim komunikační úrovně (ve výsledku je jedno zda je v tom 50% daru či nadaní a 50% současného DYS kompenzačního vizuálního drilu), většina z nich využívá ale Vizualizaci proaktivně velmi omezeně = mnohdy i proto, ye se tomu nemají kde více naučit a kde tuto dovednost ve společenství svých více rozvíjet.
Můžeme se na naučení se přirozeně a efektivně komunikovat Vizuálně dívat i jako na naučení se dalšího jazyka, je to vskutku zábavné, dobrodružné, celoživotní a náročné studium.
Mohly by naše děti mít možnost učit se Vizualizaci jako vitální alternativě (prvnímu či druhému) povinnému cizímu jazyku rozšiřujíc své vizuální dovednosti systematicky pěstované už od jejich útlého předškolního věku?
I to by mněl být jeden z dlouhodobych cílů připravované Vizuální laboratoře Visualllab
Z pohledu DYSlektika sním o takovéto celosvětové výzkumné studii:
– Jak se Dyslektici dokáží přirozeně efektivněji učit v páru s ne DYS a jak ty páry v reálu vznikají?
– Jaké mechanizmy ke z efektivění učení v těchto párech Dyslektici intuitivně používají?
– Jsou tyto vztahy většinou skutečně rovnoprávné t.j. obohacující obě strany?
Ve knížce Dar Dyslexie je příklad středoškolského studenta, který se učil na střední dohromady s kamarádem, který hodně četl. Pak šli každý na jinou VS, takže Dyslektik toho kamaráda po svém boku na VS neměl a nastaly mu v oblastu učení velké problémy.
Napadlo někoho, ze třeba i ten druhý student pociťoval osamocen na jeho VS, že mu ty diskuze ze střední s DYS kamarádem schází ? Třeba ta vlastnost jeho DYS kamaráda seskupit i propojit velké množství znalostí jako by byli zavěšeny na propojených šňůrkách a obratně s tímto modelem v rámci jejich diskuze manipulovat?
I já jsem na střední dosti často probíral učivo se dvěma kamarádka, jeden byl grafik a druhy spíše více na matiku.
Když se na to dnes divám zpětné, jsem bytostně přesvědčen = dalo mi to pro mé budoucí pracovní zařazení víc komunikačních a sociálních zkušenosti než pozdější mnoholeté studium VS a MBA.
Na vysoké jsem vysvětloval slečnám zapisovačkám přednášek, co si vlastně zapsali a jak to mají použít ve cvičeních. Kreslil jsem si ty přednášky v hlavě, protože sám nemám výrazně grafické nadaní – jsem i DYSgrafik = strašně škrábu.
Dnes jsem v práci například znám tím, ze umím rychle generovat různé alternativní scénáře, dokonce za mnou chodí i kolegové z jiných otdělení a popisují my své situace, aby si za chvilku odnesly své alternativní scénáře.
Výsledky takové studie můžou být zajímavé jak z pohledu principu integrované školy, podpory DYS na SS a VS, tak ale i s pohledu pozdějšího zaměstnání DYS lidi.
Mám Dyslexii:
„Mezi americkými milionáři je 40 % dyslektiků, což bohatě převyšuje výskyt dyslexie v populaci.“
Komnetář:
Zajímavé, je někde studie kolik z nich je úspěšných individualistů a kolik je ve skutečnosti úspěšná tlupa typu dvouhlavý či tříhlavý drak založený na vzájemném doplňovaní dvou (tří) silných osobností z niž jedna je DYS?
Alžběta Peutelschmiedová
9.8.2013 at 15.45Při vší úctě- pochopila jsem to správně? Autor je diagnostikovaný dyslektik a dysgrafik (= “ strašně škrábe“?). Ale co s jednou z několika možných citací: „…..dokonce za mnou chodí i kolegové z jiných otdělení a popisují my své situace, aby si za chvilku odnesly své alternativní scénáře“? Projev dysortografie, nebo něčeho jiného?
Dotaz na zjištěný numerický rozdíl mezi autorovým čtenářským kvocientem a IQ( běžné diagnostické kriterium) by byl asi příliš osobní.
Ing. Rudolf Kutina, MBA • Post Author •
9.8.2013 at 19.12Nebyl, (tedy dnes jiz ne), bude to zde:
http://visualllab.net/zapisky-dyslektika
Ano mam i DYSortografii 🙂
Mohl bych byt clenem MENSI a s rychlosti cetni jsem problem nikdy nemnel, ale naucil jsme se cist sam po celych slovech a zpocaku jsem mnel potize s presnoti cteneho hlavne nahlas. Dnes zvladnu i prednes textu co jsem nidky necetl pokud tam neni moc neznamych slov. I s tim si ale umi poradit, kdyz otáčím stránku nadechnu se a prejedu ji cekou ocima hledajich neznama slova, navic umim cist co je na jednom miste a skenovat text dopredu – je to ale moc narocne na soustredeni.
Jsem typicky priklad stealth dyslexie s dobre vyvynutejma kompenzacnima technikama, byl jsem diagnostikovan az ve nacti letech, kdy jsem ve skole nezvladal celkove opakovani na zkousky.
Možná přímý vztah mezi tím v čem jsou DYS lide dobrí a v čem mají problémy není, vdyť tyto pozitivní dovednosti maji treba i levaci a tak?
The Dyslexic Advantage: Unlocking the Hidden Potential of the Dyslexic Brain
Alžběta Peutelschmiedová
10.8.2013 at 18.39Odporujete si. Dysortografik s dobře vyvinutými kompenzačními technikami je právě díky jim schopen přinejmenším průměrného písemného projevu podle kodifikovaných norem. K čemu by ty techniky jinak byly?
Nakonec jen řečnická otázka: Proč to všechno?
Ing. Rudolf Kutina, MBA • Post Author •
11.8.2013 at 9.02Protože, pravě aktivní vizuální techniky vyuzite k reseni mych problemu se psanim i čtením mi umožnují využít těchto zkušeností nejen ve kompenzaci dalších věcí jako je třeba orientace podle navodu nebo mapy, ale hlavě si třeba najít zaměstnání, kde můžu práve diky aktivním vizuálním tecnikám vynikat nad ostatními.
Aby ty DYS kompenzační techniky byli učiné musí využívat nečeho co umim dobre (ci ideálně neceho v cem jsem od prirody lepsi nez ostatni?), tím že to pak dělám tisickrat za den, milionkrat za rok, jsem pak v tom o mnoho lepsi nez vetsina ostatnich, v anglictine maji pojem:
Master is one who was mastering skills long enought.
Říka se, ze DYS lidem trvá učení Nx krát déle, POZOR = my ale mechanicky neopakujeme, my si třeba vytváříme pomocná zachytná schémata. Ano, u nás je mnohokrát vysledek učení hlubší poznávání vztahů věcí.
Dnes se jeste pořád u nás mluví o převážně kompenzacích DYS poruch, ve světě vidím přicházet vlnu vychazející z konceptů založných na dovednostech – skills, ty nové metody be se mnely v budoucnu hlavne ptát:
Jakou sadu aktívních dovedností mám naučit DYS člověka ke podpore jeho nadani i kompenzaci jeho poruch ?
PS: Detská logopedie umi být nadherne vizualni, a co kompenzace koktavosti ?