RVP_VT 21 – Metodika vzdělávacích technologií

Úvodem své reflexe bych poukázal na poznatek, který považuji za nosný, pro úspěšné a účelné nasazování moderních vzdělávacích technologií a rozvoj pedagoga – a to je vytvoření si osobního vzdělávacího prostředí.

Ve studijních materiálech ke 4. týdnu je popisována poupravená Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí. Jsou definovány 4 fáze či kroky, které by měly nasměřovat učitele k vytváření vzájemně kooperující skupiny, která povede všechny k soustavnému zdokonalování výukových postupů. Pro sebe jsem si tyto 4 kroky zestručnil:

1)      Otevřenost – potřeba své nápady a výsledky práce zveřejňovat, nebát se diskuze i konstruktivní kritiky, jen tak se mohou mé postupy zdokonalovat.

2)      Návodnost – členové skupiny vzájemně se podporujících účastníků sítě svými nápady, návody a postupy na otevřených diskuzích, blozích apod. ukazují – „táhnou“ ostatní na cestě za poznáním

3)      Zapojení – začíná se zapojovat i samostatně vzdělávající člen skupiny do diskuzí o společných problémech. Je důležité vytvořit si podnětné osobní vzdělávací prostředí.

4)       Spolutvorba – závěrečným krokem je společná tvorba nějakého nového postupu, metody apod.

Myslím, že právě tento kurz probíhá v duchu Bloomovy taxonomie pro kreativní prostředí. „Jádro“ účastníků zvěřejňuje, diskutuje  své nápady, metody, které jsou pro další návodem a postupně se i další zapojují do společných problémů a vytvářejí si své osobní vzdělávací prostředí. Spolutvorbou skupiny je vytvoření moderního a inovativního vzdělávacího prostředí.

A to je, dle mého názoru, velmi důležité, protože žádný kurz DVPP nedokáže tak rychle reagovat  na rozvíjející se svět moderních technologií a hlavně aktuálně řešit problémy, které tento rozmach přináší.

Dále uvedu, některé postřehy, které mě nejvíce zaujaly v příspěvcích kolegů k této lekci.

V svém příspěvku David Mikuláš shrnul v pěkném přehledu nástroje, které nám pomohou nabídnout výukové aktivity s využitím IT technologií, kterými můžeme oslovit „síťovou generaci“.  Také spojení uč-IT-el stav-IT-el je velmi výstižné.

Iva Dobiášová nádherně propojila dílo Komenského se záplavou informací, kterými jsme obklopeni. Podobné pocity, které vyjadřuje paní Iva, má asi více zúčastněných. Myslím, že dobrého průvodce jsme našli v osobě pana Bořivoje Brdičky a dále to bude už na nás, jak budeme své osobní vzdělávací prostředí rozvíjet.

Skvělou úvahu o potřebě propojení a spolupráce připojila Mira Friedrichová. S myšlenkou, že  důležité je naučit studenty používat digitální technologie k řešení konkrétního problému, který se technologií netýká, musí většina souhlasit. Stejně tak i s výzvou ke spolupráci učitelů ostatních předmětů s učiteli IKT, kteří vědí  JAK, ale mají problém s CO učit.

Velmi mě potěšil příspěvek Jiřího Soukupa, zabývající se problematikou kyberšikany, protože  se stejně jako pan Jiří domnívám se, že metodika zvládání a řešení nebezpečí na internetu se chtě – nechtě, stává nedílnou součástí komplexu metodik vzdělávacích technologií pro 21. století a internetu 2.0.

Další velmi zajímavé příspěvky pojednávají o konkrétních možnostech využití některých aplikací dostupných online přímo ve výuce a zkušenostech při jejich začleňování do výukových procesů.

Na závěr přidám jednu skeptickou myšlenku k vybavení počítači 1:1. V článku Americké hybridní školy pro síťovou generaci je uvedeno, že budoucí vývoj školství a s ním spojené zavádění moderních efektivních metod výuky založených na vybavení žáků počítači 1:1 musí být nutně doprovázen skutečnou reformou ověřování výukových výsledků.

V našich podmínkách je vize vybavení žáků počítači 1:1 otázkou zřejmě hodně vzdálené budoucnosti. Zatím si neumím představit většinu pedagogů, kteří by dokázali této vybavenosti 1:1 smysluplně využít. Nejsem si ani jist, zda naši žáci (na základních školách) jsou na tuto možnost připraveni (to ale není jejich chyba, zde hraje roli společnost a její priority). Zde mám na mysli jejich hodnotový žebříček, který je odlišný třeba právě od žáků na amerických či japonských školách.  Chybí tu „hlad po vzdělávání se“.