Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Chtějí čeští pedagogové učit jinak? Jak se učí dějepis a zeměpis ve Francii

Před pár lety jsem vyprávěla jedné povolané osobě z Asociace učitelů dějepisu o francouzské metodě výuky dějepisu a zeměpisu. „Víte, to je sice moc hezké, ale u nás by nikdo nechtěl a ani neuměl učit podle té Vaší metody,“ bylo mi řečeno. Proto se ptám: chtějí dnešní pedagogové (a konkrétně učitelé dějepisu a zeměpisu) učit jinak nebo jim současný systém vyhovuje?

Často se říká, že v českých školách je „stále kladen přehnaný důraz na faktografický výčet dat, nikoliv na rozvíjení samostatného myšlení a činnosti žáků“ (viz Doporučení MŠMT pro výuku dějepisu http://www.msmt.cz/ministerstvo/doporuceni-pro-vyuku-dejepisu-pro-organizatory-dalsiho-vzdelavani-pedagogickych-pracovniku). Co tedy podívat se, jak se vyučuje v zahraničí, dobré vzít a špatné nechat?

Ve Francii je výuka dějepisu zase opačný extrém: tady student nemusí znát žádné datum, ale když vše šikovně naformuluje, většinou to projde. Tady je totiž samostatné myšlení a metoda mnohem důležitější než znalost faktografických dat, což má své výhody i nevýhody. Písemky tu nemají formu našeho „řekni, co víš o bitvě na Bílé hoře“, které vybízejí studenta k tomu, aby dokázal, že má fotografickou paměť a že si zapamatoval i ten nejmenší detail. Naopak! Když někdo vysype své myšlenky bez ladu a skladu na papír, nejenže nedostane plný počet bodů, ale je za to dokonce penalizován. Studenti jsou vedeni k tomu, aby vytvořili výstižný a logicky plynoucí text – mají například odpovědět na otázku „Proč bylo Rusko roku 1917 označováno za ‚kolos na hliněných nohách‘?“ Musí tedy zapátrat v paměti a vytáhnout pouze ty informace, které jim umožní zodpovědět danou otázku.

Dalším běžným cvičením ve francouzských učebnicích dějepisu je komentář dokumentu – textu, karikatury, historické mapy, atd. V českých učebnicích slouží většinou dokumenty jako ilustrace, která pouze doplňuje text. Ve Francii platí pravidlo, že aby byl dokument užitečný, musí s ním student pracovat a rozebrat ho. Tak třeba komentář Cranachovy rytiny „Dobrá a špatná církev“ může poskytnout kompletní podklad pro vysvětlení myšlenek reformátorů pod vedením Martina Luthera. Francouz (a konkrétně profesor Joël Cornette) je schopen tuto rytinu komentovat přes dvě hodiny. To stejné se týká textů – mimochodem toto cvičení je součástí náročné zkoušky Agregace, kterou skládají budoucí učitelé a profesoři. Jedna část spočívá v tom, že dostanou historický text a mají 7 hodin na to, aby vyprodukovali řekněme 20 stránek, kde rozeberou tento text do nejmenších detailů. Ale opět musí být vše logicky naformulováno.

Ještě větší rozdíly jsou mezi českým a francouzským způsobem výuky zeměpisu. Nestačila jsem se divit, když jsem si v metodické příručce SPN pro učitele vlastivědy přečetla doporučenou odbornou literaturu k rozšíření znalostí:

HAUFLER, Ekonomická geografie Československa, 1984

MIŠTERA, Geografie Československé socialistické republiky, 1985

To znamená, že od roku 1985 žádná geografie Československa již nevyšla (chtít geografii ČR by byl asi moc velký luxus)?? Ve Francii je trh s publikacemi o geografii země naopak přesycený, takže se jejich autoři musejí ohánět, aby měli čtenáře. Zeměpis tu může hraničit i s geopolitikou a dalšími příbuznými vědami strategického charakteru, viz nedávná Geopolitika uspořádání (francouzského) území od Philippa Subry. Autor v úvodu připomíná krizi na francouzských předměstích z roku 2005, kdy mladí potomci přistěhovalců zapalovali auta a způsobili tak škodu za 200 milionů EUR. Cituji: „Byl to projev krize francouzského integračního a sociálního modelu? Zcela určitě. Ale také projev krize francouzského územního plánování, kterým chce stát již čtyřicet let zmírnit rozdíly mezi hlavním městem a zbytkem země, mezi dynamickými regiony a těmi, které jsou v krizi, mezi centrálním řízením země a správy na lokální úrovni.“ Autor zde kombinuje zeměpis s geopolitikou, aby vysvětlil současné problémy v zemi – zeměpis tedy slouží k lepšímu pochopení společnosti.

Pro naše autory učebnice vlastivědy „Poznáváme naši vlast“ (nakladatelství Nová škola) se naopak zeměpis omezuje na vědu o tom, co kde leží. V kapitole Povrch ČR a typy krajiny se dozvídáme: „Nejvyšším pohořím jsou Krkonoše. Nejvyšší hora je Sněžka. Na JV jsou Orlické hory s nejvyšší horou Velká Deštná. Západně jsou Jizerské hory…“. Možná namítnete, že se nedá srovnávat kniha pro odbornou veřejnost s učebnicí vlastivědy pro páťáky. Já si ale myslím, že i ten povrch ČR se dá učit jinak a zajímavěji. Ostatně Francouzi vydali celou knihu o tom, „Co je vlastně zeměpis?“(Jacques Scheibling), kde se snaží ukázat, že to není pouze věda o tom, kde co leží…

Ale o tom až někdy jindy, tedy pokud to bude někoho zajímat…