Četl jsem v minulém týdnu úvahu, že našim mladým lidem chybí živé vzory. Hledají je proto jinde, například ve virtuálním světě počítačových her a fantastických filmů. Přitom právě probíhající olympiáda v Pekingu takových vzorů nabízí bezpočet.
Myslím na naše medailové střelce, vodáky, atlety. A své vzory nemusí mladí hledat pouze mezi sportovci národních barev. Co takový famózní plavec Phelps s 8 zlatými medailemi, nebo jamajský geniální běžec Bolt, který v rekordním běhu v cílové rovince rozdával úsměvy a vítězná gesta (Možná že tohle jeho „divadlo“ není tím nejlepším příkladem sportovní etiky)? A co třeba americký střelec Emmons, který na druhé olympiádě po sobě přišel o všechno poslední nezdařenou střelou? Přesto se z toho nehroutí a uvažuje o třetím pokusu na příští olympiádě v Londýně. To vše jsou živé příklady lidí, kteří se k úspěchu dopracovali, vedle svého nesporného talentu, usilovnou prací a nezměrnou vůlí. Jsou to příklady inspirující k následování, zvláště pro ty co mají život teprve před sebou.
Zkusil jsem v těchto „olympijských dnech“ oslovit náhodně dva mladé lidi s otázkou, co jim říká právě probíhající olympiáda. Byl jsem překvapen, že o ní téměř nic nevěděli. Nezajímá je to. Podle nich je to stejně všechno podvod. Sportovci jsou dopovaní a o úspěchu rozhodují peníze, které jim poskytnou sponzoři v přípravě a pro technické vybavení. Kdo jich víc sežene, ten má větší šanci vyhrát. Těžko jsem hledal argumenty proti těm jejich. Byl jsem zviklán. Že by i tato oblast lidské činnosti byla pouhou „hrou na pravdu“? Asi to ti dnešní mladí s hledáním vzorů mají opravdu o hodně těžší než jsem to kdysi měli my. Pro nás Emil ZÁTOPEK byl jistota a především velká hrdost na to, že je Čech jako jsme my.
