UVÁDÉJÍCÍ UČITELÉ

K této čestné a nijak nehonorované roli vybíral ředitel nejzkušenější členy učitelského sboru, pokud možno stejné nebo příbuzné aprobace svého chráněnce. Smyslem uvádění nebylo začínajícího učitele kontrolovat, nebo na něm denně  vynucovat úkoly, ale být mu vždy pohotově k ruce radou a pomocí, tam kde byl nejistý, nebo věci neznalý.

Mým uvádějícím učitelem byl jeden z nejstarších členů učitelského sboru, zkušený matematik, vynikající praktik. Naše spolupráce začala tím, že mi při vzájemném představování v ředitelně ihned nabídl tykání. To mne šokovalo, byl o víc než 35 let starší než jsem byl já. Ale jeho nabídku jsem přijal jako vstřícné gesto ke spolupráci. Z jeho strany to byla správná taktika, protože svojí nabídkou mi naznačil, že není mým nadřízeným, ale kolegou a spolupracovníkem. Okamžitě si tím získal moji důvěru.

    Dalším krokem bylo, že mně pozval prvý školní týden na „náslech“ do své vyučovací hodiny matematiky. To bylo pro mne druhé překvapení. Očekával jsem opačný postu. Jeho návštěvu v mé hodině. Po shlédnuté hodině mne vyzval, abych mu řekl svůj názor na to, co jsem v jeho hodině viděl. Měl jsem na způsob výuky dost odlišný názor od toho, co mi v hodině předvedl. Rozvinul se z toho zajímavý dialog, který nás vůbec nerozdělil. Naopak dál sblížil a posílil vzájemnou důvěru a pochopení. Následovala zcela přirozeně jeho návštěva v mé hodině a po ní  pokračoval náš vzájemný dialog o různých způsobech v přístupu k učení. Navštívili jsme se pak ve třídách ještě několikrát, ale po pololetí tato poměrně úzká spolupráce začala odeznívat. Vše co jsme chtěli jsme si řekli, názory si vyměnili a každý z nás pokračoval dál svou cestou. Cenné bylo, že i když jsme se v mnohém rozcházeli, přesto jsme si to dovedli otevřeně říci. Nikdy jsem si přitom nepřipadal v roli žáčka vedle učitele. Měl jsem asi velké štěstí. Hned na začátku své učitelské dráhy jsem díky svému uvádějícímu učiteli pochopil, co je náplní slova kolega, v tom nejvlastnějším smyslu toho slova.

     Jak jsem uvedl v úvodu, role uvádějících učitelů není dnes na školách  příliš často  uplatňována. Ti starší učitelé mají pocit, že přicházející mladí učitelé jejich pomoc nepotřebují, nebo že ji dokonce odmítají. A ti mladí se zase myslí, že by se před zkušenějšími učiteli hned od začátku znemožnili, kdyby je o pomoc požádali. Mám pocit, že je to škoda pro obě strany. Na dobrém startu profesní dráhy každého mladého učitele do značné míry záleží jeho další profesní budoucnost. Mělo by být zájmem, ale také profesionální ctí těch starších a zkušených, podat jim v jejich obtížné začátečnické roli pomocnou ruku.