SOBOTÁLES OD ZAMĚSTNANCŮ ŠKOLY

Proč ne, když podobné přilepšení už dostávají lékaři od svých pacientů. Vyžadovat nějakou podporu od žáků , to je zatím a snad navždy bude neprůchodné. A tak k splnění slibu ministerstva učitelům, že dostanou příští rok na svých platech přidány 4 miliardy mají posloužit školníci, uklizečky a kuchařky přímo ve školství. To se jim samozřejmě nelíbí, ale není to jedno ani samotným učitelům. Přestože vědí, že nejsou schopni zorganizovat jednotnou stávku a  nemohou jako lékaři říci: Děkujeme, odcházíme. Neměli by totiž kam odejít. Zveřejněný návrh pana ministra nemůže snad ani on myslet vážně! Doufám že jen vypouští dalším pokusný balónek své strany VV  této  chaotické vládní sestavy.  Snad jde o další zoufalý pokus ministra školství, jak neztratit svou tvář a splnit to co kdysi při vstupu do funkce učitelům slíbil. 

 

Pokud by se ohlášené opatření skutečně naplnilo, byla by to těžká rána pro atmosféru mezi pracovníky na každé škole. Komunikace se zaměstnanci je a vždycky byla složitá. To potvrdí každý ředitel. Vzpomínám, jak mi v počátcích ředitelování jeden ze zkušenějších kolegů řekl: Být ředitelem není zas tak těžké, kdyby tu nebyl  ten nešťastný nábor do vojenských škol a uklizečky. Dost brzy jsem pochopil, že měl svoji velkou pravdu.  Vojenské školy dnešní ředitele už dávno nestraší, Ale komunikace s  provozními zaměstnanci je pro něj stále tvrdým oříškem a nekonečným problémem.

    Vzpomínám na školníka, který kdysi vypověděl uprostřed tuhé zimy vypověděl jedomu ředitli základní školy ze dne na den poslušnost a odmítl topit. Protože ředitel za něj zástup nesehnal, musel celé dva týdny ve školní kotelně topit za něj. Nakonec to vzdal a na požadavky školníka-vyděrače rád přistoupil. Odnesl to nejenom ztrátou autority před zaměstnanci, ale samozřejmě zvláště  učiteli. Navíc si nedobrovolnou brigádou podlomil své zdraví. Říká se, a je to většinou zcela v souladu s realitou, že školník je na škole další ředitel. A některých situacích je i víc než ředitel.

    Jak již bylo řečeno, jednoduché  to nemá ani s uklizečkami. Pamatuji jak  jedna  zvlášť aktivní a zneuznalá donášela na ředitele a učitele „na okres“. Když se to míjelo účinkem, tak zinscenovala oslavu svých vlastních narozenin s bohatým výběrem alkoholu, na kterou ale „pozvala“ také ústředního inspektora z Prahy. A světe dív se, on v daný den a chvíli přijel, ale ne na oslavu, ale na kontrolu. Byl z toho neuvěřitelný skandál, který málem stál  ředitelku funkci a místo.  Uklizečka však byla „na koni“ a  od té doby vládla na škole místo ředitelky. Mám pokračovat dalšími příhodami, pro změnu z kuchyně? Ne, nebudu! Předchozími vzpomínkami nechci nabrousit učitele a veřejnost proti školským zaměstnancům a vyvolat tak dojem, že si další snížení platů za to jak se na škole chovají plně zaslouží. Naopak. Drtivá vbětšina z nich je skromných a pracovitých a takovou šikanu si vůbec nazaslouží.

          Pamatuji školníky, kteří měli respekt u žáků, ale i učitelů, protože jim byli partnery a pomocníky při výchově žáků. A z vlastní zkušenosti jem zažil uklizečku, která měla pochopení pro mé odpolední aktivity se žáky a trpělivě čekala s úklidem, až děti opustí školu. Jedna z nich mi dodnes píše přání ke každému svátku, ač je to již ěnkoliuk desítek let, co jsme se denně vídali. Kuchařky kdysi nepodléhaly,  tak jak je tomu dnes, vedení ředitelem školy. Měly svoji vedoucí a platila je obec. Přesto však byly nedílnou součástí každé školy. Vzpomínám na jednu z nich, která dovedla upéci kremrole, které se při ochutnání doslova rozplývaly v ústech. Při mimořádné víkendové akci školy zjistila, že dětem chutnají tak, že jsou pryč během několika minut. Při opakování akce byla v kuchyni už ve 2 hodiny ráno a před příjezdem účastníků soutěže pořádané školou jich napekla tolik, že se dostalo na všechny účastníky a ještě jich každému přibalila několik na cestu domů. Dovedu si dobře představit, co opatření nabízené ministrem udělá s atmosférou mezi pracovníky školy. Nic dobrého to nepřinese…

     Ve vzduchu visí otázka, kde však vzít jinde potřebné slíbené miliardy pro učitele, když v rozpočtu prý už žádné rezervy nejsou? Přesto si myslím, že by se měly najít. Já bych nějaké z pohledu důchodce přeci jen viděl. A to přímo uvnitř našeho rezortu. Třeba bych odboural činnosti, které učitelům znepříjemňují ve škole život. Mám na mysli nejrůznější výkazy, tabulky, zprávy a rozbory, které se odesílají někam a někomu, který se jejich pak jejich zpracováváním dobře a za slušné peníze živí, aniž by se škola kdy dozvěděla, k čemu to všechno bylo dobré. Zcela bych zrušil inspekci v tom současném pojetí. Kdy místo kontroly výsledků vyučování a pomoci učitelům v naplňování jejich role, hledají inspektoři zcela formálně shodu rámcovýchi a vzdělávacích programů. Naplňování kompetencí prohrabováním hory popsaných papírů a lustrováním naplněných disků počítačů ve sborovnách, bez ohledu na to, jak se taková činnost odráží ve znalostech a chování žáků navštívené školy. A to zase za krvavé peníze z tenčící se hromádky určené pro školství. Je až příliš mnoho činností, které učitele zbytečně zaměstnávají. Ale musí to tak být, protože zároveň dávají možnosti k neproduktivní práci mnoha institucí, které na práci školy jenom parazitují. Denně nabízejí školám různé činnosti (samozřejmě zpoplatněné), které si je většina škol schopna zajistit sama a svými vlastními silami. Myslím si, že by každá škola mohla uvést mnoho takových nabídek, které ředitel opakovaně dostává a kterým se často jen těžko odolává. Právě zde jsou velké rezervy. Časové, ale i finanční. A zvláště ty lidské. Domnívám se, že právě sem by měli zaměřit svoji pozornost ministerští úředníci, až budou hledat možnosti, jak získat prostředky na podporu dobré práce těch nejlepších učitelů. A nejde při tom hledání jenom o peníze, ale o uvolnění učitele pro činnosti se studenty, která je mu vlastní a nejvíce potřebná.

  Někde jsem četl, že pan ministr chce dát ředitelům více pravomocí v rozhodování o balíku peněz, které školy na svoji činnost dostanou. To je správná myšlenka. Vždyť  právě ředitel by měl nejlépe vědět, jak spravedlivě rozdělit peníze mezi učitele a provozní zaměstnance a komu z nich dát v osobním ohodnocení přednost před těmi, kteří sotva plní svoje základní povinnosti. Samozřejmě že toho je schopen jen takový ředitel, který je sám na výši své vedoucí role a má plnou důvěru  a autoritu zřizovatele, rodičovské veřejnosti a fungující školské rady. A ze všeho nejvíce ho uznávají za svého vůdce samotní pracovníci školy. A samozřejmě  i samotní žáci.