Proč ne, když podobné přilepšení už dostávají lékaři od svých pacientů. Vyžadovat nějakou podporu od žáků , to je zatím a snad navždy bude neprůchodné. A tak k splnění slibu ministerstva učitelům, že dostanou příští rok na svých platech přidány 4 miliardy mají posloužit školníci, uklizečky a kuchařky přímo ve školství. To se jim samozřejmě nelíbí, ale není to jedno ani samotným učitelům. Přestože vědí, že nejsou schopni zorganizovat jednotnou stávku a nemohou jako lékaři říci: Děkujeme, odcházíme. Neměli by totiž kam odejít. Zveřejněný návrh pana ministra nemůže snad ani on myslet vážně! Doufám že jen vypouští dalším pokusný balónek své strany VV této chaotické vládní sestavy. Snad jde o další zoufalý pokus ministra školství, jak neztratit svou tvář a splnit to co kdysi při vstupu do funkce učitelům slíbil.
Pokud by se ohlášené opatření skutečně naplnilo, byla by to těžká rána pro atmosféru mezi pracovníky na každé škole. Komunikace se zaměstnanci je a vždycky byla složitá. To potvrdí každý ředitel. Vzpomínám, jak mi v počátcích ředitelování jeden ze zkušenějších kolegů řekl: Být ředitelem není zas tak těžké, kdyby tu nebyl ten nešťastný nábor do vojenských škol a uklizečky. Dost brzy jsem pochopil, že měl svoji velkou pravdu. Vojenské školy dnešní ředitele už dávno nestraší, Ale komunikace s provozními zaměstnanci je pro něj stále tvrdým oříškem a nekonečným problémem.
Vzpomínám na školníka, který kdysi vypověděl uprostřed tuhé zimy vypověděl jedomu ředitli základní školy ze dne na den poslušnost a odmítl topit. Protože ředitel za něj zástup nesehnal, musel celé dva týdny ve školní kotelně topit za něj. Nakonec to vzdal a na požadavky školníka-vyděrače rád přistoupil. Odnesl to nejenom ztrátou autority před zaměstnanci, ale samozřejmě zvláště učiteli. Navíc si nedobrovolnou brigádou podlomil své zdraví. Říká se, a je to většinou zcela v souladu s realitou, že školník je na škole další ředitel. A některých situacích je i víc než ředitel.
Jak již bylo řečeno, jednoduché to nemá ani s uklizečkami. Pamatuji jak jedna zvlášť aktivní a zneuznalá donášela na ředitele a učitele „na okres“. Když se to míjelo účinkem, tak zinscenovala oslavu svých vlastních narozenin s bohatým výběrem alkoholu, na kterou ale „pozvala“ také ústředního inspektora z Prahy. A světe dív se, on v daný den a chvíli přijel, ale ne na oslavu, ale na kontrolu. Byl z toho neuvěřitelný skandál, který málem stál ředitelku funkci a místo. Uklizečka však byla „na koni“ a od té doby vládla na škole místo ředitelky. Mám pokračovat dalšími příhodami, pro změnu z kuchyně? Ne, nebudu! Předchozími vzpomínkami nechci nabrousit učitele a veřejnost proti školským zaměstnancům a vyvolat tak dojem, že si další snížení platů za to jak se na škole chovají plně zaslouží. Naopak. Drtivá vbětšina z nich je skromných a pracovitých a takovou šikanu si vůbec nazaslouží.
Pamatuji školníky, kteří měli respekt u žáků, ale i učitelů, protože jim byli partnery a pomocníky při výchově žáků. A z vlastní zkušenosti jem zažil uklizečku, která měla pochopení pro mé odpolední aktivity se žáky a trpělivě čekala s úklidem, až děti opustí školu. Jedna z nich mi dodnes píše přání ke každému svátku, ač je to již ěnkoliuk desítek let, co jsme se denně vídali. Kuchařky kdysi nepodléhaly, tak jak je tomu dnes, vedení ředitelem školy. Měly svoji vedoucí a platila je obec. Přesto však byly nedílnou součástí každé školy. Vzpomínám na jednu z nich, která dovedla upéci kremrole, které se při ochutnání doslova rozplývaly v ústech. Při mimořádné víkendové akci školy zjistila, že dětem chutnají tak, že jsou pryč během několika minut. Při opakování akce byla v kuchyni už ve 2 hodiny ráno a před příjezdem účastníků soutěže pořádané školou jich napekla tolik, že se dostalo na všechny účastníky a ještě jich každému přibalila několik na cestu domů. Dovedu si dobře představit, co opatření nabízené ministrem udělá s atmosférou mezi pracovníky školy. Nic dobrého to nepřinese…
Ve vzduchu visí otázka, kde však vzít jinde potřebné slíbené miliardy pro učitele, když v rozpočtu prý už žádné rezervy nejsou? Přesto si myslím, že by se měly najít. Já bych nějaké z pohledu důchodce přeci jen viděl. A to přímo uvnitř našeho rezortu. Třeba bych odboural činnosti, které učitelům znepříjemňují ve škole život. Mám na mysli nejrůznější výkazy, tabulky, zprávy a rozbory, které se odesílají někam a někomu, který se jejich pak jejich zpracováváním dobře a za slušné peníze živí, aniž by se škola kdy dozvěděla, k čemu to všechno bylo dobré. Zcela bych zrušil inspekci v tom současném pojetí. Kdy místo kontroly výsledků vyučování a pomoci učitelům v naplňování jejich role, hledají inspektoři zcela formálně shodu rámcovýchi a vzdělávacích programů. Naplňování kompetencí prohrabováním hory popsaných papírů a lustrováním naplněných disků počítačů ve sborovnách, bez ohledu na to, jak se taková činnost odráží ve znalostech a chování žáků navštívené školy. A to zase za krvavé peníze z tenčící se hromádky určené pro školství. Je až příliš mnoho činností, které učitele zbytečně zaměstnávají. Ale musí to tak být, protože zároveň dávají možnosti k neproduktivní práci mnoha institucí, které na práci školy jenom parazitují. Denně nabízejí školám různé činnosti (samozřejmě zpoplatněné), které si je většina škol schopna zajistit sama a svými vlastními silami. Myslím si, že by každá škola mohla uvést mnoho takových nabídek, které ředitel opakovaně dostává a kterým se často jen těžko odolává. Právě zde jsou velké rezervy. Časové, ale i finanční. A zvláště ty lidské. Domnívám se, že právě sem by měli zaměřit svoji pozornost ministerští úředníci, až budou hledat možnosti, jak získat prostředky na podporu dobré práce těch nejlepších učitelů. A nejde při tom hledání jenom o peníze, ale o uvolnění učitele pro činnosti se studenty, která je mu vlastní a nejvíce potřebná.
Někde jsem četl, že pan ministr chce dát ředitelům více pravomocí v rozhodování o balíku peněz, které školy na svoji činnost dostanou. To je správná myšlenka. Vždyť právě ředitel by měl nejlépe vědět, jak spravedlivě rozdělit peníze mezi učitele a provozní zaměstnance a komu z nich dát v osobním ohodnocení přednost před těmi, kteří sotva plní svoje základní povinnosti. Samozřejmě že toho je schopen jen takový ředitel, který je sám na výši své vedoucí role a má plnou důvěru a autoritu zřizovatele, rodičovské veřejnosti a fungující školské rady. A ze všeho nejvíce ho uznávají za svého vůdce samotní pracovníci školy. A samozřejmě i samotní žáci.
MgA. Lukáš Križko
11. 8. 2011 at 11.33Dobrý den,
nedá mi to, abych přeci jen malinko neoponoval. Odkud se bere myšlenka, že zrušením některých \“úřadů\“ MŠMT ušetří přímo pro učitele. Když se podíváte na jejich rozpočty, zjistíte, že jsou v miliardových položkách zcela niterné. Za druhé pakliže je zrušíte (například nově vzniklý NÚV), tak někdo musí nahradit jejich činnost, která sice nemá přímí dopad na učitele, ale má jistě dopad na školy a budoucnost vzdělávání. Když to nebudou dělat státní instituce, bude muset tuto agendu vyřizovat ministerstvo skrze zakázky přes soukromé firmy a to by se vám líbilo možná ještě míň. Za třetí ve školství je spousty lidí a peněz, které je nutné řídit. Zároveň roste tlak na to, aby veřejnost věděla, za co platí, proto je školská agenda nutná. Kdyby na tyto problémy existoval snadný lék, tak by již jistě byl aplikován, ale podobně prezentované názory, jako představujete ve vašem blogu mohou mnohdy i uškodit, protože celou problematiku zužují a vulgarizují.
Například zrušením NÚV by mohl nastat problém s provozem tohoto portálu, který vznikl na půdě jednoho z učiteli \“nenáviděného\“ ústavu.
Oldřich SUCHORADSKÝ • Post Author •
11. 8. 2011 at 14.56Dobrý den,
počítal jsem s tím, že moje úvaha nevyvolá jenom souhlasné reakce. Ale že bude ta prvá negativní právě z této strany, tak to jsem nečekal. Ať čtu svůj text z jakékoliv strany, tak tam nevidím ani náznak toho, že bych tu mířil svoje doporučení směrem k jím jmenované instituci, tím méně k našemu portálu, se kterým spolupracuji od jeho vzniku. Nerad bych použil české pořadadlo o \“potrefené huse…\“, protože tuto jsem rozhodně trefit nechtěl. VÚP jsem se naopak opakovaně zastával, což je možné číst i na tomto blogu, například v textu: Potřebuje školství vedecký ústav?
Měl jsem na mysli zcela konkrétní situace, o kterých slyším od učitelů, když mi říkají jaké nesmyslné činnosti jsou nuceni v zájmu naplnňování nějakého projektu či koncepce dělat, jak to musí vykazovat (a dokazovat) a jak málo se to všechno týká jejich studentů, pro které je ale přeci tato instituce (škola) zřízena. Naopak tím naplňují pokyny někoho docela mimo školu, který si to žádá a pro ohájení vlastní existence to potřebuje. Takových situaci jsem si za dobu své aktivní pedagogické dráhy užil dost a dost. Po změnách před 20 lety jsem si bláhově myslel, že se do škol už nikdy nevrátí. Je mi líto, že se tak stále děje a nemá smysl před tím zavírat oči. Dokonce když poslouchám to co jsou dnes učitelé na někjterých školách nuceni mimo svoje vzdělávací činnosti dělat, tak mám dojem, že se tyto praktiky v současnosti ještě zdokonalují.
Ale znovu opakuji, že jsem neměl na mysli to co se děje v prostoru, kde pan Kňažko pracuje.
Zdeněk Sotolář
11. 8. 2011 at 20.24Nebude problém v mlžné neurčitosti a dunivé obecnosti tohoto příspěvku?
Mnoho napovídají jazykové prpstředky v autorově odpovědi: nějakého, někoho, některých…
MgA. Lukáš Križko
11. 8. 2011 at 20.58Dobrý den,
děkuji za reakci. Problém, na který jsem Vás chtěl upozornit je v tom, že mimo nepedagogických pracovníků se zeštíhlení dotkne i přímořízených organizací. Vedení MŠMT nebudou rozlišovat podle kvality, potřebnosti, výsledků apod. Jejich přístup bude čistě politický. Příspěvky, které paušalizují a házejí všechny do stejného pytle proto nepomohou. Takto se strefujete i do nás a to nepotěší :-).
Lenka Urbanová
12. 8. 2011 at 10.58Já bych řekla, že pan Suchoradský se do NÚV nestrefuje. Alespoň to já to tedy v tomto příspěvku nečtu.
Čtu ale tentokrát velké rozrušení. I v komentářích. Rozumím. V poslední době mě tíha světa také nějak přitlačila a musím se snažit, abych nemyslela na to, kam různí lidé směřují svou energii a odkud berou živobytí, protože rozdílů a tlaků je čím dál víc. Jenže mystérium školství, mládeže a tělovýchovy nelze jen seškrtat. Není na světě člověk ten, kdo by do tohoto přišel, konal a zvítězil. Přesto se to stane a bude to bezhlavé.
Promiňte povzdechnutí, které se školami (jakoby) nemá nic společného.
Oldřich SUCHORADSKÝ • Post Author •
21. 8. 2011 at 7.56Tak jsem to odhadl dobře. Pan ministr ze svého záměru (zatím) ustoupil a bude hledat peníze jinde. Má teď trochu jiné starosti – personální. Hledat kde ušetřit na učitele, na to teď není ten pravý čas. Holt, práce s lidmi je vždycky složitá…