Dnes, týden před prvým školním dnem nového školního roku, se na mnoha školách poprvé sešli učitelé, aby zahájili tzv. „přípravný týden“. Je to čas, kdy budou v uklizených prostorách škol chystat pro své žáky či studenty třídy, zdobit chodby, konat nutné administrativní práce spojené se zajištěním své organizátorské role. Dnes je na vůli ředitele, kdy své pedagogy na konci prázdnin do školy svolá a jaké úkoly jim pro přípravný týdn naloží. Nedávno mi kolegyně, která kdysi působila v učitelském sboru pod mým vedením, poslala zápisky z tehdy probíhajícího přípravného týdne. Snad vás i po tolika letech její postřehy budou zajímat a přečtete si je. Zároveň tím nabízím možnost porovnání se současnou realitou.
„S blížícím se koncem prázdnin všichni sborem nadáváme, že ty prázdniny letos nějak příliš rychle utekly. Ale v skrytu duše každá z nás jako správná učitelka přizná, že se vlastně už do školy těší. Na zahajovací pedagogické radě na samém počátku přípravného týdne vypadají všichni kolegové a kolegyně odpočatě. Jsou opálení a sdělují si jeden přes druhého své prázdninové zážitky . Vše tichne, když do sborovny vchází ředitel a zahajuje úvodní poradu. Přichází obvyklý a všemi očekávaný scénář. Je to „kázání“ co se musí a co by se snad mělo udělat, abychom i v tomto právě nadcházejícím školním roce naplnili své učitelské poslání. S přibývajícími příkazy, výkazy a dalšími rozdávanými lejstry, které postupně zaplavují dosud prázdné a čistě setřené stoly, prázdninová nálada pomalu odchází do říše zapomnění. Napětí vrcholí v okamžiku přidělování úvazků. V hlavě se nám točí plno otázek: Budu letos mít jako třídní zase svoji milovanou třídu? A nechá mně ředitel pokračovat ve výuce žáky, které z minulého školního roku už docela dobře znám? A co ta nová kolegyně? Zapadne mezi nás? A přibude nám letos nějaká koruna na výplatní pásce? A proč právě já mám učit tolik hodin v nejpočetnější třídě? Copak musím i letos zajišťovat činnost zájmového kroužku v odpoledních hodinách a ještě k tomu za „pět prstů“? Bože můj, kdy už konečně budou Vánoční prázdniny? Pohoda je dávno pryč a tváře kolem stolu nápadně zšedly. Pár optimistů se alespoň navenek snaží zachránit zbytky vzpomínek na krásné léto svým medovým hlasem, kterým se vemlouvají řediteli do přízně, počítajíce s jeho milosrdenstvím a soucitem.
Porada končí a jako po starovním výstřelu se rozběhneme do svých tříd. Začíná nikým nevypsaná soutěž, kdo z nás svoji třídu žákům nejlépe vyzdobí. Kolegyně se čas od času potulují po škole a nakukují ke konkurenci, jak si vede a co tam zajímavého kutí. Třeba by se dalo něco použít i v té mojí… Když je vše hotovo, většina z nás si řekne : …já to mám stejně nejlepší! A tak týden aklimatizace na školní režim končí v pohodě a může přijít 1. září a s ním ten skutečný začátek nového školního roku. Prázdniny jsou nekonačně daleko a do příštích je ještě dál! „
Asi těžko někdo z čtenářů uhodne, že tento zápis je starý víc než 30 let a odehrál se na jedné základní škole někdy v 80. letech minulého století. Pokud nemá pozorovatel prázdninových aktivit učitelů žádného učitele přímo ve své rodině, tak určitě jako celá většinová veřejnost neví, že učitelé nečerpají volno po celou dobu prázdnin, ale už několik dní před začátkem září tráví čas v pilné práci a přípravách na výuku ve škole. Je to doba velkých očekávání a nadějí. Jak se promění moji žáci po prázdninách? Jaký bude můj úvazek a dostane se na mně s osobním ohodnocením? Starosti učitelů na většině škol jsou stejné a jak je z uvedené ukázky vidět, tak se s léty mění jen nepatrně. Rád bych v tomto „přípravném týdnu“ popsal několik takových týdnů ze svých vzpomínek v blogu Dědův školní diář. Máte-li zájem, přepněte se na tyto stánky, porovnávejte a vy starší vzpomínejte…
