PRÁZDNINY JSOU NA HOUBY

Tak doufám, že jsem vás nadsázkou v nadpise příliš nenaštval. Samozřejmě, že prázdniny jsou příjemné, ale jsou zároveň obdobím dlouho odkládaných aktivit, mezi které houbaření určitě patří. Pochybuji o tom,  že mé vzpomínání na  téma houbaření patří do tohoto internetového prostoru. Rozhodně mi nejde o únikové téma v této letní okurkové sezoně. Ale je léto, horko na člověka působí všelijak a tak mi snad odpustíte malý úlet od našich školských problémů.
 
 

 

  

 

 

 

 

 

Bydlím v místě, které bývalo a občas ještě je tím pravým houbařským rájem. Neznám lepší relaxaci, než s hlavou plnou chmurných myšlenek vyrazit do lesa na houby. Z naší vesnice to jde na všechny světové strany. Lesy jsou tu krásné a zabloudit se v nich daleko nedá. Klíšťat  (a letos i komárů) je tu přiměřeně a zatím neinfikovaní (chce se mi napsat že jsou neškodní. Ale to se prý nemá nikdy předem říkat).

Vracím se ve vzpomínkách o 50 let zpátky, kdy jsem stejnými lesy procházel jako malý chlapec se svojí babičkou a dědou, tehdy lesním dělníkem. Znal jsem tu každý jeho kousek a věděl, jakou houbu v kterém jeho koutu najdu. Rostly tu všechny žádané druhy, od podoubáků, dubových hřibů, přes kozáky, křemenáče, holubinky, bedly a mnohé jiné druhy. Vedle nich tu byly i ty nejedlé, jako třeba bílý hřib hořký, nebo krásná muchomůrka červená. A pak přímo druhy jedovaté – muchomůrka zelená, citronová i tygrovaná. Ale nebudu tu pro vás dělat o prázdninách školení z houbaření. Chci oslavit moudrost své babičky, která nás při lesních toulkách doprovázela a přitom nás nenápadně vychovávala.

         Její houbařská   etika mi dodnes složí k tomu, abych věděl, jak je potřeba se v lese při houbaření chovat. Zde je její houbařské „dvanáctero“:

 

 


 

 

·       Na houby se vstává brzy ráno, za rozbřesku, abychom byli v lese první po lesní zvěři, která tu nocuje. 

·        Po lese se chodí tiše, abychom zvěř nerušili a neupozorňovali na sebe další houbaře.

 

·        Když najdeme houbu, chováme se nenápadně, abychom nebudili jejich pozornost a nepřilákali tak nechtěnou konkurenci.

·       Každou houbu opatrně vyjmeme, očistíme, oříznuté podhoubí zahrabeme, aby neupozornilo další houbaře na nalezené místo.

·        Do  hub které nesbíráme zásadně nekopeme, ani je jinak nepoškozujeme, neboť  jsou houbaři, pro které jsou právě tyto houby tím největším úlovkem.

·       Nalezneme-li prvou houbu, pečlivě místo ohledáme a místa nálezu obejdeme v soustředních kruzích, postupně od místa nálezů.

·       Do lesa chodíme raději s malým košíkem, aby nebyla ostuda, kdybychom domů nesli poloprázdný košík, vystavený zvědavým zrakům  sousedů.

·       O houbařské úrodě nikomu nevypravujeme, ani se  svými úlovky nechlubíme. Je lepší říkat, že výskat hub není valný a že to ani nestojí za návštěvu lesa, než být následně vystaven kritice, že jsme je poslali do lesa, kde houby nerostou.

·       Do lesa se dobře se ustrojíme. Je zvláště nutné vzít si řádné boty a oděv, který pokryje větší část těla, jako ochranu proti poškrábání a poštípání hmyzem.

·       Proti klíšťatům v pavučinách je dobrá větvička s listy, kterou před sebou houbař pavučiny vymetá.

·        Do ruky je dobrá hůl, která slouží jako třetí noha, když ta lidská uklouzne nebo zapadne a ta třetí ho zachrání před úrazem.

·       V lese prší dvakrát (z nebe a ze stromů), takže v dešti se do lesa nechodí.

 


 

 

 

 

A tak moji milovníci houbaření, poučení moudrostí mé babičky, vyrazte při nejbližší příležitosti do toho svého pohádkového lesa. A když houby nenajdete, vůbec to nevadí. Kochejte se alespoň nádherou přírody  a klidem našich lesů, které tu jsou po staletí a patří k historii našeho kraje i země.