Bydlím v místě, které bývalo a občas ještě je tím pravým houbařským rájem. Neznám lepší relaxaci, než s hlavou plnou chmurných myšlenek vyrazit do lesa na houby. Z naší vesnice to jde na všechny světové strany. Lesy jsou tu krásné a zabloudit se v nich daleko nedá. Klíšťat (a letos i komárů) je tu přiměřeně a zatím neinfikovaní (chce se mi napsat že jsou neškodní. Ale to se prý nemá nikdy předem říkat).
Vracím se ve vzpomínkách o 50 let zpátky, kdy jsem stejnými lesy procházel jako malý chlapec se svojí babičkou a dědou, tehdy lesním dělníkem. Znal jsem tu každý jeho kousek a věděl, jakou houbu v kterém jeho koutu najdu. Rostly tu všechny žádané druhy, od podoubáků, dubových hřibů, přes kozáky, křemenáče, holubinky, bedly a mnohé jiné druhy. Vedle nich tu byly i ty nejedlé, jako třeba bílý hřib hořký, nebo krásná muchomůrka červená. A pak přímo druhy jedovaté – muchomůrka zelená, citronová i tygrovaná. Ale nebudu tu pro vás dělat o prázdninách školení z houbaření. Chci oslavit moudrost své babičky, která nás při lesních toulkách doprovázela a přitom nás nenápadně vychovávala.
Její houbařská etika mi dodnes složí k tomu, abych věděl, jak je potřeba se v lese při houbaření chovat. Zde je její houbařské „dvanáctero“:
· Na houby se vstává brzy ráno, za rozbřesku, abychom byli v lese první po lesní zvěři, která tu nocuje.
· Po lese se chodí tiše, abychom zvěř nerušili a neupozorňovali na sebe další houbaře.
· Když najdeme houbu, chováme se nenápadně, abychom nebudili jejich pozornost a nepřilákali tak nechtěnou konkurenci.
· Každou houbu opatrně vyjmeme, očistíme, oříznuté podhoubí zahrabeme, aby neupozornilo další houbaře na nalezené místo.
· Do hub které nesbíráme zásadně nekopeme, ani je jinak nepoškozujeme, neboť jsou houbaři, pro které jsou právě tyto houby tím největším úlovkem.
· Nalezneme-li prvou houbu, pečlivě místo ohledáme a místa nálezu obejdeme v soustředních kruzích, postupně od místa nálezů.
· Do lesa chodíme raději s malým košíkem, aby nebyla ostuda, kdybychom domů nesli poloprázdný košík, vystavený zvědavým zrakům sousedů.
· O houbařské úrodě nikomu nevypravujeme, ani se svými úlovky nechlubíme. Je lepší říkat, že výskat hub není valný a že to ani nestojí za návštěvu lesa, než být následně vystaven kritice, že jsme je poslali do lesa, kde houby nerostou.
· Do lesa se dobře se ustrojíme. Je zvláště nutné vzít si řádné boty a oděv, který pokryje větší část těla, jako ochranu proti poškrábání a poštípání hmyzem.
· Proti klíšťatům v pavučinách je dobrá větvička s listy, kterou před sebou houbař pavučiny vymetá.
· Do ruky je dobrá hůl, která slouží jako třetí noha, když ta lidská uklouzne nebo zapadne a ta třetí ho zachrání před úrazem.
· V lese prší dvakrát (z nebe a ze stromů), takže v dešti se do lesa nechodí.
A tak moji milovníci houbaření, poučení moudrostí mé babičky, vyrazte při nejbližší příležitosti do toho svého pohádkového lesa. A když houby nenajdete, vůbec to nevadí. Kochejte se alespoň nádherou přírody a klidem našich lesů, které tu jsou po staletí a patří k historii našeho kraje i země.