MYSTÉRIUM ŠKOLNÍ SBOROVNY

Trochu tajemna v záhlaví článku nikdy neškodí. Třeba si ho čtenář všimne.  Přitom mi nejde o žádnou mystifikaci.  Kdo prožil několik desítek let v náručí školského prostřed tak by o fenoménu sborovny měl něco vědět. Slyšel jsem kdysi názor kolegy-muže, jak mu sborovna zkomplikovala život. Jeho přátelé se ho začali ptát, jestli se nedal transformovat v bytost ženského rodu. I v hospodě se zásadně bavil jen o dětech, radil jak vařit a plánoval, co a jak bude o víkendu doma uklízet. Dlouhodobý vliv prostředí na chování člověka je prokázán. Takže vysvětlení jeho podivného chování se přímo nabízí a tajemno vyjádřené v nadpisu je na místě.

Vždyť už slovo sborovna, které je ženského rodu, jakoby  předznamenávalo ženský  fenomén, který je v tomto prostoru snad na všech školách současnosti dominantní. Prošel několik desítky sboroven, a v několika jsem mnoho let přežíval, ale ani v jediné muži-učitelé neměli co do počtu převahu. Je pravda, že existují školy kde sborovna jako místo setkávání učitelů funguje pouze symbolicky. Učitelé jsou rozptýlení po kabinetech a ve třídách a sborovnou jen procházejí při shánění informací, nebo se tu scházejí na občasných poradách. Ale zvláště na menších školách je sborovna společenskou místností školy, kde se řeší nejen školní záležitosti, ale také problémy městské  a  obecní, občas si velmi soukromé  a rodinné.

   Nejkrásnější vzpomínky mám na malou sborovničku, kde jsme seděli dva u jednoho stolu a měli k sobě zatraceně blízko. V takovém rozmístění nebylo možné jeden před druhým nic tajit a věděli jsem jeden o druhém všechno. Přitom jsme se v tom malém prostoru uměli skvěle bavit, ale zároveň jeden druhého podržet, když někomu z nás bylo těžko a měl problém. Slavili jsme společně všechny svátky i jmeniny, narození svých dětí i vnoučat, příchody i rozchody a bylo nám spolu dohromady moc fajn.

   Na jiné škole byla sborovna místem neustálé pracovní aktivity. Ředitel neseděl v ředitelně, ale byl permanentně mezi námi. Díky tomu  pobyt ve sborovně byla jedna a nikdy nekončící porada. Diskutovalo se o všem, co se na škole jen šustlo a přesto nám to nějak nevadilo. Všichni věděli stále o všem, nebyl čas ani prostor pro  skupinkaření, intriky a problémy se řešily hned a na místě. Sborovna byla místem, kde tlouklo doslova a do písmene srdce školy.

   V jiné sborovně bylo zase až nepřiměřeně dusno. To když do ní vešla kolegyně o které se evidentně vědělo, že je zpravodajkou ředitele a vše co se v této místnosti řekne, přenese neprodleně do vedlejší místnosti, kde vládl ředitel. A tak s jejím příchodem se řeči mezi námi povážlivě ztlumily a každý se usilovně kontroloval, co vypustí mezi rty z úst. Jakmile ona „zpravodajka“ ze sborovny  odešla,  nastalo uvolnění a všem přítomným se ulevilo. Tón i obsah řečí rázem stoupl o několik decibelů.

   Sborovna je věrným barometrem školy. Pokud jsem nějakou školu navštívil jako host, vždy jsem do sborovny zašel a chvíli poseděl, abych vnímal její atmosféru, poslouchal její rytmus a srdeční tep. Prohlédl si vývěsky a nástěnky, které visely na stěnách. Přehlédl  kriticky „nepořádek“ na stolech a odhadoval z těchto několika málo poznatků  život v navštívené  škole, vztahy mezi pedagogy a vedením školy i vztahy  mezi učiteli navzájem. Můj barometr většinou nezklamal a změřil poměrně přesný obraz  situace na škole.

   Sborovna je středobodem školního života.Její uživatelé ji vnímají jako  místo pro uvolnění, odpočinek, ale i zdroj aktuálních  informací. Hodně záleží na tom, jak se na tomto místě chová a jedná každý, kdo ji využívá. Měl by se chovat tak, aby  se stal platným uživatelem tohoto prostoru, který své okolí nadměrně  neobtěžuje, ale zároveň mu není jako na návštěvě. A to že jde o prostor převážně ženský mi nikdy nevadilo. Vlastně jsem to ani nikdy nijak  nevnímal. Jde přece o pracovní prostor lidí stejného profesního směřování. Místem, kde se denně více či méně spolu rádi potkáváme a dáváme si najevo, že jsme tým, který si umí pomáhat a se vším poradit. Z těchto důvodů bychom si měli jako učitelé svoje sborovny a atmosféru v nich hájit a pěstovat. Aby to nebyl prostor k přežívání, ale k žití.