JE DŮLEŽITÁ ODBORNOST NEBO EMPATIE?

Měl jsem spolužáka, který byl  geniální matematik. Rozhodl se pro životní dráhu učitele. Jako spolužáci jsme prorokovali: To bude jednou skvělý učitel! Nebyl. Po několikaletém putování od školy ke škole musel změnit profesní orientaci. Na druhou stranu jiná spolužačka jen s obtížemi procházela od zkoušky ke zkoušce, ale po absolvování studia a nástupu do praxe se z ní stala schopná a žáky oblíbená učitelka. Co vlastně rozhoduje o úspěchu v naší kantorské profesi? Uvedené dva kontrastní příklady ukazují, že IQ to asi nebude.

Potkal jsem na svém kantorském putování hodně chytrých a nadaných kolegů, ale jejich práce se žáky ve třídě byla jen průměrná, dokonce často i zcela neúspěšná. To mně vedlo postupně k poznání, že k úspěchu v naší profesi je vedle vědomostí potřeba velká dávka schopností zvládat svoje emoce a umět s nimi rozumně nakládat. Perfektně nám to ukazují herci. Na několik hodin, v průběhu představení, se dokáže převtělit v docela jiného člověka. A u těch nejlepších to působí tak věrohodně, že jim to zcela věříme.  Když pozoruji naši politickou scénu mám pocit, že i politici ve své většině toto umění znají a ovládají. To jsem si uvědomil v okamžiku, když jsem se setkal z očí do očí s politikem, který má v médiích pověst jako nesnesitelný a konfliktní osobnost. Při osobním setkání jsem najednou zjistil, že v přímém kontaktu je to docela příjemný a čitelný člověk a jeho mediální tvář je pouhá maska, kterou si pro veřejnost na pár hodin půjčuje, protože mu to v jeho politické roli přináší očekávané „body“.

     Zvládat vlastní emoce a cílevědomě je používat k dosažení cíle by měl umět každý učitel. Měla by to být jedna z norem, která by měla sloužit k výběru studentů pro učitelské povolání. Místo toho uchazeče v přijímacím řízení zkoušíme vzorečky, nabiflované vědomosti, všeobecný rozhled. To vše jim ale bude k ničemu, když svými schopnostmi nedokáže oslovit své žáky, zaujmout své studenty a přesvědčit je o smyslu a užitečnosti toho, co je mají naučit. Je to druhá stránka učitelova působení. Jak oslovit, ovlivnit a přesvědčit své okolí.  Lidi  se kterými jednáme a na které ve své kantorské roli působíme.

 Pamatuji učitelku, kterou si ředitel volal na pomoc, když se do školy dostavila rozlícená maminka a vyhrožovala škole tou nejtvrdší pomstou za příkoří, které  se stalo ve škole její dceři. Uvedená učitelka ji během několika minut zklidnila a matka po chvíli odcházela ze školy s otázkou, co že to  a proč  chtěla ředitele i s celým jeho učitelským sborem poslat do pekla!? Tato milá kolegyně se uměla rychle naladit na vlnu své odpůrkyně a dokázala bez váhání najít cestu, jak ji přesvědčit, že její problém vlastně žádný problém není a všechno co se kolem její dcery děje se dá řešit v klidu a rozumně.

    Tuto schopnost samozřejmě nemá každý člověk, tak jako každý nemá IQ nad 140. Většina lidí se s těmito schopnostmi rodí, mnozí se jí snaží po celý život naučit. A nemyslím teď jenom na učitele, ale stejnou míru empatií bych rád nacházel u svého ošetřujícího lékaře, prodavačky ve svém obchodě, knihovnice v naší knihovně. Ale hlavně u svých příbuzných a přátel, kde takový přístup a pomoc očekávám nejvíce.  Mnohé se dá v životě dohnat, něco i naučit.  K dokonalosti dojde jen málokdo z nás. Ale v každém případě bychom jako učitelé o této stránce své vlastní osobnosti měli alespoň něco vědět. A nedokážeme-li  zvládnout sami sebe, pomozme alespoň těm, kteří takové schopnosti mají, nebo je hledají. A jsou mnozí i mezi našimi žáky a studenty.

 Ještě tu chybí odpověď na otázku v nadpisu. Inteligence nebo emoce jsou klíčem ke komunikaci mezi lidmi. Domnívám se, že obě formy nelze oddělit nějakou tlustou čarou. Geniální a veleúspěšní jsou lidé, kteří s vrozenou moudrostí (to je lepší než to nazývat chytrostí) a citem pro své okolí rozdávají kolem sebe pozitivní vlny životní energie.