Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

JE DŮLEŽITÁ ODBORNOST NEBO EMPATIE?

Měl jsem spolužáka, který byl  geniální matematik. Rozhodl se pro životní dráhu učitele. Jako spolužáci jsme prorokovali: To bude jednou skvělý učitel! Nebyl. Po několikaletém putování od školy ke škole musel změnit profesní orientaci. Na druhou stranu jiná spolužačka jen s obtížemi procházela od zkoušky ke zkoušce, ale po absolvování studia a nástupu do praxe se z ní stala schopná a žáky oblíbená učitelka. Co vlastně rozhoduje o úspěchu v naší kantorské profesi? Uvedené dva kontrastní příklady ukazují, že IQ to asi nebude.

Potkal jsem na svém kantorském putování hodně chytrých a nadaných kolegů, ale jejich práce se žáky ve třídě byla jen průměrná, dokonce často i zcela neúspěšná. To mně vedlo postupně k poznání, že k úspěchu v naší profesi je vedle vědomostí potřeba velká dávka schopností zvládat svoje emoce a umět s nimi rozumně nakládat. Perfektně nám to ukazují herci. Na několik hodin, v průběhu představení, se dokáže převtělit v docela jiného člověka. A u těch nejlepších to působí tak věrohodně, že jim to zcela věříme.  Když pozoruji naši politickou scénu mám pocit, že i politici ve své většině toto umění znají a ovládají. To jsem si uvědomil v okamžiku, když jsem se setkal z očí do očí s politikem, který má v médiích pověst jako nesnesitelný a konfliktní osobnost. Při osobním setkání jsem najednou zjistil, že v přímém kontaktu je to docela příjemný a čitelný člověk a jeho mediální tvář je pouhá maska, kterou si pro veřejnost na pár hodin půjčuje, protože mu to v jeho politické roli přináší očekávané „body“.

     Zvládat vlastní emoce a cílevědomě je používat k dosažení cíle by měl umět každý učitel. Měla by to být jedna z norem, která by měla sloužit k výběru studentů pro učitelské povolání. Místo toho uchazeče v přijímacím řízení zkoušíme vzorečky, nabiflované vědomosti, všeobecný rozhled. To vše jim ale bude k ničemu, když svými schopnostmi nedokáže oslovit své žáky, zaujmout své studenty a přesvědčit je o smyslu a užitečnosti toho, co je mají naučit. Je to druhá stránka učitelova působení. Jak oslovit, ovlivnit a přesvědčit své okolí.  Lidi  se kterými jednáme a na které ve své kantorské roli působíme.

 Pamatuji učitelku, kterou si ředitel volal na pomoc, když se do školy dostavila rozlícená maminka a vyhrožovala škole tou nejtvrdší pomstou za příkoří, které  se stalo ve škole její dceři. Uvedená učitelka ji během několika minut zklidnila a matka po chvíli odcházela ze školy s otázkou, co že to  a proč  chtěla ředitele i s celým jeho učitelským sborem poslat do pekla!? Tato milá kolegyně se uměla rychle naladit na vlnu své odpůrkyně a dokázala bez váhání najít cestu, jak ji přesvědčit, že její problém vlastně žádný problém není a všechno co se kolem její dcery děje se dá řešit v klidu a rozumně.

    Tuto schopnost samozřejmě nemá každý člověk, tak jako každý nemá IQ nad 140. Většina lidí se s těmito schopnostmi rodí, mnozí se jí snaží po celý život naučit. A nemyslím teď jenom na učitele, ale stejnou míru empatií bych rád nacházel u svého ošetřujícího lékaře, prodavačky ve svém obchodě, knihovnice v naší knihovně. Ale hlavně u svých příbuzných a přátel, kde takový přístup a pomoc očekávám nejvíce.  Mnohé se dá v životě dohnat, něco i naučit.  K dokonalosti dojde jen málokdo z nás. Ale v každém případě bychom jako učitelé o této stránce své vlastní osobnosti měli alespoň něco vědět. A nedokážeme-li  zvládnout sami sebe, pomozme alespoň těm, kteří takové schopnosti mají, nebo je hledají. A jsou mnozí i mezi našimi žáky a studenty.

 Ještě tu chybí odpověď na otázku v nadpisu. Inteligence nebo emoce jsou klíčem ke komunikaci mezi lidmi. Domnívám se, že obě formy nelze oddělit nějakou tlustou čarou. Geniální a veleúspěšní jsou lidé, kteří s vrozenou moudrostí (to je lepší než to nazývat chytrostí) a citem pro své okolí rozdávají kolem sebe pozitivní vlny životní energie.