Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

JAK SE ZRODÍ VČELAŘ

222Chvíli jsem váhal, zda je taková nabídka pro členy žákovského včelařského vůbec vhodná. Vždyť jsou to úplní začátečníci! Ale  nabídka zkušeného včelaře-chovatele matek k návštěvě na jeho včelnici byla lákavá i pro mne, který se včelám věnuje už skoro 20 let. Moje zvědavost nakonec rozhodla a návštěvu jsem přijel, i za cenu rizik, která s sebou nese.

   Na včelnici jsme přijeli v parném letním odpoledni. Přivítání bylo neformální, upřímné. Náš hostitel byl trochu unaven po přechodí návštěvě autobusu včelařů. Přišla nabídka občerstvení a k nezávazné debatě o našem společném zájmu – včelách. Náš hostitel zajímavě hovořil o své práci, svých radostech i starostech s malými živými tvorečky. A jen tak mezi řečí kladl otázky i mým žáčkům. Chtěl vědět, zda již sami zkoušejí včelařit, nebo zda mají možnost  pracovat se včelami s někým z rodiny nebo sousedů.

   Pak dětem za svým pracovním stolem předvedl značení matiček a jejich ukládání do zasílacích klícek. Přitom poslal kruhem dětem k „osahání“ jednu živou matičku. Bylo zřejmé, že tím zkouší jejich odvahu a současně i cit v rukou. Asi obstály, protože je pozval na obhlídku svého včelího království.

   To byl teprve ten pravý a neuvěřitelně silný zážitek. Více než 700 chovných úlků rozmístěných doslova všude po dvoře a přilehlé zahradě. Ležely na zemi, na policích, připevněné na plotě, nebo jenom tak naražené na kůlech v posekaném trávníku. Kličkovali jsme mezí poletujícími včelami, které se nám šikovně vyhýbaly a zatím nikoho z nenapadly. Došly jsme k dlouhé řadě velkých úlů, s neuvěřitelným pohybem včel na česnech. Tajil se nám dech a v každém z nás byla malá dušička. Bzukot byl tak silný, že pro dorozumívání jsme museli zvýšit hlas, abychom se vůbec slyšeli. Tisíce včel vyletovaly a zase se vracely do úlů. Péťa, začínající včelař,  zíral  jako v transu na ten  neustálý pohyb. Neprozřetelně se přiznal, že dosud ještě nedostal nikdy žádné žihadlo. Byla na něm zřetelně vidět nejistota a obava, že právě teď ho čeká velká premiéra.

     333 Zkušený včelař se na něj obrátil, vzal  ho kolem ramen a vydal se s ním na procházku před česny úlů, kolem vyletujících včel. Šli zvolna až na konec celé řady. Pak se zvolna oba otočili a pomalu se vraceli k nám. Zprvu napjatá tvář Petra se pomalu rozjasňovala, a když k nám došel,oporu včelaře už nepotřeboval, šel sám a  na tváři mu zářil široký úsměv. Včely ho nezranily a premiéra prvého bodnutí se zatím odkládá.

  Přiznám se, že ve mně, jako vedoucím kroužku dětí byla v té chvíli jen malá dušička. Co by se stalo, kdyby se včely do mého svěřence pustil?  Vím, zkušený včelař své včely zná a ví, co dovedou. Jistě dokázal dopředu  odhadnout jejich chování. Ale mého svěřence Petra neznal! Dokonce ani sám Petr nevěděl by to s ním udělalo, kdyby ho třeba jen jedna z tisíce vyletujících včel napadla. K dokreslení situace je nutné dodat, že přihlížející kamarádka-členka kroužku se začala ohánět rukama a včely se jí hned začaly speciálně věnovat. Sice stačila ještě včas utéci, ale žihadla jsou za ni „koupil“ já. Přežil jsem to v klidu a ani to dětem nehlásil. To abych nekazil vítězný usměv a radost v očích právě se zrodivšího mladého včelaře.

     Práce s dětmi je krásná a zajímavá. A někdy také nebezpečná. Kdyby včely Péťu napadly, asi bych měl jako vedoucí problémy. Možná s jeho rodiči, s ředitelem školy, kterému by si mohli stěžovat. Všechno však  dobře dopadlo a Péťa cestou domů vyprávěl, jaký to byl pro něj krásný zážitek. A že se včel vůbec nebojí a bude chtít, aby mu rodiče alespoň jedno včelstvo co nejdříve dovolili chovat na zahradě chalupy, kam jezdí na víkend.

  Týdny  a měsíce jsme během roku v kroužku věnovali teorii. Péťa zná o včelách, jejich životě a práci všechno možné. Ale až osobní setkání s nimi na včelnici, a příklad zkušeného a věci znalého včelaře z něj udělal opravdového včelaře. Jsou okamžiky v životě, na které se nezapomíná. Jeden takový si Petr právě prožil– zrodil se budoucí včelař.