A CO TŘÍDNÍ SAMOSPRÁVA ?

Když jsem naposled psal o školní samosprávě, měl bych logicky pokračovat a navázat úvahou o samosprávě třídní. Zatímco ta školní je vytvořena z podnětu ředitele a v zájmu vedení školy, tak o tu třídní by měl pečovat učitel třídní. Mají tyto školní instituce spolu něco společného?

 Nepochybně ano. Tak jako celoškolní, je i třídní samospráva instituce sloužící učiteli  k získávání informací o kolektivu třídy. A určitě může a má třídnímu učiteli současně i sloužit jako nástroj k vedení třídy jako celku a ovlivňování členů třídního kolektivu. Nezažil jsem ale žádnou třídu, která by ustavení takové samosprávy sama iniciovala. Naopak, zatímco třídním učitelem byla vyžadována a její ustavení  prosazováno, žáci o její zařízení a fungování většinou moc nestáli.

     Zdá se, že právě způsob jejího vzniku a styl vedení ze strany třídního, je v celé problematice největším kamenem úrazu. Žáci ji nějakou svoji „správu věcí třídních“ nepotřebují,. A někdy ji dokonce i odmítají a po zřízení úspěšně sabotují. Zvláště tehdy, když  jim ji učitel násilně nutí. Právě proto často naráží na nezájem a pasivitu žáků.

Tentokrát se nechci vracet až do svých školních let, kdy žákovskou samosprávu nahrazovala struktura činnosti a řízení pionýrské organizace. Doba, kdy předsedou oddílu, kterým byla zpravidla školní třída, byl současně i předsedou jakési fiktivní třídní samosprávy.

   Jako třídní  učitel jsem opakovaně a většinou neúspěšně zkoušel vytvořit samosprávu tím, že jsem ji vybral a sám jmenoval. Výsledky byly notoricky žalostné. Mnozí mnou vybraní žáci se této „pocty“ bránili  a někteří darovanou funkce odmítali. A jiné, kteří by snad i chtěli v takové skupině pracovat, zase odmítala třída. Postupně jsem se dopracoval k názoru, že ideální stav je, pokud představitelé třídy jsou zároveň jejich mluvčími a mají jejich důvěru. A zároveň jsou příznivě vnímáni i učitelem. Takových žáků ve třídě samozřejmě mnoho není. Ale když se podaří je pro takovou nevděčnou roli získat, může celý systém začít i dost dobře fungovat a být přínosem jak pro žáky, tak pro jejich učitele.

     Většinou jsem byl ale jako učitel fungováním třídní samosprávy zklamán. Pracovala jen z donucení a dost toporně. Nedařilo se mi získat žáky ke spolupráci na společném řešení problémů třídy. Věděl jsem. Že smyslem její existence je informovat třídního učitele o tom co se v třídě děje. Včas ho upozornit na problémy, které se mezi žáky navzájem a mezi žáky a učiteli vytvářejí. A dalším dobrým důvodem je pomoc učiteli při řešení těchto problémů.

  Prvý úkol neplnila proto, že žáci vnímají informace učiteli jako nežádoucí a odsouzeníhodnou aktivitu, něco jako je donášení informací z kolektivu třídy učiteli. Ani druhé poslání nemohla samospráva naplňovat, protože že není pro žáky přirození a ani obvyklé, řešit svoje problémy pod dohledem a v součinnosti s učitelem. I to většina spolužáků chápe jako zrada třídy a nějaký „špinavý“ způsob podbízení se učiteli. Takže problematická je už sama existence a fungování samosprávy žáků.

  Přesto byly třídy a období, kdy mi tato instituce pomáhala a dokonce se mnou, jako třídním učitelem spolupracovala. Byl to však výsledek dlouholetého úsilí a potupně vytvářené vzájemné důvěry, které se ale vytvořilo až po létech vzájemného poznávání a spolupráce. Své představitele si tehdy volili žáci sami a to hned v prvých dnech na začátku roku, formou tajné volby. Většinou se jim podařilo zvolit spolužáky, kteří byli schopni komunikace mezi nimi a učitelem a sami o takovou roli stáli. V takovém případě se spolupráce dařila a samospráva plnila vcelku dobře svoji funkci. Jen jednou se mi stalo, že žáci zvolili představitele, který komunikaci s třídním nezvládal a byl sám zdrojem konfliktů ve třídě. Po několik týden, kdy se ukázalo, že svoji úlohu není schopen plnit, žáci sami přišli, že chtějí na tomto postu změnu. Podpořil jsem je v tom, že mohli odvolat dosavadního a zvolit si jiného svého mluvčího.

  Které funkce jsme tehdy volili? To se dost měnilo. Ale vždy to byl hlavním mluvčí, kterým byl předseda třídní samosprávy. Ten měl i svého zástupce, který fungoval tehdy, když byl zvolený předseda ve třídě nepřítomen. Další důležitou funkcí byl třídní pokladník, který se staral o třídní finance. Třetí obvyklou funkcí v té době byl nástěnkář. Žák, který zodpovídal nejen za obsah nástěnek, ale i za celkový pořádek ve třídě. Podle specifických podmínek školy jsem někdy prosadil také funkci šatnáře, který se staral o zavírání oddělení třídy ve školní šatně a doprovázel tam spolužáky, kteří odcházeli během vyučování ze školy, nebo naopak přišli do vyučování pozdě.

      Když třídní samospráva fungovala, pak plnila  i další úkoly. Podílela se na výběru a přípravě školního výletu. Na organizování dalších společných akcí třídy, jako byly návštěvy kulturních představení, sportovních utkání  a výstav. Práce v třídní samosprávě přinášela jejím členům cenné zkušenosti z komunikace mezi spolužáky. Učila je jednat s dospělými. Nést zodpovědnost zadruhé a starat se o celkovou atmosféru a život třídy. Proto jsem vždy považoval její fungování za jeden ze ze svých prvořadých úkolů, ve své roli třídního učitele. Myslím si, že může být stejně užitečná  i v současné škole, procházející řadou změn.