Radit umí snad každý. S „radily“ se setká každý autor. Jsou rady z okruhu rodinných příslušníků, blízkých přátel, spolupracovníků i náhodných a neznámých čtenářů. Je někdy těžké probrat se horou návrhů a podnětů a vybrat ty které jsou podstatné a je třeba je akceptovat, od těch nepodstatných, které mají autora jenom „pozlobit“. Vůbec nejcennější pro autora považuji připomínky redaktorů a recenzentů.
Rady zainteresovaných je dobře brát vážně, pokud vůbec chceme se svými texty uspět. Cenné jsou připomínky redaktorů, kteří mají velkou zkušenost a denní srovnání s mnoha jinými příspěvky, které redakce od autorů dostávají. Jejich doporučení jsou proto objektivní a cílená. Nabízejí autorovi úpravy a změny, které mohou redakci vést k přijetí příspěvku. Trochu z jiného soudku jsou odborné recenze, které si některé redakce zadávají u odborníků. Tady autorovi stojí za to polemizovat s vyslovenými doporučeními a to tehdy pokud si myslí že jsou v rozporu se zaměřením a duchem textu. Odborníci často tlačí autora do vyjetých kolejí svého úzce odborného pohledu a názory, které nesouznějí s tímto přístupem jen neradi akceptují. Na druhou stranu ale odhalí zjevné omyly a pomohou autorovi vyladit příspěvek tak, aby nebyl napadnutelný pro zjevné chyby.
Pár slov k „radilům“ z autorova blízkého okolí. Manželka či manžel autora bývají prvými čtenáři i kritiky napsaného textu. Je cenné, když má autor takovou možnost, protože nejbližší člověk nemá vůči autorovi žádné zábrany a umí vyslovit svůj názor otevřeně a bez vytáček. Podobné je to i u přátel, ale tam už se někdy nějaké ohledy ke kamarádovi nutně projeví. Největšími kritiky a rádobyrádci bývají spolupracovníci, lidé z prostředí o kterém autor píše a kteří tomuto prostředí dobře rozumějí. Jejich názory je třeba brát s rezervou. Ale zcela se jich vzdávat také není na místě.
Poslední slovo má samozřejmě samotný autor. Je dobře když před tím, než své myšlenky vydá na veřejnost, nechá je projít kritickým sítem lidí kterým věří a hodně pro něj znamenají.
