JE NADNÉ DÍTĚ PRO UČITELE PROBLÉM ?

Že je to absurdní otázka? Nadané děti by si přeci měl učitel chránit a pěstovat si je jako vzácnou květinu. Proč tomu tak není a právě tyto děti mají s učiteli řadu konflikt, které kazí atmosféru ve třídě a snižují učitelovu autoritu.

Důvodů je více a těžko je vyčerpat a okomentovat v krátkém textu. Už vymezení pojmu NADANÉ DÍTĚ je velmi těžké. Jako učitel jsem učil stovky žáků a jen u zlomku z nich jsem schopen jednoznačně říci, že jde o nadané děti. Samozřejmě, že existují děti s mimořádnými vlohami pro nějakou a určitou činnost, jsou určitým způsobem zaměřeny. Nadání je podle mne ale širší pojem, který předpokládá, že dítě vyniklá ve všech směrech nad průměr svých vrstevníků. A v tom je právě jádro sporu. Žák se u jednoho učitele, který ho vyučuje předmětu jeho nadání, výjimečný a z jeho pohledu nadaný. Ale u jiného učitele, vyučujícího předmět, ve kterém konkrétní nadaný žák nevyniká, je označení nadaný značně nadnesené. A označení o výjimečném nadání konkrétního žáka může naopak vést k domněnce, že  je tento žák jedním učitelem přeceňován. Důsledkem je, že se mu snaží dokázat, že nadaný vůbec není. A už je tu problém.

   Nadané dítě se v takové situaci dostává mezi dva mlýnské kameny. Na jedné straně je v určitém směru velmi schopné a oceňované, ale obratem několika minut musí dokazovat, že je alespoň schopný v předmětu, kde právě nevyniká. Školní péče o jednostranně talentované dítě je v kolektivní spolupráci těch, kteří ho učí a vychovávají. Snahu všech by mělo být posilovat jeho schopnosti a dávat mu co nejvíce příležitostí svůj talent rozvíjet. Na druhou stranu ho ale zároveň také přesvědčit, že jeho vlohy mu nebudou nic platné, jestliže v ostatních činnostech bude selhávat a bude v nich nedostatečný. K působení na takové dítě musí proto přispět všichni. Samozřejmě prvé řadě jeho rodiče, ale i všichni ti kdo ho učí, působí na něj a vychovávají ho.

  Nadané děti mají většinou hodně složitou povahu a není lehké s  nimi žít a pracovat. Často trpí pocitem přeceňování vlastních schopností a vlastní důležitostí. Je daná tím, jak se k někomu jeho okolí po léta chovalo a jednalo s ním jako se zázračným dítětem. Na jedné straně je oceňováno a oslavováno, na druhé naopak sráženo do kolen a ponižováno. Najít ten správný a optimální přístup k těmto dětem je jedním z vrcholů rodičovské, ale současně i kantorské dovednosti.

     Jak jsem přistupoval k nadaným dětem? Snažil jsem se jednat s nimi stejně jako s těmi ostatními žáky, jenom průměrnými. Nijak je nepovyšoval, zbytečně nevynášel, ale nikdy je ani nezatracoval v jejich slabinách. Snažila se jim vysvětlit v čem je podstata jejich schopností a kde všude by v budoucnu mohli svoje vlohy užitečně uplatnit. Přitom jsem je vedl k tomu, že vedle svých schopností budou potřebovat k normálnímu a spokojenému životu dovednosti a znalosti ze všech dalších oborů lidské činnosti. A ty by neměli podceňovat  a nebo se jim dokonce vyhýbat. Měl jsem snahu přesvědčit je, že v životě má šanci vyrovná liská osobnost, která zná svoje klady i slabiny. Naučit takového žáka vědět na čem může stavět a před čím se má mít na pozoru.  Takové působení předpokládá důvěru a schopnost vžít se do osobnosti takového dítěte a umět mu taktně ale důrazně dát perspektivu, která ho čeká a kterou by mělo naplňovat.

  Pokud se toto podaří, pak problém s nadaným dítětem ve třídě nenastaneme a takový výjimečný jedinec může být do jisté míry i učitelovým spojencem a pomocníkem, při řešení běžných školních událostí.

    Tak trochu se musím usmívat, když čtu návody a doporučení, co s takovými dětmi ve škole dělat a jak na ně působit a jakou mimořádnou pozornost jim věnovat. Myslím si, že tady je každá teorie chabá a zcela mimo realitu. Každé dítě je jiné a vyžaduje jiný přístup.  A odpověď na to jak a co dělat se nedá jen tak lehce zobecnit. Jedině možnou cestou je využití pozorování nadaných dětí a vlastní učitelova zkušenost s řešením drobných denních událostí a vlivů, které usměrní zdravý vývoj takového jedince. Ne každý je k takové mravenčí práci hned schopný a dobře připravený. Ale měl by se o to alespoň stále a od začátku své praxe s dětmi snažit. Jen tak naplní očekávanou roli, kterou má jako učitel v práci s dětmi plnit.