A JEDEME DÁL …

Podle očekávání, po několikadenní pauze, pokračuji v psaní svých úvah na tomto blogu. Přiznám se, že mi přestávka docela prospěla. Srovnal jsem si myšlenky a zároveň si uvědomil, jak mi psaní těchto úvah chybí. Dá se  to vysvětlit třeba tak, že jako důchodce mám podstatně méně příležitostí k setkávání s lidmi a zůstávám se svými myšlenkami dost často docela sám. Jejich zveřejněním si alespoň částečně nahrazuji nedostatek příležitostí ke komunikaci. Jak dlouho budu psát, o tom teď nechci a ani nemohu uvažovat.

Možná dojdu časem k závěru, že tato moje aktivita nemá už žádný smysl. Nebo mi vedení tohoto blogu samo naznačí, že by bylo vhodné s psaním přestat. Právě to mě vedlo k přestávce v psaní, abych si tohle všechno v sobě nějak ujasnil.  Někdy mám pocit, že se míjím s posláním a zaměřením těchto stránek. Dokonce mám obavu, že bych svým psaním mohl lidem, pro které jsem začal v tomto místě psát, mohl i škodit. No, život ukáže, zda moje dnešní rozhodnutí k pokračování psaní bylo správné. Ve shodně s připomínkou reagující kolegyní Andršovou, snížím frekvenci příspěvků na 1 až dva za týden. Jsem v situaci, kdy ztrácím přehled o tom, co všechno jsem na blog již napsal. Nerad bych se ocitl v pozici „senilního staříka“, který si tady hraje na „vševěda“ a přitom neví, co dělal včera.

Rozhodl jsem se změnit třídění příspěvků a rozdělit je do 4 skupin.


 

Zakládám proto tyto čtyři nové sekce:

 RANÍČKY – které chci obsahově zaměřit na aktuální události, vázané k určitému datu, momentální situaci ve školství, domácím i zahraničním událostem, ale i dějům bezprostředně kolem mne.

POLEDNÍČKY – budou tak trochu odpočinkové. Tak jako si po obědě mohu jako důchodce dát svých „dvacet“ minut k lehkému snění a oddělení jedné části dne od druhé. Budu se snažit odlehčit problematiku  jiným úhlem pohledu na problémy, které se ráno zdají být jako zásadní, ale do poledne jejich ostří otupí…

VEČERNÍČKY – bych rád věnovat vzpomínkám na své dětství a mládí. Doby dávno minulé, ale v letech nastupujícího stáří zřetelně vstupující do paměti. Je na co vzpomínat a hlavně srovnávat. Žili jsme v jiné době, v jiném systému, v jiných podmínkách. To ale neznamená, že si z těchto vzpomínek nelze něco vybrat pro změněnou současnost.

NOČNÍČKY – v nich bych to chtěl trochu víc rozjet. Tak jako je noc obdobím uvolnění, někdy až nevázaného a bujarého třeštění, chtěl bych v těchto úvahách popustit uzdu své fantazii a zobrazovat viděné a prožité skutečnosti jiným pohledem.  Snad to nepřeženu, když řeknu, že bych si tu rád zahrál na vizionáře.

Sám jsem zvědavý, který z „šuplíčků“ bude po čase nejvíce zaplněný a kde bude zívat prázdnota. Dnes se to nedá poznat a nechci  nic ani odhadovat. Možná až po nějakém čase, možná po další padesátce příspěvků.

 Věrným čtenářům  blogu přeji hodně elánu a optimismu v tomto pro učitele těžkém ročním období, kdy se školní rok naklání, ale k prázdninám je ještě hodně daleko. Ani doba, ve které žijeme, není právě lehká.  Proto mi dovolte vyslovit ještě jedno přání pro nás pro všechny: Ať si i v těchto složitých časech zachováme všichni co nejvíce zdravého rozumu!