BÝT ČI NEBÝT – TO JE OTÁZKA !

V momentě kdy jsem vystavil stý příspěvek na tomto blogu, je na místě vrátit se k otázce položené v 50tém příspěvku, kdy jsem uvažoval o smyslu pokračování psaní úvah na školské téma na tomto místě internetu. Nechci opakovat, že si stále myslím, že už pominuly důvody, se kterými jsem uprostřed loňských prázdnin začal svůj blog psát. A že se jen z malé části naplnilo moje očekávání o smyslu takového psaní. Znovu se mi proto vrací otázka: Být či nebýt?

Původně jsem předpokládal, že napíši tak asi 50 příspěvků, které budou zacíleny na budoucí nové autory textů pro portál rvp.cz. Když jsem téma vyčerpal a dostal se k té předpokládané padesátce, rozhodl jsem se, na přání a doporučení čtenářů, dále pokračovat v psaní s tím, že budu glosovat aktuální dění v našem školství a prokládat ho vzpomínkami na svá učitelská léta. Program v postatě nijak neohraničený a vlastně nekonečný. Život přináší stále nové a nové události, na které je možné reagovat. Také vzpomínky jsou nevyčerpatelnou studnicí inspirace a úvah. Za každou vylovenou se objeví zpravidla hned několik vzpomínek nových, které mě nutí k řetězení textů a novým návratům.

Stále mi však chybí potřebná zpětná vazba od čtenářů, která by mě signalizovala, zda mé snažení má svůj smysl a někomu něco dává. Částečně jsem si takové ohlasy nahrazoval zveřejňováním některých textů na portále Česká škola, kde se diskutuje někdy hodně živě, ale také tak trochu stereotypně, díky poměrně uzavřené skupině notorických diskutérů. Počet přístupů na mé texty také zvýšilo zařazování příspěvků mezi novinky zveřejňované na portále rvp.cz. Uvítal jsem takovou šanci a cením si toho proto, že pro redakci portálu jde o určité riziko, neboť moje příspěvky nejsou s nikým dopředu konzultovány ani recenzovány a nemusí proto vždy vyjadřovat to co by se na tomto místě pro učitelskou veřejnost mělo sdělovat.

  Z uvedených důvodů opakovaně zvažuji, zda má smysl v psaní nadále pokračovat. Zda bych neměl svůj čas raději věnovat aktivitám zaměřeným jiným směrem. Než na tuto „hamletovskou otázku“ definitivně odpovím, dám si nějaký čas v psaní pauzu, abych na ni mohl zodpovědně odpovědět. Svým věrným čtenářům děkuji za trpělivost a shovívavost. Věřím, že se mi alespoň občas podařilo trefit se do  problémů se kterými žijete a že jsem  dal někomu námět k zamyšlení nad smyslem vlastního snažení. I to byl jeden ze ze záměrů mého psaní.