SCHOPEN BÝTI UČITEL ?

Debata o učitelské způsobilosti, spojená se záměrem ministerstva zavést pro učitele atestace spojené s podstatným zvýšením jeho platu, není nová ani nijak objevná. Svojí podstatou je správná a učitele dostatečně motivující. Objevují se nové otázky, kdo je vlastně bude provádět? Mají to být pedagogické fakulty? Vždyť příprava budoucích učitelů v pedagogických dovednostech je jejich největší slabinou. Jak by mohly schopnosti učitelů hodnotit, byť u učitelů jen s několikaletou praxí? Takže to bude dělat ředitel, který svého učitele zná nejlépe? Ale bude k takovému úkolu dost erudovaný a hlavně nestranný a spravedlivý?

A nebo systém skončí u formalit, které se dají jednoduše měřit a srovnávat? Jako je účast na školeních, zvyšování vlastní kvalifikace, jeho publikační činnost… A kdy pak budou tito aktivní učitelé vlastně učit? Kdo je bude ve třídách zastupovat v době, kdy budou na studiu, školení, navštěvovat redakce a nakladatele? To za ně budou pracovat ti méně aktivní, kteří pak nebudou „povýšeni“ a budou honorováni za nástupní plat?

  Otázek víc než dost a odpovědi na ně nejsou a nebudou snadné. Ze své zkušenosti nabízím ještě další alternativu. Když jsem před nějakým čase měnil školu a tím i zaměstnavatele, tak jsem k tomu potřeboval vyjádření svého obvodního lékaře. Dost dobře jsem nechápal, co na mně vlastně nový ředitel chce. Ale můj doktor byl hned v obraze. Na kus papíru od receptu mi napsal: SCHOPEN BÝTI UČITEL. A bylo vymalováno. Ještě mě za službu, kterou mi poskytl požádal o poplatek 300,- Kč. jak je z příkladu vidět, zhodnotit schopnosti učitele není zas tak velký problém. Vždyť si s tím poradí i doktor, který mě jako učitele v životě neviděl učit a já jsem dokonce ani neučil jeho děti. Proto ministerstvu radím: Nechme to na doktorech, bude to laciné a nic nás to nebude stát, protože osvědčení si zaplatí učitelé sami.

Ale teď trochu vážně. Nějaká motivace k průběžnému doplňování kvalifikace učitelů je nutná. Tou největší je jeho finanční ohodnocení. Spojení s věkem a délkou praxe  se ukazuje jako formální a málo motivující měřítko zvláště pro ty nejmladší kantory. Kdo je schopen nejlépe ohodnotit práci učitele? Chce se mi napsat, že jeho žáci. Škoda, že většina z nich je nezletilých a pravomoc k takovému rozhodování nikdy nedostanou. Přesto si myslím, že k podobnému rozhodování by mohli řediteli pomoci Rady školy, složené ze zástupců rodičů, zřizovatele a samotných učitelů. Možná že by konečně tyto volené instrumenty našly svoje opodstatnění.