TO TENKRÁT V 68´…

Před několika dny jsme znovu vzpomínali událostí kolem 21. srpna 1968. I tenkrát se chod škol docela nezastavil a proběhl PŘÍPRAVNÝ TÝDEN k zahájení nového školního roku. Jaký měl průběh a co se v těch pohnutých dnech  na školách řešilo? Připomenu situaci na naší škole…

Zahajovací porada byla přesunuta z pondělí na středu. Překvapilo, že jsme se sešli ve sborovně před 9. hodinou všichni. Vzrušeně jsme si vyměňovali zážitky z uplynulých hodin a dnů. Po příchodu ředitele byla z jeho slov cítit naprostá bezradnost a chaos. Byl zvyklý přijímat pokyny z „okresu“ a najednou vzniklo vzduchoprázdno, žádné pokyny nepřicházely.  Najednou se musel rozhodovat zcela sám, což nikdy předtím  nedělal. A tak nás všechny obecně vyzýval  ke klidu a pořádku. Uváděl, že bychom měli po vzoru zemědělců, kteří v té době sklízeli úrodu na polích, i my na škole měli plnili své povinnosti a podle svých nejlepších možností učit své žáky. Radil nám na situaci reagovat slovně co nejméně a vyčkat dalšího vývoje.

          Během dopoledne jsme podepsali 3 rezoluce. Prvá odsuzoval vstup „spojeneckých vojsk“ druhá byla za „neutralitu“ naší země a třetí na obranu Dubčeka a jeho vedení. V dalších dvou dnech jsme tak jako bylo zvykem připravovali své třídy k zahajovacímu dnu. Byli jsme bezradní co dát na nástěnky a podle rady ředitele jsme se zdrželi veřejných reakcí na situaci, ve které se země a celá naše společnost ocitla. Proto se veškeré přípravy soustředily na odbornou stránku naší práce.  Já instaloval do pracovny fyziky nové obrázky technických zařízení a připravoval si nové pomůcky k výuce. Mezitím se ve sborovně, na chodbách školy i ve třídách vedly nekonečné debaty mezi námi učiteli. Ředitel školy odpovídal na desítky telefonátů, zda v pondělí začne vyučování a co bude škola v napjaté situaci dělat.

             V pátek jsme se sešli k poslední provozní  poradě, kde jsme řešili, co máme prvý školní den dětem k celé situaci říci a jak reagovat na jejich případné dotazy. Šlo o to, zda máme veřejně vyjádřit svoje postoje před třídou a tím i celou veřejností. Vedla se k tomu velmi vzrušení a dlouhá debata. Nakonec jsme se dohodli, že sami žádné projevy před žáky a rodiči nebudeme provokovat a budeme reagovat teprve na přímý dotaz žáků či podnět rodičů.

       1. září 1968 bylo nezapomenutelné. Děti přišly do školy včas a velmi ukázněné. Celá řada jich ale ve třídách chyběla, protože se díky událostem u nás nestihla vrátit z dovolené s rodiči ze zahraničí. Jejich nepřítomnost byla z naší strany tolerována. Velmi nás překvapilo, že celý prvý školní den proběhl v klidu a docela normálně. Žáci žádné dotazy neměli a hned druhý den se začalo vyučovat podle nového rozvrhu hodin.

      Daleko větší dramata na nás čekala v následujících týdnech a měsících, když přišly prověrky politické loajálnosti a postojů k realitě, která v zemi obsazené spojenci nastala. To se teprve lámal chleba i charakter každého z nás, ale hlavně za vše zodpovědného vedení školy. Ale to jsou už zase docela jiné vzpomínky…